Byli tu soukeníci i hospoda
V pramenech zachycujících tuto lokalitu od středověku se uvádí, že na místě nynější budovy stávaly původně tři budovy, a to městský obecní dům, soukromý dům a soukenický dům, který však již roku 1736 prodal soukenický cech a teprve při novostavbě reálky jej roku 1875 úředník Nechvátal opětovně prodal městu za 6000 zlatých. Tehdy soukenický dům stál východně od obecního domu a sehrával v životě města významnou roli.
V 15. a 16. století se v tomto místě konával trh na přízi pro tkalce a cechaře. Nazýval se Garnhaus, a byl snad dokonce majetkem soukenického cechu. V pramenech se uvádí, že se nazýval také Třebovický dům a později byl prodán již jen jako hospoda Taverne, nikoliv tržní objekt. Pivnice v domě měla zřejmě spojitost s trhy na přízi. Třebovickým byl dům nazýván dle čepování piva shodného názvu. Za třicetileté války byl dům rovněž využíván pro potřeby vojska (víme, že zde byli vězněni vojáci). Roku 1656 je uváděna v domě sýpka a v roce 1662 zde byla vykopána studna s údajně kvalitní vodou. O tři roky později zde byl vybudován sklad pro uskladnění stavebního materiálu. V roce 1709, při požáru města, byl objekt zničen, avšak bylo rozhodnuto o jeho opětovném postavení.
Reální škola měla zvýšit prestiž města
O stavební historii nynější budovy Komenia se dozvídáme z pramenných podkladů a dobových textů. Jeden z nich vypracoval starosta Olomouce Josef von Engel a její vydání v roce 1875 bylo zaměřeno k slavnostnímu otevření školy, jejíž název byl „Nová reální škola v Olomouci“. K slavnostnímu otevření budovy došlo dne 20. června 1875. Vydavatelem publikace byl olomoucký tiskař F. Slawik. Obsahově útlá knížka nás seznamuje se záměrem radních o vybudování školy pro olomoucké studenty. Rozhodnutí stavět objekt školy v místech bývalých měšťanských domů bylo investory rozhodnuto z důvodu snadné obslužnosti a dostupnosti. Navíc tato lokalita měla z hlediska historického pro dějiny olomouckého školství nesmírný význam. Ve středověku se zde nacházela takzvaná „Mořická škola“. Z historické dokumentace se dále dozvídáme, že zadavatelé stavby hledali inspiraci v jiných městech mocnářství, a to například v Brně anebo v rakouském Linci. Prvotním důvodem ke stavbě nové školy byla snaha o zvýšení prestiže školství v Olomouci a i z důvodů nedostatku prostor pro výuku. Myšlenka stavby školy doznala sluchu i samotného císaře, který si nad stavbou vzal patronát. Slova nápisu, který měla škola ve vrcholu štítu průčelí „Wissenschaft und Kunst“ (dnes odstraněno), naprosto jasně definoval ideový záměr stavitelů a to pozvednout olomoucké školství v duchu velikánů, jakými byli Komenský, Koperník či Humboldt.
Plány pro stavbu školy vypracoval Franz Kottas společně ve spolupráci s Adolfem Thannabaurem. Projektanti vytvořili koncept na svou dobu moderní prostorné budovy, která měla vybudováno skvělé zázemí nejen kabinetů a tříd, ale i sportovišť včetně auly školy. Škola, jejíž základní kámen byl položen roku 1873, byla slavnostně otevřena dne 20. června 1875. Na paměť tohoto nejen pro Olomouc, ale i region významného dne byla slavnostně odhalena ve vestibulu školy pamětní deska s děkovným textem císaři Františku Josefovi I. za pomoc při realizaci záměru. Slavnostního otevření, které probíhalo od 19. června do 21. června 1875, s bohatým kulturně společenským programem, se účastnila celá řada významných osobností politického i společenského života, a to za velkého zájmu obyvatel města.
Je však ale nutné zmínit i realizátory stavby, olomoucké stavební či řemeslnické firmy, které se podílely na mnoha stavbách 19. století, jež dnes považujeme za umělecké skvosty města či doplňují jeho malebný vzhled. Po výběrových řízení padla volba na firmy zastoupené pány: Kottas, Kohn, Kühnel, Ottahal. Z dokumentace víme, že průčelí navrhl vídeňský architekt Franz Melnitzky, kamenické práce na průčelí a kompozici průčelí spoludotvářel Ernst Melnitzky, kovářské práce a práce z litiny dodávala olomoucká firma Raimunda Nietscheho. Výmalbu exteriérů a interiérů prováděl August Folkner, umělecký zámečník Raimund Oplustil dodával kovové prvky oken a dveří včetně vnitřního zábradlí, vrata a okna Karl Maschek. Nelze ani opomenout zásadní význam pracovníků olomouckého magistrátu, kteří se významnou měrou zasloužili o stavbu této unikátní školní budovy. Byli jimi Karl Illichmann a zástupce starosty Olomouce Josef Wallenda. Především jejich přičiněním byl v roce 1873 položen základní kámen ke stavbě budovy, jejíž cena dosáhla tehdejších 350 000 zlatých.
