OŽIVTE SI SVŮJ ŠTĚDRÝ DEN STARÝMI ZVYKY A TRADICEMI
- Zlaté prasátko
Celodenní půst během Štědrého dne slibuje zahlédnout večer zlaté prasátko, které zajistí hojnost v následujícím roce.
- Rybí šupiny
Pod talíř se dávají rybí šupinky, které si pak každý dá do své peněženky. Šupiny zajišťují dostatek peněz v příštím roce.
- Krájení jablíček
Po večeři si každý vybere svoje jablko, které napříč rozkrojí. Objeví-li se uvnitř hvězdička ze zdravých jadérek, čeká dotyčného v příštím roce zdraví a štěstí, křížek či červivý střed jablka znamená naopak nemoc či smrt.
- Pouštění lodiček ze skořápek
Do vyprázdněných půlek ořechových skořápek se připevní malá svíčka, ta se zapálí a lodičky se vypustí do větší nádoby s vodou. Plavba jednotlivých lodiček předpovídá životní dráhu toho, kdo ji poslal – ty, které se vydají na dlouhou plavbu, symbolizují cestu, ty, které se drží u kraje nádoby, znamenají, že dotyčný se bude držet doma. Lodičky, které vydrží svítit dlouho, znamenají pro toho, kdo je vyslal, dlouhý a šťastný život.
- Líbání pod jmelím
Darovaná snítka jmelí nosí štěstí. Pokud se pod jmelím zavěšeným na lustru či nade dveřmi se muž a žena políbí, jejich láska bude věčně zelená.
- Lití olova Roztavený kousek olova se nalije do nádoby s vodou. Podle výsledného tvaru ztuhlého kovu lze hádat, co koho v životě čeká.
- Házení botou
Na Štědrý den se svobodné dívky házejí střevícem přes hlavu. Jestliže dopadne patou ke dveřím, zůstane i nadále doma, pokud bota míří špičkou ven ze dveří, v příštím roce se dívka vdá a odejde od rodičů.
- Třesení stromkem/keřem
Svobodné děvče po večeři vyjde na zahradu a zatřese stromkem či keřem a počká na první zaštěkání psa. Odkud se toto zaštěkání ozve, odtud přijde její ženich.
Do vánočního hávu se oděly hned dvě zdejší expozice. Národopisná s názvem Od kolébky do hrobu, která ukazuje, jak se se základními póli lidské existence – narozením a smrtí – vyrovnávali naši předkové v 19. století. Tato expozice získala cenu České národopisné společnosti a jedna její část představuje v těchto dnech vánoční zvyky a tradice typické pro hanáckou vesnici tohoto období. Neméně zajímavá je ale také ukázka toho, jak se slavily Vánoce v zákopech. To je představeno na výstavě Tváře velké války, která byla otevřena letos v září jako připomínka 100. výročí vypuknutí 1. světové války a bude k vidění až do února příštího roku. „Na mnoho zvyků a tradic se dnes již zapomnělo, jiné přetrvaly dodnes. Smysl tehdejších Vánoc byl však úplně jiný než v dnešní době,“ říká etnografka a kurátorka muzea Veronika Hrbáčková.
V národopisné expozici je k vidění typická hanácká světnice. Můžete stručně přiblížit, jak vypadala taková světnice v době Vánoc v 19. století?
Protože výstava Od kolébky do hrobu se týká toho, jak naši předkové přistupovali k narození a smrti, máme běžně tuto světničku instalovanou v době šestinedělí. Nyní k tomu přibyla vánoční výzdoba, ale tato dvě období spolu trochu souvisejí, protože i šestinedělí se přibližuje narození Ježíška na Štědrý den.
Je zde už k vidění vánoční stromek, byť trochu neobvyklý. Byl to už v té době běžný zvyk?
Vánoční stromky v 19. století ještě neměla každá domácnost. Tento zvyk je relativně mladý, rozšiřoval se velice pozvolna. Nejdříve z královských a šlechtických dvorů k měšťanským vrstvám až po ty chudší obyvatele. Napřed se šířil v Německu, Francii, Belgii či Anglii a během první poloviny 19. století se postupně dostával i k nám. Na konci 19. století se stromeček v domácnostech stále více zabydloval, ale pořád nebyl běžný, nejvíc ho rozšířila až první světová válka.
