Zdaleka ne všechno už bylo v Olomouci objeveno, odkryto, zdokumentováno a vysvětleno. Archeologové jsou totiž limitováni jak financemi, tak samozřejmě i tím, že ne všude mohou kopat a hledat, co se skrývá v podzemí. Řada historických otazníků proto stále zůstává otazníkem, což přitahuje také další milovníky záhad - senzibily. Jeden z nich, Jaroslav Zvoneček, ostatně nedávno oznámil, že nalezl základy původního sídla olomouckých biskupů, kostela svatého Petra. Profesionální archeologové jsou sice k tomuto konkrétnímu tvrzení poměrně skeptičtí, nicméně určitou hodnotu hledačským pokusům senzibilů přiznávají. Problémem ale je, jak zajímavé náznaky, odhalené proutkaři či lidmi se siderickými kyvadélky, následně potvrdit i vědeckými metodami.
A tak zatímco na vědecky potvrzený objev kostela svatého Petra si bude muset ještě veřejnost nějakou dobu počkat, v oblasti takzvaného Předhradí, kde tento kostel stával, i v samotném okrsku knížecího hradu, kterému dnes dominuje katedrála svatého Václava, postupně odhalují archeologové jedno tajemství tisícileté historie města za druhým. Jen za poslední dekádu byly v těchto exponovaných místech nalezeny desítky hrobů z období Velké Moravy i počátků přemyslovského státu, základy několika kostelů a dalších staveb.
Kde stál kostel svatého Petra?
Když bylo roku 1063 obnoveno v Olomouci biskupství, stal se sídelním biskupským kostelem kostel svatého Petra na Předhradí. Tuto stavbu, vybudovanou tedy nejpozději v 11. století, si už ale dnes Olomoučané neprohlédnou. V rámci takzvaných josefinských reforem z 80. let 18. století byl totiž kostel zrušen a roku 1792 i zbořen.
Jaroslav Zvoneček je přesvědčen, že základy tohoto nejstaršího písemně doloženého olomouckého kostela našel na nádvoří Tereziánské zbrojnice. V roce 2003, kdy Tereziánská zbrojnice procházela důkladnou rekonstrukcí, v malé části jejího nádvoří prováděli archeologové takzvaný záchranný výzkum, což tehdy již zkušeného senzibila Jaroslava Zvonečka zaujalo. „Vytáhnul jsem kyvadélko a několikrát jsem se tím místem prošel,“ vzpomíná Jaroslav Zvoneček. „Záhy jsem poznal, že v zemi pode mnou jsou základy nějaké stavby. Co mi kyvadlo ukazovalo, to jsem si vyznačoval vším, co bylo po ruce, kousky cihel, prkénky a podobně. Vše nasvědčovalo tomu, že jsem našel základy kostelíku se čtyřmi hroby u vchodu a osmi hroby bokem,“ popisuje senzibil. Kromě obrysů zdí kostela a oněch dvanácti hrobů zakreslil také cosi, co se mu zprvu jevilo jako podzemní chodba, ale nakonec se dalo interpretovat jako pozůstatky palisády snad z 10. století.
Co na tyto informace říkají olomoučtí archeologové? Jsou k nim celkem skeptičtí. Především tvrdí, že kostel svatého Petra ležel na jiném místě, což dokládá například přesná mapa města i Předhradí z 18. století, kdy se budovala barokní bastionová pevnost. Podle Richarda Zatloukala z Národního památkového ústavu byl kostel svatého Petra o pár metrů dál v Křížkovského ulici číslo 6. Při hledání první biskupské svatyně se ostatně zmýlili i starší renomovaní archeologové, kteří jej hledali koncem 40. let minulého století na nádvoří rektorátu. Tam sice tehdy Jaroslav Böhm a Květa Reichertová našli rovněž základy kostela, ovšem gotického, pocházejícího asi ze 14. století.
Další z argumentů proti interpretaci pana Zvonečka připomíná archeolog Zatloukal – Tereziánská zbrojnice se stavěla v letech 1771 až 1778 a v té době ještě svatopetrský kostel prokazatelně stál a jako kostel také sloužil. Těžko tedy mohou být jeho základy pod budovou zbrojnice.
Na druhou stranu ale i archeologové připouštějí, že „něco“ v místech, která pan Zvoneček po svém průzkumu vyznačil, být může. Otázkou ale je, co to vlastně je. Na místě dnešní barokní stavby totiž samozřejmě stávaly různé objekty i dříve a přímo před stavbou se musela řada menších domů zbourat. Navíc jde o jedno z nejvíce exponovaných míst v dlouhých olomouckých dějinách. Na tomto kopci, zvaném právě podle hledaného kostela Petrské návrší, totiž sídlila vládnoucí vrstva už v dobách velkomoravské říše, tedy v 9. století. Archeologický průzkum Josefa Bláhy tady ostatně nedávno odhalil kousky malty z 9. století, skleněné vitraje a další důkazy, jako např. lidské hroby, svědčící o tom, že někde tady stál v době velkomoravského Svatopluka zděný kostel, který později zanikl, aniž by se o něm dochovala nějaká písemná zpráva.
