V posledních dvou staletích je však čekal postupný úpadek a nebýt třeba tradičních názvů některých restaurací, možná by se z našeho povědomí stará znamení domů ztratila docela. Naštěstí se aspoň někde vracejí krásná domovní znamení opět k životu. A právě Olomouc je toho nejlepším příkladem. Od roku 2005 se na historické fasády městských paláců vracejí nově zpracovaná stará domovní znamení, o něž domy někdy v minulém století přišly. Na „svědomí“ to má především Libor Gašparovič, iniciátor projektu Domovní znamení na olomouckých domech v průběhu staletí.
Kudy kam, aneb orientace ve městě
Domovní znamení jsou z dnešního pohledu krásnými artefakty a zajímavým zpestřením mnoha fasád. V době svého vzniku ovšem měly tyto symboly význam jiný, respektive několik jiných významů. Jejich hlavní funkcí bylo nepochybně usnadnění orientace ve městě. Mimo to měly ale často osobní význam pro majitele domu, měly vypovídat cosi o domě samotném, rovněž hrály roli jistého ochranného prvku a navíc se ve své době jednalo samozřejmě také o módní záležitost. „V první řadě měla znamení význam jako orientační prvek, což přestalo platit až poté, kdy orientační funkci převzalo číslování nemovitostí. Pro majitele domů šlo ale také o vyjádření určitého postavení, byla to tehdy věc prestiže. A v neposlední řadě měla znamení plnit také funkci jakýchsi fetišů neboli ochrany domu před všemi nebezpečími,“ vysvětluje olomoucký historik Milan Tichák. „Přišlo to k nám jako taková móda po vzoru jiných měst a jiných zemí,“ dodává Milan Tichák. Do Čech a na Moravu se zvyk označovat domy dostal zřejmě z německých zemí.
V 18. století se nejprve za císařovny Marie Terezie a později za jejího syna Josefa II. začalo oficiálně zavádět číslování budov v jednotlivých ulicích. Systém pojmenování všech ulic ve městě a očíslování všech domů se prosazoval poměrně zdlouhavě, nicméně v 19. století už domovní znamení skutečně přestávala mít význam coby orientační pomůcka a daleko spíše zůstávala jen jako estetický prvek na fasádě. Při přestavbách se pak noví majitelé obvykle nenamáhali stará znamení zachovávat. „Výjimkou v tomto směru byly domy, v nichž někdo provozoval hostinec či třeba lékárnu. Jejich provozovatelé si domovní znamení z obchodních důvodů často ponechávali,“ doplňuje historik Tichák.
Rytíř erb, měšťan domovní znamení
Odkdy vlastně všechny ty zlaté prsteny, bílé růže, zelené věnce či jiné symboly zdobí fasády? Domovní znamení se na jednotlivých budovách začala objevovat už ve středověku, což byla doba, která vyjadřování ve formě symbolů velmi přála. Obliba domovních znamení souvisela pravděpodobně také s heraldikou, tedy systémem osobních, rodových či zemských erbů. Měšťané v tomto období na držení šlechtického erbu právo neměli, takže si svou rostoucí společenskou prestiž kompenzovali i domovními znaky. V mnoha případech si tak znamení domu přivlastnil jeho majitel, který pak znamení v případě, že koupil jinou budovu a přestěhoval se, jednoduše přenesl.
V přesnější dataci se historici rozcházejí, nicméně dá se předpokládat, že dejme tomu ve 14. století už obyvatelé Olomouce vnímali symboly na vývěsních štítech, malby nad portály či všelijaké plastiky na stěnách domů jako samozřejmost, a tak se pro dříve bezejmenné objekty vžila pojmenování jako například U Zlaté štiky, U Zlatého psa, U Sedmi čertů, U Bílého křížku nebo třeba U Zeleného věnce.
V této souvislosti je ale třeba upřesnit, že za domovní znamení se nepovažují výhradně jen určité výtvarné prvky ve fasádách domů, jak je známe dnes v podobě plasticky vystupujících reliéfů psa, koně či třeba kohouta, ale i některé vývěsní štíty a poutače, odkazující tehdy k profesi majitele objektu. Druhá důležitá skutečnost při úvahách o domovních znameních je jejich značná proměnlivost – během staletí se totiž znamení domu mohlo měnit a dost často se to také stávalo, vzhledem k tomu, že se měnili i majitelé dotyčných nemovitostí nebo samy domy procházely přestavbami. Třeba dům na Horním náměstí, který dnes zdobí reliéf černého psa, se dříve jmenoval U Zlatého psa a ještě před tím nesl název U Zlatého beránka.
Některá domovní znamení se původně vztahovala k profesi majitele, jiná, takzvaná mluvící, zase parafrázují osobní jméno významného pána domu. To může být příklad slavného domu U Zlatého jelena na rohu Horního a Dolního náměstí v Olomouci, který vlastnil měšťan a bohatý kupec jménem Tomáš Hirsch. Slovo Hirsch totiž v němčině znamená jelen.
Některé olomoucké městské paláce či domy se se svými znameními natolik sžily, že si Olomoučané dodatečně vytvořili i různé pověsti o jejich původu. Poměrně známé jsou třeba půvabné legendy o vzniku pojmenování domu U Sedmi čertů v Denisově ulici nebo právě o černém koni na Dolním náměstí.