Jaký byl původní význam tohoto symbolu, bez něhož si dnes Vánoce neumíme představit?
Zelené větvičky symbolizují život a znovuzrození přírody, zelená je barva života. Stromečky visely ze stropu, někdy špičkou dolů, později stály na zemi a často nebyly ani zdobené, nejdůležitější byla ta zelená barva. Hlavně na venkově bylo zdobení velice skromné – zdobil se jablky, křížalami, ořechy, zkrátka tím, co bylo po ruce. Podstatné pak bylo to, aby svítil, protože světlo je rovněž symbolem života a Krista, takže se zdobil i svíčkami.
Kromě stromečku ale je tu k vidění řada dalších věcí.
My jsme se zaměřili na sedm základních zvyků z doby Karla IV., které lidé tehdy dodržovali a které ve svém traktátu popsal kazatel Jan z Holešova. K nim patřil půst, tedy očištění těla a ducha od všeho nadbytečného a zlého. Půst začal s adventem a nejvýznamnějším dnem půstu byl Štědrý den, kdy se celý den lidé připravovali na štědrovečerní hostinu. Na štědrý večer chtěli hospodáři ukázat, že mají hojnost všeho, takže na stůl naservírovali všechno, co v hospodářství bylo, a to nejen pro rodinu a čeládku, ale i pro pocestné a návštěvníky. Dalším zvykem bylo posílání si pozdravů v rámci vesnického společenství. Lidé se navštěvovali nebo posílali děti či jiné posly s přáním štědrého večera a drobným dárkem. Většinou to bylo něco voňavého, různé pochutiny, především vánočka. Vánočka vůbec byla důležitým pokrmem – pekla se během Vánoc několikrát a rozdávala se i čeládce. V 19. století to byl hlavní dárek. Dalšími zvyky bylo požívání tehdy ne běžného bílého pečiva a ovoce, obdarovávání domácích zvířat zbytky od večeře. Dnes už téměř neznámým zvykem bylo také koledování či dávání slámy pod stůl, připomínka toho, že se Ježíšek narodil ve chlévě na seně.
Byly v něčem specifické hanácké Vánoce?
Nejrůznější zvyky a tradice se lišily mnohdy i vesnici od vesnice, ale v základě zůstávaly stejné. Podstatné je to, že v dnešní době mají lidé Vánoce spojené hlavně se Štědrým dnem, ale v tomto období je řada dalších svátků a patronů, které si lidé připomínali mnohem více než dnes. Prvním zlomovým datem je svatý Ondřej, neděle, která je nejblíže tomuto dni, je první adventní neděle a s ní začínají obchůzky nejrůznějších tajemných bytostí. Začínalo to už s Barborkami, které například chodily v předvečer svého svátku po chalupách a kontrolovaly, jestli je všechno uklizeno.
Takže i tehdy už hospodyňky „šílely“ s vánočním úklidem?
Určitě! Souviselo to i s půstem, který měl být očistou nejen těla a duše, ale i příbytku. V předvečer svatého Mikuláše chodily v některých částech regionu tzv. Mikulášovy matičky, které učily děti modlitbám, případně je obdarovávaly pamlsky, ale mohly je i strašit. Pak 5. prosince chodil Mikuláš v doprovodu čerta a anděla, tento zvyk se u nás dochoval dodnes, ačkoli v některých zemích splynul Mikuláš s hlavním nadělovačem – Santa Claus koresponduje s Mikulášem, i když naděluje později. My máme Mikuláše a následně ještě Ježíška.
Ježíška jsme také přebrali z Německa, kde naděluje dětem dárky Christkind. Také německé děti přesně nevědí, jak vypadá?
Taky ne, je to stejně záhadná figurka jako náš Ježíšek. Dá se představovat různě, ale nejčastěji si ho představujeme jako malé baculaté děťátko nebo i andělíčka.
Kteří další patroni byli v té době důležití?