Jen na okraj – na přímý dotaz archeologové více méně připouštějí, že proutkaři mohou skutečně „vnímat“ různé geologické odlišnosti pod povrchem země. Problémem ale je, že vždy záleží na interpretaci toho, co hledajícímu virgule či kyvadlo naznačují. Podobné to ostatně je i s výrazně „vědečtějším prostředkem“, jakým je georadar. I on reaguje na geologické odlišnosti a ukazuje lidem, že pod zemí „něco“ je. Neumí ale říct, zda jde o zasypanou díru, předěl mezi geologickými vrstvami nebo třeba základ stavby. Vždy je podstatná osoba toho, kdo věci pod zemí hledá.
„Na nádvoří Tereziánské zbrojnice nebo kdekoliv jinde jsem ochoten předvést olomouckým archeologům, jak se pomocí kyvadla dá nalézt pod zemí skrytý objekt. Je k tomu zapotřebí skutečná vůle a pochopení bez starých předsudků,“ vzkazuje vědcům Jaroslav Zvoneček. Pokud jde o jeho objev na nádvoří, nezbývá než věc uzavřít tak, že dokud se nenajdou prostředky na klasický průzkum a vědci se nepodívají přímo na místě pod zem, nebude tato pře rozhodnuta. „Opravdu to může fungovat, ale dokud tam neproběhne archeologický průzkum, nikdo nemůže stoprocentně říct, ano, je to tak, a nebo ne, není to tak,“ dodává Pavlína Kalábková.
Hradby udatného knížete Břetislava
Český Achilles je přízvisko, které provází dějinami knížete Břetislava. Ano, právě toho, který podle pověsti unesl ze svinibrodského kláštera svou nevěstu, markraběcí dceru Jitku. A tento Břetislav stojí možná u počátků olomouckého knížecího hradu. I když, ani sami historici se zatím neshodují, zda stál knížecí palác nejdříve na protějším, Petrském návrší, a na Dómské návrší se přestěhoval až koncem 11. století, nebo zda se zde hrad budoval už za knížete Břetislava, tedy ve čtvrtině 11. století. Například Richard Zatloukal se domnívá, že už v dobách Břetislava byl hrad na svém místě, tedy vedle dnešního dómu, kde je dnes Arcidiecézní muzeum. Jeho kolegyně Pavlína Kalábková si naopak myslí, že se knížata stěhovala z Petrského na Dómské návrší až později.
Kdo knížecí hrad na Dómském vršku založil, je jedna otázka, druhá pak je, jak se vlastně stavebně vyvíjel. Opakované funkční proměny areálu (ze sídla knížat na sídlo purkrabího, poté biskupů a kanovníků) a následné stavební úpravy změnily za tisíc let hradní areál do takové míry, že se dnes historici mohou jen dohadovat, jak vypadal. Postupně se ale i tuto hádanku daří archeologům odhalovat. Dlouhá léta se zde dívali pod zem archeologové pod vedením Víta Dohnala, v poslední době zde občasné průzkumy vede právě Richard Zatloukal. Systematický budovatelský výzkum se tu ale bohužel nekoná, archeologové se ke slovu dostávají jen příležitostně, když se například provádí nějaká stavební úprava, rekonstrukce nebo jiný zásah, který by poklady pod dlažbou mohl ohrozit.
Právě při průzkumu, předcházejícím rekonstrukci kanalizace a odvlhčení, se mohl Richard Zatloukal podívat pod dlažbu Malého dvorku za sakristií katedrály. Na tomto skutečně malém prostoru udělal velké objevy. Jednak zde našel depot železných hřiven někdy z dob Velké Moravy, a dále pak základy blíže neurčeného kostela asi ze začátku 12. století. Mohlo se jednat o původní základy kostela svatého Václava, nedostavěné a založené později na jiném půdorysu, nebo by to mohl být transept, tedy příčná část, kolmá na hlavní loď a presbytář budoucího dómu. Nalezené železné hřivny, tedy jakási platidla ze starých časů, zde byla kýmsi umístěny zřejmě jako votivní dar, což znamená, že toto místo mělo už v 9. století kultovní význam. Dost možná měl čísi dar v podobě železných hřiven pomoci i k nepřemožitelnosti zdejších hradeb… Už průzkumy Víta Dohnala ukázaly, že dnešní Václavské náměstí bylo v ranném středověku obehnáno pět metrů silnou skořepinovou hradbou, tedy dřevěným roštem zpevněnou sypanou zeminou, zvenčí obloženou velkými kameny. Novější výzkumy pak potvrdily průběh ranně středověké hradby na několika místech, například v nynější kočárovně Arcidiecézního muzea. Tato hradba vznikla někdy v průběhu 11. století. Současné hradby, které jsou vidět například z parčíku pod katedrálou, jsou mnohem mladšího data, z dob vlády Lucemburků i z pozdějších období. Nejstarší dochovanou částí hradu je tak nynější válcová kaple svaté Barbory, což byla původně hradní věž z doby kolem roku 1200, a malá část hradeb na jižní straně dómu, dobře viditelná pouze ze dvora domů v Komenského ulici.