Součást historického genia loci
Jak upadal praktický význam domovních znamení, postupně v Olomouci mizelo jedno za druhým. Olomoučané to ale po celé generace nepovažovali za problém. Není tedy divu, že se do začátku třetího tisíciletí zachovalo už jen devět posledních původních symbolů. Dnes jich však je na Horním a Dolním náměstí o sedm víc. Na počátku projektu, který do města vrací domovní znamení, stál galerista Libor Gašparovič a agentura Galia.
Jak Gašparovič sám říká, díky tomu, že se do Olomouce přistěhoval a nezná ji tedy od dětství, možná ještě intenzivněji vnímá její krásy a atmosféru. „Snad právě proto se citlivěji zabývám olomouckou minulostí a geniem loci, které zde v každém zákoutí, portálu, špaletě či římse historie zanechala. Denně chodíme, nejen v historickém centru našeho města, kolem domů, které ještě nedávno nosily svá jména. Ten punc jim vtiskla právě domovní znamení,“ popisuje, jak se zrodil nápad obnovit tradici v označování domů. „Na fasádách historických domů byla některá z nich sporadicky zachována dodnes a po přečtení knížky Vladimíra Spáčila Olomoucká domovní znamení byla myšlenka na světě,“ dodává.
„Nejdůležitějším a nejpřínosnějším bylo, jak ukázal čas, jednání na Odboru památkové péče Magistrátu města Olomouce, kde jsme společně s vedoucí tohoto odboru Vlastou Kauerovou vypracovali koncepci a připravili ve spolupráci s Univerzitou Palackého sympózium na dané téma,“ popisuje autor nápadu další vývoj. V roce 2005 tedy uspořádala agentura Galia v Olomouci odborné sympozium. „Průběh a výsledky sympozia byly dokladem, že předložené téma je stále živé a že je vhodné se mu věnovat, než zcela zanikne historické povědomí obyvatel o existenci domovních znameních,“ říká k tehdejší akci Gašparovič. Sympozium tedy dodalo záměru jednak odborný základ a také podporu ze strany olomoucké radnice. „Paní Kauerová, která má naprosto nejdůležitější zásluhu na obnově domovních znamení v Olomouci, rovněž vypracovala seznam domů, jejichž fasády byly vhodné k osazení znamení. Celý projekt grantově zaštítilo statutární město Olomouc,“ doplňuje Gašparovič.
Zatím sedm, chystají se další
Od roku 2005 pak postupně na fasády domů na Horním a Dolním náměstí přibylo už sedm nových znamení, mimo jiné i bílá růže, zlatá koule, modrá hvězda či stříbrný rýč. V přípravě je osmé znamení, a to bílá labuť, která bude zdobit průčelí jednoho z domů na Dolním náměstí, ovšem až poté, kdy skončí oprava jeho fasády.
Jak nová znamení vznikají? Libor Gašparovič ujišťuje, že i nová symbolika na domech navazuje na dlouhodobou tradici vybraných domů. „Novodobá znamení, která v posledních letech instalujeme na fasády vybraných domů, zcela respektují historické souvislosti. U některých domů se v průběhu staletí domovní znamení měnila, v těchto případech se snažíme respektovat to, které dům reprezentovalo delší dobu,“ říká Gašparovič. Na zpracování jednotlivých znamení se podílejí různí výtvarníci. „Vytváříme tak unikátní galerii výtvarných děl pod širým nebem,“ dodává autor nápadu.
Doposud se aktivity tvůrců projektu zaměřovaly výhradně na Horní a Dolní náměstí, nebrání se ale tomu, aby v budoucnu obnovili i znamení na domech v jiných ulicích a částech města. Jak k tomu říká historik Milan Tichák, domovní znamení a příslušné tradiční názvy domů nejsou výsadou centra Olomouce. Setkávali se s nimi běžně i obyvatelé předměstí. „V Hejčíně dosud stojí dům s hospodou U Černého orla, kdysi býval dům stejného jména také v Nové Ulici. V Nové Ulici znali lidé také dům a hospodu U Medvěda, velmi známý býval název U Dřevěného zvonu, který se vztahoval k domu, stojícím na místě dnešní Krajské hygienické stanice Olomouckého kraje ve Wolkerově ulici,“ vzpomíná na některé příklady historik Tichák. Dokonce i hřbitov, který býval v místech dnešních Smetanových sadů, se podle tohoto domu neoficiálně nazýval hřbitov U Dřevěného zvonu. Jedno z takových znamení je ostatně vidět i na průčelí bývalého kina Lípa. Jde o erb kdysi samostatného města Nová Ulice, přičemž zde bývala restaurace pojmenovaná U Města Olomouce.
Jak ujišťuje Libor Gašparovič, autoři projektu nemíní svou aktivitu v žádném případě v dohledné době ukončovat. Důležité samozřejmě je, aby na realizaci dalších kroků získal projekt dostatek financí.
O módě se říkává, že se vrací v určitých obměnách stále znovu a znovu. Pokud se tedy před několika staletími rozšířil zvyk označovat honosné městské domy krásnými znameními jakožto dobová móda, není důvod, proč by taková móda nemohla opět být v kurzu. Zatím se zdá, že se alespoň v Olomouci tak děje.