Historie školy byla bohatá nejen řadou významných osob, jež se na realizaci podíleli, ale rovněž svým dalším vývojem.
Z pramenů a kronik víme, že škola získala svůj název „Komenium“ mnohem později a že její vývoj byl mnohdy velmi zajímavý. Sídlila zde celá řada škol, měnících mnohdy formálně názvy dle nově přicházejících školských reforem.
Podívejme se alespoň na některé ze škol, které v budově sídlily.
I. měšťanská dívčí škola
Nositelem označení byla původně jedna škola – I. měšťanská dívčí, a to od poloviny 30. let 20. století. Tato škola byla otevřena jako neúplná, pouze se dvěma třídami, jako soukromá škola dívčí hraběte Pöttinga. Od roku 1896 však fungovala již jako měšťanská škola se třemi ročníky a učební osnovy zde byly schváleny dne 15. července 1895. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jedinou českou měšťanskou školu v Olomouci, vznikla myšlenka o jejím převedení do městské správy. Dne 8. ledna 1908 požádal ústav hraběte Pöttinga zemskou školní radu o povolení, které sice ústav dostal, ale ten byl následně zastupitelstvem města neodsouhlasen. Až dne 29. listopadu 1918 byla škola z podnětu vládního komisaře dr. Fischera převzata do majetku města. Škola byla přemístěna do budovy bývalého „Alžbětina“ na Křížkovského ulici (dnes FFUP v Olomouci) a tento objekt byl přejmenován na „Komenium“. Název neodrážel označení školy, nýbrž komplexu několika budov. Až v druhé polovině 30. let 20. století dostala tento název, na základě žádostí občanů města Olomouce, I. měšťanská škola na Mořickém náměstí. Na Křížkovského ulici existovala škola až do období školního roku 1941-42, kdy byla přemístěna do bývalé Rezidenční ulice (dnes Wurmova). Po roce 1945 se škola vrátila opět do prostor Křížkovského ulice a následně, po obnovení univerzity, do prostor dnešního Mořického (také Hurbanova) náměstí.
I. obecná škola dívčí
Druhou školou, která se stala součástí „Komenia“, je I. obecná dívčí škola. Tato škola souvisí se založením vůbec první české školy v Olomouci v 19. století. Vznikla odloučením od původní soukromé školy Matice školské (1873), později také městské školy obecné z roku 1884. Tato smíšená škola byla rozhodnutím zemské školní rady ze dne 8. února 1915 (č. protokolu 2302) rozdělena na dvě samostatné školy obecné. Šestitřídku chlapeckou a pětitřídku dívčí. V roce 1919 se od této oddělila II. obecná škola dívčí. Tato škola sídlila například v ulici Březinově, Běličské, Sokolské etc., od roku 1920 se stala součástí školy na Mořickém (Hurbanově) náměstí. V roce 1948 byla tato přejmenována na II. národní školu Urbanova náměstí. Ve školním roce 1953/4 je II. národní škola spojena s měšťanskou školou „Komenium“ a vytváří společně III. osmiletou školu střední – Komenium. Ve školním roce 1961/2, v rámci změny školního systému, je III. osmiletá škola Komenium přeměněna na ZDŠ Komenium.
III. obecná škola dívčí
Třetí školou, která se stala součástí dnešního Komenia, je III. obecná škola dívčí. Ta vznikla v roce 1919 oddělením od I. obecné školy dívčí. Od svého založení v roce 1941 sídlila v budově bývalého Alžbětina (Komenium, pozn. aut.) V roce 1942 byla v rámci snah o zrušení českého školství zrušena. Obnovení se škola dočkala po roce 1945, kdy byla přestěhována na své původní působiště do Alžbětina (Komenia) a odtud odchází po opětovném založení univerzity. Jako IV. národní škola působila nejprve v Sokolské ulici. Je zajímavé, že při reorganizaci školství nebyla tato škola přičleněna k osmileté škole, poněvadž sloužila jako cvičná škola pro posluchače Fučíkova pedagogického gymnázia. Její oficiální název byl „Národní škola při Fučíkově pedagogické škole Olomouc, Sokolská ulice“. Po zrušení Fučíkova pedagogického gymnázia se stala zbytečnou a ve školním roce 1962/3 se stala součástí dnešního Komenia. V padesátých letech je poukazováno na tristní stav budovy na „Mořickém náměstí“. V kronice školy se píše: „…v zimě trpí žactvo v předním traktu zimou, poněvadž při nekvalitním topivu se teplota nezvýší více než na 10 stupňů…“
Školákům i učitelům byla zima
V následujícím desetiletí se popis stavu budovy takřka zrcadlově opakuje. Poukazuje se na fakt, že na budově se nedějí opravy, nýbrž se jen provádí nezbytné zásahy pro zabránění havarijního stavu budovy. K zásadní opravě průčelní fasády včetně restaurování pískovcových prvků došlo v 90. letech 20. století, celková generální opravu tuto nesmírně zajímavou budovu s nadčasově dispozičním uspořádáním, tuto významnou olomouckou budovu ještě čeká.
PhDr. Karel Žurek, Olomouc