Po Barborkách chodily ještě Lucie – ženy oblečené v bílých hábitech se zamoučenými obličeji, měly metličky z husích brk, jimiž ometaly příbytky a také kontrolovaly čistotu domu. Ve Švédsku jsou vánoční svátky oslavami „živého světla“, kdy se v domácnostech instalují na čestná místa tříramenné vánoční svícny, symbolizující mystérium Sv. Trojice. Během adventu se zde na rozdíl od nás slaví svátek sv. Lucie, při kterém má dívka převlečená za sv. Lucii na hlavě věnec se svíčkami.
Slavili lidé v 19. století Silvestr nebo Nový rok?
To ani ne, příchod a očekávání nového roku si lidé připomínali už během vánočních svátků, během nichž si právě některými rituály snažili zajistit zdraví a prosperitu. Zmíněné seno pod stolem mohlo mít i ten pohanský výklad, že si chtěli zajistit lepší úrodu. Totéž platilo pro štědrovečerní stůl – lidé věřili, že čím víc toho na něm budou mít, tím lépe se jim bude v následujícím roce dařit a nebudou mít hlad – proto se tam objevují zrní, hrách, med, jablka, ořechy, bílé pečivo.
Na jedné straně tedy byly Vánoce čistě křesťanským svátkem připomínajícím narození Ježíše Krista, na druhé plné pohanských zvyků a rituálů. Kdy se do nich ale vmísil prvek obdarovávání, který je v dnešní době s Vánoci spojen především?
To začalo také velmi pozvolna, už v 19. století tou vánočkou, děti dostávaly křížaly nebo rozkrájená jablka a hromádky ořechů. To jsou věci, které nám dnes připadají běžné, protože je máme celý rok, ale tehdy to tak zdaleka nebylo, jídlo lidé schraňovali a museli si je pečlivě rozplánovat, protože ho nebylo tolik jako dnes. Dnes se přejídáme celý rok, přesto si lidé neustále stěžují, ačkoli hlady dnes rozhodně netrpí. Napřed se tedy obdarovávali pro nás dnes běžným jídlem, později k tomu přibyly perníčky a doma napečené pamlsky. Během první světové války se rozšířilo obdarovávání drobnými předměty osobní potřeby, pochutinami nebo dárky papírového charakteru – knížečkami básní či modliteb, svatými obrázky a podobně. Vojákům na frontě posílaly rodiny to, co potřebovali – teplé prádlo, ponožky či kapesníky. Po vzniku Československa, za první republiky, se už společnost hodně diferencovala, takže zatímco bylo mnoho rodin, které neměly dárky ani stromeček, v bohatých bankéřských rodinách už se dávaly dárky opravdu luxusní, na něž byly krásné reklamy v tisku, podobně jako dnes.
Vraťme se ještě k válce. Opravdu slavili vojáci Vánoce i v zákopech?
První světová válka začala 4. srpna 1914, a když muži rukovali na vojnu, tak jim jednotlivé vlády slibovaly, že válka bude trvat krátce a že do Vánoc budou zpátky u svých rodin. Vojáci tomu samozřejmě věřili, ale řada z nich padla už v prvních měsících. A když už se začaly Vánoce blížit, bylo jasné i všem pěšákům, že to tak rychle neskončí. Na západní frontě tehdy na Štědrý den němečtí vojáci, kteří byli běžně vychováváni k obrovské kázni a vojenské poslušnosti, překvapivě porušili rozkaz a uřezali v lese jedličky, jak bylo u nich na Vánoce zvykem. Nazdobili stromky vším, co měli k dispozici, včetně svíček, a s těmito stromky v rukou pak večer vyšli na území nikoho s výzvou druhé straně, že nemají zbraně a nechtějí bojovat, ale udělat si večer klidu a štědrovečerní atmosféry. Domluvili se na odložení zbraní a vzájemně si mezi sebou vyměňovali drobné upomínkové předměty, cigarety, ale i alkohol, načež každý zazpíval své národní koledy. To se dělo po celé západní frontě, nejen na jednom místě a bylo to velice dojemné. V naší expozici jsme se pokusili tuto atmosféru připomenout.