10 000 kroků a mých 167 pěších kilometrů v dubnu
Lockdown přinesl mnoho strastí, smutku, pocitů odloučení a špatné nálady. V jednom ohledu byl ale rozhodně přínosem: v objevu pěší chůze jako vynikajícího katalyzátoru všech vyjmenovaných pocitů, jako radostné aktivitě, která rozpouští chmury a může přinést pocit uspokojení. V nejtěžší uzavírce okresů se tak prostě dalo jen chodit ve vymezeném katastru. Buď jen nazdařbůh, nebo s nějakým úmyslem.
Proto mě vlastně moc bavilo chodit nejen „tak se psem“ jako obvykle, ale v rámci výzvy dubnových 10 000 kroků, do které jsme se zapojili s početným týmem STAN Olomouc. Každý chodil tam, kde zrovna v rámci svého okresu „uvízl“. Kolegyně a kolegové v Olomouci, jeden přítel pracovně v Beskydech, já na Zábřežsku v lockdownovém vesnickém domě. Zapojení do výzvy nám přineslo velkou objevenou radost týmové podpory. Chladný duben s vrtkavým počasím nebyl vždycky procházkám a běhům nakloněn, přesto jsme denně vyráželi ven, sbírali kroky a čistili hlavy. Rekordman mužstva Petr Fojtík takto mnohokrát obešel celou Olomouce, já jsem chodila po kopcích, dolinách, podél řeky Březné.
Přirozeně se pak takový pohyb přenáší i do města. I vzdálenější olomoucká místa, kterými jsou pro mne třeba krajský úřad, Klášterní Hradisko nebo sídliště Povel, pak představují především pěší výzvu – za jak dlouho tam dojdu pěšky? Jakou trasu zvolím, abych šla co nejméně kolem velkých silnic? Jakou zkratku mezi domy nebo přes parky mám k dispozici?
Už se moc těšíme na květen. Přesedláme z pěší chůze na kola a účastníme se s přáteli ze STANu výzvy Do práce na kole!
Andrea Hanáčková, zastupitelský klub Piráti a Starostové
Poslední úprava: 25. dubna 2021 (ne)