Pane magistře, o vás je známo, že se vyznáte v historických krovech. Můžete nám něco říci o střeše kostela, který patří ke klášteru dominikánů?
Pozoruhodností by v případě střechy kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie bylo možné vyjmenovat více. Předně se jedná o střechu stanovou a těch se na našem území zachovalo poskrovnu, alespoň těch z větší části původních, gotických. Doslova se dají napočítat na prstech jedné ruky.
Za další pozoruhodnost této stanové střechy lze považovat skutečnost, že pochází zřejmě z doby výstavby kostela, nebo alespoň ze století, v němž byl kostel vystavěn, a že se dochovala po určitých opravách až do dneška, zatímco většina střech starších i mladších olomouckých staveb byla díky různým okolnostem zničena.
Jako pozoruhodnou lze rovněž označit skutečnost, která se na první pohled může jevit banální. Na tomto místě se totiž můžete setkat s volným podkrovím, tedy s pohledově přístupnou krovovou konstrukcí, a tedy – obrazně řečeno – s řemeslníky druhé poloviny 15. století. V současné době se bohužel ještě stále přistupuje ke krovům a podkrovím historických staveb jako k nevyužitým prostorům, které je „nutné“ adaptovat pro nejrůznější účely. Jednotlivé prvky krovů jsou pak zakrývány podhledy, vyřezávány či jinak znehodnocovány. Přitom z dlouhodobého hlediska se se tak ochuzujeme o jednu z nejautentičtějších částí památky, kde se prezentuje původní řemeslo. Na historických stavbách byla totiž většina ostatních pohledově přístupných stavebních konstrukcí v minulosti nejrůznějším způsobem upravována a pozměňována. Pokud se podíváte například na fasády kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie, vidíte omítky z její poslední velké obnovy. Stávající okna také nemají příliš společného s gotickými výplněmi. A krytina střechy rovněž není původní. Když ale vstoupíte do podkroví kostela, ve kterém nebyl důvod k žádnému radikálnímu vylepšování jeho vzhledu, dozvíte se něco o starých řemeslnících, o tom, jaké nástroje používali, jak opracovávali dřevo, jakým způsobem sestavovali krov, jak si jednotlivé prvky označovali a také jak si jejich následovníci dokázali poradit při obtížích s opravami.
Prý je krov našeho kostela nejstarším dochovaným krovem v Olomouci?
Patrně ano. Konstrukce krovu Neposkvrněného Početí Panny Marie měla to štěstí, že nepadla za oběť požárům, které postihly velkou část staveb v Olomouci. Krovy historických objektů na Olomoucku sice nebyly nijak soustavněji zkoumány, ale v nedávné době došlo v případě krovu vašeho kostela k jeho rámcovému dendrochronologickému datování. Zjistilo se, že dřevo na sestavení krovu nad trojlodím kostela bylo smýceno někdy po roce 1468 a dřevo použité k sestavení krovu nad kněžištěm bylo skáceno po roce 1491. Podrobnější průzkum by jistě přinesl přesnější informace a možná by se podařilo najít v krovu prvky, které by poskytly absolutní dataci, avšak i na základě těchto informací lze označit krov jako jeden z nejstarších nejen v samotné Olomouci, ale na celém Olomoucku.
Kolik takových střech bychom v naší vlasti ještě objevili?
Mluvíme-li o původních stanových střechách, pak mimo olomoucký kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie mezi ně patří už jen střechy kostelů sv. Mikuláše v Lounech, Všech svatých v Litoměřicích, svatého Kříže v České Lípě a střecha litoměřického měšťanského domu zvaného „Pod Bání“ či „Kalich“. Ale v minulosti jich bylo samozřejmě více. Jestliže si budete prohlížet starší veduty Olomouce, uvidíte další ze stanových střech například nad kostelem sv. Blažeje, který stál na dnešním Blažejském náměstí. Z dalších míst, jejichž veduty kdysi zdobily stanové střechy, je možné jmenovat Kutnou Horu, Chrudim, České Budějovice nebo Prahu, kde se třeba na Pražském hradě vyskytovalo na jedné stavbě dokonce pět stanových střech za sebou. Někteří ze stavebních historiků, zabývající se historickými krovovými konstrukcemi, dokonce dávají vznik krovů stanových střech do přímé spojitosti s českým prostředím. Stanové střechy totiž, vyjma snad jediného případu, nejsou doloženy mimo naše území. Kromě architektonické funkce měly tyto konstrukce oproti standardním dobovým hambalkovým krovům své přednosti statické a konstrukční. K sestavení vyžadovaly menší spotřebu extrémně dlouhého dřeva pro krokve, také plocha namáhaná větrem se u takovýchto střech zmenšila, a díky redukovanému objemu střechy se snížilo i zatížení vlastní stavby vahou krovu.
fr. Irenej Šiklar OP; převor kláštera dominikánů v Olomouci