Nejstarší dochovaná olomoucká kavárna Opera zanikla v roce 1994, kdy v objektu začala fungovat prodejna jízdních kol. Rada města Olomouce v loňském roce rozhodla vrátit těmto prostorám původní účel. Na základě výběrového řízení se novým nájemcem Opery stala firma RK Invest, která provedla pod dohledem památkářů rozsáhlou rekonstrukci objektu. Veřejnosti začne sloužit nová kavárna s cukrárnou a zároveň pizzerií v pátek 20. srpna 2004.
Horní náměstí 21 - kavárna OPERA
Jedná se o v jádře renesanční třípatrový dům v urbanisticky významné poloze v jihozápadní části olomouckého náměstí, který je evidovanou nemovitou kulturní památkou ( rejstříkové číslo 3613). Z původní stavby se dochovaly valené klenuté sklepy a základní dispoziční rozvrh přízemí. Během pronikavé klasicistní přestavby v 1.třetině 19. století byly klenby přízemí nahrazeny rovnými stropy a byla nově upravena i fasáda.
První písemná zmínka o dějinách domu je z roku 1512 - tehdy se stal majitelem domu lékárník Jakub Kučera a v majetku rodiny zůstal dům až do roku 1600. Jednalo se o původně dva středověké domy, které tvořily jen čelo zástavby dlouhé parcely vedoucí až k někdejším hradbám.
V 16. století došlo ke spojení dvou zmíněných objektů a jejich renesanční přestavbě. Dům byl proslulý tehdy zejména slavnými nocležníky: roku 1479 zde bydlel král Vladislav Jagellonský, roku 1527 král Ferdinand I. a v roce 1587 polský král Maximilián.
V roce 1614 dům odkoupil Albrecht z Valdštejna, jehož rodina dům vlastnila až do roku 1688. Při velkém požáru Olomouce v roce 1709 byl pravděpodobně dům také poškozen a proto v období 1723-38 prodělal barokní přestavbu.
V letech 1749-71 dům vlastnil Johann Franz Knobloch, obchodník s vínem, který zde otevřel cukrárnu a obchod s vínem.
Významná etapa v dějinách domu nastala v roce 1834, kdy jej odkoupil Martin Franz Hirsch, který vzápětí přikročil k rozsáhlé rekonstrukci. Zároveň věnoval velké úsilí k získání koncese k provozování sedmé olomoucké kavárny, což se mu také nakonec podařilo, ačkoliv počet koncesí byl v tu dobu ve městě původně omezen na šest. Jak uvádí dobový tisk " … pozvedl olomoucké kavárenství,…zavedl mužskou obsluhu, vedle běžných nápojů zavedl i takové, které v podobných domech nebývají k dostání, zavedl nový ceník a přátele denních listů si zavázal množstvím nových, kavárenskému publiku zpravidla nedostupných žurnálů…" ( 1838).
Do dispozice domu vložil při stavbě elegantní oválné schodiště, které přivádělo návštěvníka k věžičce s vyhlídkou nad střechami. Z půdního polopatra vytvořil nadstavbou obytné podlaží, nad nímž vztyčil sedlovou střechu. Dům současně přefasádoval - neznámý autor zvolil čisté a střízlivé empírové řešení, které soustředil k otázce okenních šambrán, v 1. patře nasazoval ionské pilastry trojúhelníkové frontony, v druhém patře vyplňoval půlkruhové edikuly štukovým reliéfem, ve třetím patře pak užil kvádrového armování ostění. Vchod do domu zároveň orámoval ušlechtile řešeným portálem s jemným reliéfem.Stavební úpravy zasáhly i interiér.
V roce 1877 byl podle projektu F. Kottase přistavěn velký sál do dvora, který prodloužil zadní kulečníkovou místnost, a ta byla pak dalšími majiteli v roce 1894 ještě jednou prodloužena. V roce 1871 byly v přízemí osazeny dva nové železné výkladce.
V roce 1900 kavárnu odkoupil J. Rupprecht. V tu dobu byla osazeny nové tři výkladce a zřízena letní předzahrádka do náměstí. V roce 1940 provedl Eduard Rupprecht generální opravu fasády domu do náměstí spojenou s očištěním omítky a novou barevností. Přitom byly sundány na fasádě mezi okny umístěné plechové znaky Čech, Moravy a Slezska, jejichž restaurování bylo odhadnuto na 10. 000,-- K. Tuto sumu nemohl tehdejší majitel pravděpodobně zaplatit a tak se znaky na fasádu již nikdy nevrátily.Rodina Rupprechtova kavárnu vlastnila a provozovala až do roku 1945.
Po druhé světové válce se dostal objekt jako konfiskát do majetku města a bylo rozhodnuto o jeho celkové rekonstrukci. V roce 1947 předložil projekt úprav V. Capoušek za sochařské spolupráce J. Šolce. Nový projekt představoval dosti razantní zásah do podoby objektu.V prvním patře bylo umístěno vznikající rozhlasové studio, v dalších podlažích byly modernizovány obytné prostory. Plocha kavárny se rozšířila o plochu původního průjezdu. Vedle přemístěného empírového portálu byla osazena pamětní reliéfní deska od V. Hořínka připomínající zde schůzku krále Vladislava Jagellonského s Matyášem Korvínem v roce 1479.
Nejstarší zachovaná olomoucká kavárna zanikla v roce 1994, kdy zde podle projektu F. Jurečka a I. Blatného vznikla prodejna jízdních kol Olpran.