Olomoucké listopadové dny: tady, tehdy a teď
sdílet

„Tady a teď“, to heslo patřilo před dvaceti lety k těm nejfrekventovanějším a jako výzva k autentickému bytí platí jistě i pro studenty a pedagogy, kteří plní posluchárny své alma mater dnes. Jen horečně vypjaté okamžiky jej v listopadu 1989 naplňovaly konkrétní naléhavostí, kterou lze dnešnímu osazenstvu univerzit obtížně reprodukovat. „Tehdy a teď“ ale bezpochyby patří k sobě a stále se hluboce ovlivňují, jakkoli si to uvědomujeme, či nikoli.

Příspěvkem k protnutí minulého a současného světa je následující příspěvek založený na dobových textech, které přibližují okamžiky závěru roku 1989 na olomoucké univerzitě, tak jak jej zachytili redaktoři studentského časopisu Přetlak, který právě tehdy začal vycházet. Text doplňujeme snímky z unikátního souboru archivních fotografií Petra Zatloukala, vydaného pod názvem Gaudeamus v roce 1990.

Neděle 19. listopadu 1989

Na kolejích visí malé letáčky vybízející všechny, kdo se chtějí něco dozvědět o pátečním masakru na Národní třídě, k veřejné diskusi ve Státním divadle Oldřicha Stibora v 19.00 hodin.

V sedm hodin večer se kromě řádných návštěvníků do divadla nahrnula i řada studentů. V hledišti je napětí. Ne všichni jsou informováni. Všichni jakoby povrchem těla vnímají, že se něco děje. Opona. Na pódiu stojí v půlkruhu všichni zaměstnanci divadla a herec Miroslav Rataj čte prohlášení pražských divadel. (…) Student Dvořák čte výzvu pražských studentů k ostatním studentům celé republiky (…) O tom, že se připojíme ke stávce, nikdo nepochybuje. V devět hodin se na Šmeralových kolejích schází asi 200 studentů. Většina přijede do školy až zítra ráno. Následují první vzrušené projevy, souhlas i nesouhlas. Na schodech, primitivní to diskusní tribuně, se objevují i zástupci fakultních výborů SSM. Na žádost, aby se SSM postavilo do čela hnutí, odpovídají, že se půjdou poradit s předsedou CŠV SSM. Jsou vybíráni, víceméně náhodně, první mluvčí studentů (…) Všem je jasné, že se musíme sejít všichni a pokusit se získat na svou stranu naše pedagogy. Kde? Na hale UP! A v kolik? Ve dvanáct hodin!

Pondělí 20. listopadu 1989

U vchodu fakult stojí studenti, kteří byli včera na Šmeralových kolejích. Do nekonečna vysvětlují spolužákům, co se stalo a že univerzita jde do stávky. (…)

Ve dvanáct hodin je hala UP nabitá. Nejen lidmi, ale ještě něčím, co by se dalo nazvat lidským napětím. Za předsednickým stolem visí československá vlajka a hesla vyzývající k solidaritě s pražskými studenty. Sedí za ním všichni čtyři děkani, rektor, předseda CŠV SSM a mluvčí studentů. (…) Je zjevné, že nikdo z pedagogů na naši podporu nevystoupí. (…) Mluvčí studentů vybídnou všechny, kdo souhlasí s vyhlášením týdenní stávky na podporu pražských studentů, ať si sednou. Zůstává stát asi 20 studentů. Je rozhodnuto. (…) Večer je ustaven dvacetičlenný stávkový výbor. Za každou fakultu je zvoleno 5 zástupců.

Úterý 21. listopadu 1989

Celá univerzita ve dvojstupech, se svíčkami v rukou, jde městem až na náměstí, kde se koná mítink. Tento mlčenlivý průvod, bez jediného transparentu a hesla, byl předzvěstí tváře, jakou studenti sametové revoluci vtiskli. V té době jsou příslušníci VB připraveni zasáhnout proti studentům v prostoru Žerotínova náměstí. To, že nakonec nezasáhnou, je velkým vítězstvím rektora po dvouhodinovém jednání.

Středa 22. listopadu 1989

Odvážní pracovníci Výzkumného ústavu Sigma tisknou na počítačích pro studenty první stovky prohlášení a výzvy k manifestační generální stávce 27. 11. od 12 do 14 hodin.

Čtvrtek 23. listopadu 1989

Kurýři přinášejí poplašné zprávy z VŠB Ostrava. Stávkový výbor tam pracuje velmi špatně, proto je rozhodnuto, že UP Olomouc vezme na svá bedra agitaci celé severní Moravy. Ve čtvrtek a pátek vyjíždí celkem 500 studentů vybavených plakáty a letáky do všech důležitých aglomerací. Akční rádius je od České Třebové až po Třinec, na jih potom do Kroměříže.

Boj o každého dělníka je veden i v Olomouci. U bran továren stojí studenti a agitují. Ne všude se setkávají s pochopením. U Moravských železáren jsou dokonce několikrát fyzicky napadeni. Byl vydán zákaz vstupu do továren. Komunisté se snaží izolovat studenty od ostatních. Večer se koná na hale koncert za účasti Karla Plíhala, Vaška Koubka a Slávka Janouška. Jako host večera se účastní Roman Lipčík. Poté, co členka Stávkového výboru zcela neověřeně ohlásila pád Jakeše, se v sále rozpoutala davová euforie.

Víkend 25. – 26. listopadu 1989

O víkendu, v rámci akce „Vývoz mozků“ vyjíždí na Ostravsko asi 400 studentů s cílem přesvědčit horníky, hutníky a ostatní pracující, aby podpořili studenty a vstoupili v pondělí do manifestační generální stávky od 12 do 14 hodin.

Pondělí 27. listopadu 1989

Generální stávka
P. S.: Dne 29. 11. 1989 se ustavil na UP koordinační výbor Občanského fóra. Přítomni byli zástupci přírodovědecké fakulty a Společné laboratoře optiky UP a Fyzikálního ústavu ČSAV a Ústavu výpočetní techniky UP a rektorátu UP, lékařské fakulty a fakultní nemocnice, Ústavu pro výzkum VNS, pedagogické fakulty a vývojových laboratoří a dílen. Všichni se připojili k prohlášení Občanského fóra filozofické fakulty.

Čvrtek 30. listopadu 1989

Pozor!!! Nepřehlédněte!!! Pozor!!! Dopravní podnik města Olomouce převzal nad stávkujícími studenty patronát. Znamená to, že v případě perzekucí studentů vstoupí DP okamžitě do stávky. Za takový projev opravdové solidarity DĚKUJEME!

Pondělí 11. prosince 1989

Je vyhlášen „Rudý týden“, během něhož jsou odstraňovány symboly moci KSČ.

Úterý 19. prosince 1989

Účast na celostátní studentské manifestaci na Václavském náměstí. Podporujeme kandidaturu Václava Havla na úřad prezidenta.

Čtvrtek 21. prosince 1989

Josef Jařab zvolen rektorem UP.

Pátek 29. prosince 1989

Václav Havel zvolen prezidentem. Martin Mejstřík v ČST ukončuje stávku studentů.



Fotografie:

Valid XHTML 1.0 Transitional