Kvalita ovzduší a zodpovědnost jednotlivce
Topná sezóna se rozběhla, rozptylové podmínky zhoršily, zahrádkáři pálí klestí, média zaplavují příspěvky o zhoršené kvalitě ovzduší a na úřad v důsledku této kombinace směřují nesčetné dotazy a stížnosti na kvalitu ovzduší.
Území města Olomouce bylo v roce 2003 vyhlášeno Ministerstvem životního prostředí společně s dalšími městy a obcemi jako oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší ve smyslu zákona 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
MmOl OŽP oddělení ochrany ovzduší zajišťuje již dlouhodobě provoz stanic monitorujících kontinuálně kvalitu ovzduší, z nichž jedna je svým charakterem předměstská, a druhá monitorovací stanice je umístěna na ulici Velkomoravská a svým charakterem je stanicí dopravní. Se získanými daty a výstupy dále pracujeme a od roku 2005 byla v rámci Systému řízení kvality ovzduší města Olomouce (SŘKO) provedena řada modelování a analýz, které podrobně zkoumají imisní situaci, emisně imisní vztahy a zároveň se snaží definovat příčiny zhoršené kvality ovzduší ve městě Olomouci.
Z výsledků studií vyplývá, že ve městě Olomouci je překračován jak roční limit, tak i krátkodobý limit (24 hodinový) u škodliviny PM10 (prachové částice). Zhoršená dlouhodobá imisní situace je v případě PM10 zapříčiněna nejen vlivem průmyslových zdrojů, ale rovněž dopravou. Tento vliv je ještě významnější u maximálních krátkodobých koncentrací PM10 během teplotních inverzí a bezvětří. Místně se pak na zhoršené kvalitě ovzduší významnou mírou podílí lokální topeniště. Je to sice nežádoucí z pohledu ochrany ovzduší, ale musím konstatovat, že se v současné praxi stále častěji setkáváme s případy, kdy si spotřebitel volí topné médium dle aktuální ceny na trhu, což za současných tržních podmínek vede jednoznačně k návratu k tuhým palivům (TP). Dalším problémem zůstává fakt, že legislativa ČR nedává příliš reálné nástroje k řízení, kontrole a motivaci provozovatelů v případě právě lokálních topenišť. Vzhledem k jediné povinnosti, kterou zákon o ochraně ovzduší ukládá provozovatelům lokálních topenišť (kterou je provozovat zdroje znečišťování ovzduší v souladu s podmínkami pro provoz těchto zařízení), je u těchto zdrojů velmi obtížné ovlivnit druh a spotřebu paliva. Z tohoto důvodu ani neexistuje o těchto zdrojích ucelená databáze s reálnými daty. Mnozí občané si ani neuvědomují, jak aktivně se právě oni podílejí na zhoršování kvality ovzduší.
Co občan ušetří spalováním nekvalitních paliv nebo dokonce odpadků?
Zdraví svoje, svých blízkých ani sousedů to jistě není. Nyní je na místě upozornit na dikci zákona, který uvádí “jako palivo nelze použít odpad“! Nestabilní ceny energií postupně přelévají zájem o způsoby vytápění obydlí od jednoho média ke druhému, a to momentálně levnějšímu. Vývoj v poslední době dospěl v souvislosti se stoupající cenou zemního plynu k návratu k pevným palivům. Stěžejním pro kvalitu ovzduší zůstává fakt, že kotle na uhlí jsou velmi snadno "využitelné" (přesněji zneužitelné) ke spálení všeho dalšího co hoří, a tak dojde i na staré gumáky a plasty. Atmosféra v těchto lokalitách se tak znovu v topné sezóně zahušťuje vším, co taková "paliva" při nedokonalém spalování vytvářejí, od barevných čmoudíků až po saze a dioxiny.
Oblastí, kde se rovněž projevuje individuální zodpovědnost občanů a hasiči na to prostřednictvím médií opakovaně apelují, je provádění pravidelných kontrol zdrojů. Lze tak předejít celé řadě požárů způsobených pouhou nedbalostí lidí podceňujících nebezpečí při topení. Zákon o ochraně ovzduší mimo jiné ukládá povinnost zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu spalinových cest u spalovacích zdrojů, a to nejméně jedenkrát za 2 roky, a odstraňovat zjištěné závady do 2 měsíců od jejich zjištění, pokud se s obecním úřadem nedohodnou jinak. Tuto povinnost plní provozovatelé u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW a u zdrojů spalujících plynná nebo kapalná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW; za oprávněnou osobu se považuje držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví. Dále oznámit obecnímu úřadu provedení povinného měření, kontroly a jejich výsledky do 30 dnů od data jejich uskutečnění.
Ovšem hned v následujícím odstavci zákona se dočteme, že výše uvedené povinnosti se nevztahují na provozovatele malých stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů, kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost.
Obce se na jednu stranu mohou pyšnit svou pravomocí vydat obecně platnou vyhlášku a upravit pravidla pro spalování rostlinného materiálu, což je významné pro kvalitu ovzduší především v jarních a podzimních měsících. V zimním období by se zase náramně hodilo uplatnit pravomoc vyhláškou zakázat používání některých „méně kvalitních paliv“ s vyšším obsahem síry a příměsí dalších látek, které mají při spalování nepříznivý vliv na kvalitu ovzduší. V praxi však při aplikaci zmíněných vyhlášek narážíme na naprosto klíčovou skutečnost, kterou je tzv. nedotknutelnost lidského obydlí, kdy ustanovení prvního odstavce dvanáctého článku Listiny základních práv a svobod říká, že není dovoleno do obydlí vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí (samozřejmě existují výjimky, kterými mohou být například záležitosti spojené s trestním řízením, písemný odůvodněný příkaz soudce atd.). Tímto je kontrola lokálních topenišť nereálná a právě zde spatřuji z pozice orgánu ochrany ovzduší zásadní problém.
Další problematickou oblastí ochrany ovzduší je již v úvodu zmiňovaná doprava. V Olomouci se na přední pozice v míře znečišťování ovzduší jednoznačně staví automobilová doprava, u které pak obecně platí, že míra a množství emisí z automobilů závisí na mnoha parametrech (typ vozidla, použité palivo, technický stav komunikace), ale zejména se odvíjí od stále rostoucí intenzity dopravy. Ovlivnění zdraví se pak týká celé populace, ale vnímavost lidí k tomuto vlivu kolísá v závislosti na věku a zdravotním stavu. Citlivou skupinou jsou děti, včetně kojenců a vyvíjejícího se plodu. Dále sem patří starší lidé a osoby s chronickým onemocněním dýchacího (astma, chronická obstrukční choroba plic) a oběhového ústrojí a také lidé jinak oslabení (např. kombinací stresu, kouření, nevhodné výživy apod.). Z toho důvodu je třeba se soustředit na vztahy mezi dopravou a životním prostředím a nepřistupovat k nim s tím, že jsou to dva naprosto neslučitelné aspekty života. V současnosti je žádoucí hledat cesty jejich vzájemného přiblížení a motivovat občany k využívání např. městské hromadné dopravy či jinému ekologickému způsobu přepravy. Velký význam má v této oblasti také městská zeleň - jako "výrobce" kyslíku, ale také jako zachycovač prachových částic. Čím více zeleně, tím méně se prach víří.
Z výše uvedených důvodů se zcela ztotožňuji s názorem mnoha odborníků z oblasti ochrany ovzduší, že informování o kvalitě ovzduší by nemělo být omezeno pouze na vyhlašování varovných informací o překročení limitních hodnot škodlivin v ovzduší při smogových situacích či nepříznivém inverzním počasí, ale prioritou by se mělo stát to, že na sebe veřejnost individuálně převezme zodpovědnost, a to nejen ve vztahu k čistotě ovzduší, ale i ve vztahu k ostatním složkám životního prostředí. Čistota ovzduší by měla být motivující pro veřejnost do té míry, aby k jeho ochraně přistupovala s takovou vážností, jako k faktu, že ovzduší je nedílnou a velmi důležitou složkou životního prostředí.
| Poslední úprava: 17. října 2008 (pá)