Během posledních let se v tomto areálu podařilo najít další mimořádně zajímavé prvky. Podle archeologa Zatloukala zde jsou zčásti pod dnešním presbytářem a pak ještě pod hospodářským dvorem základy dvou kostelů z přelomu 9. a 10. století tedy ze závěrečné fáze velkomoravského období. Tyto nálezy potvrdily jednak to, že Olomouc patřila k velkomoravským centrům, a pak i to, že Dómské návrší bylo významným místem už v tomto období, a nikoliv až za Přemyslovců.
Co tu dělá ten kostel?
Někdy se v praxi nedaří najít kostel, o němž archeologové vědí z písemných pramenů. Jindy se naopak stane, že archeologické vykopávky odhalí svatyni, o níž dosud historici neměli ani tušení. Právě to se povedlo v objektu na rohu ulice Wurmovy a třídy 1. máje.
V druhé půli devadesátých let zde kvůli budování nových nebytových prostor v místě dvorku, kde byla dosud několikametrová vrstva půdy, prováděl archeolog Josef Bláha záchranný průzkum. Při něm se ukázalo několik mimořádně důležitých objevů. „Poprvé v historickém jádru Olomouce tady byly nalezeny i hroby z doby velkomoravské, vybavené stříbrným tzv. městským šperkem a jinými cennostmi, které náležely velmožské, tedy aristokratické sociální vrstvě zdejších vládců,“ vzpomíná doktor Bláha. Dalším, možná ještě více překvapujícím objevem bylo odkrytí základů kostela, o němž historici neměli z písemných pramenů vůbec žádné informace. „Uvedený kostel byl vložen do míst již existujícího hřbitova ve 12. století,“ upřesňuje Josef Bláha. Románský kostel pak v následujícím století zanikl a byl zbořen. Jeho zasvěcení není jisté, autor nálezu se však domnívá, že by mohlo jít o kostel Panny Marie, jejíž patrocinium se po zboření tohoto románského kostela přeneslo na nedaleký gotický kostel, známý až do začátku 19. století jako kostel Panny Marie na Předhradí. Ten stával na místě dnešní knihovny na náměstí Republiky a byl mimochodem zrušen rovněž v rámci reforem císaře Josefa II.
Dvůr, v jehož výkopech se podařilo nalézt velkomoravské aristokratické hroby a základy neznámého kostela, pravděpodobně skrývá další cenné prvky. Archeologický průzkum tady ale zatím nebyl dokončen. „Pokud jde o další výzkumy, přičemž jde vlastně jen o dokopání druhé polovičky dvorku pana Teichmana, snažili jsme se o jeho uskutečnění s majitelem nemovitosti panem Teichmanem opakovaně již počínaje rokem 2000,“ doplňuje archeolog Bláha. Otázkou je samozřejmě financování průzkumu. „Jedná se doslova o klíčové místo, kde bychom na několika málo čtverečních metrech mohli vyřešit hned několik zásadních problémů týkajících se počátků slovanské Olomouce, zejména Předhradí a Dómského návrší,“ apeluje na dokončení průzkumu archeolog. Peníze na tuto akci se ovšem doposud nenašly. Historici, archeologové a i milovníci olomoucké historie se tak alespoň mohou hřát myšlenkou, že je někdy v budoucnu čekají další zajímavé objevy.
Cesta do románské dómské krypty
Dóm svatého Václava byl založen někdy na samém počátku 12. století, tedy v období, kdy se stavělo v románském slohu. Vzhledem k množství přestaveb bychom na katedrále dnes románské prvky hledali marně. Nicméně jedna část z nejranějšího období existence chrámu přeci jen dochovaná je, nebo aspoň měla by být. Je jí románská krypta pod hlavní lodí katedrály, už dávno nepoužívaná a také nepřístupná. Poslední, kdo si ji údajně důkladně prohlédl a zakreslil, byl roku 1883 Richard Völkl, jeden z architektů novogotických úprav katedrály. Nejen pro archeology a historiky by přitom bylo fascinující se do těchto prostor podívat. Zdá se, že se toho možná poměrně brzy dočkáme.
Vloni na podzim se totiž v katedrále odehrávala neobvyklá aktivita. Do podlahy nejvýznamnějšího moravského chrámu se vrtalo a kolem postávala skupinka mužů v pracovních oděvech. Odborníci s Richardem Zatloukalem v čele zde totiž chtěli pomocí sondy zjistit, jak to vlastně s onou kryptou je. „Viděli jsme snad západní románskou zeď,“ říká Zatloukal. Do prostor krypty je částečně vestavěná menší Dietrichštejnská hrobka ze 17. století. Archeologové teď řeší otázku, jak se do těchto prostor dostat osobně a nikoliv pouze sondou s videokamerou. Podle Richarda Zatloukala to technicky řešitelné je, nicméně musí se postupovat i s ohledem na to, že katedrála primárně slouží potřebám věřících. Pokud se podaří výzkum, jenž inicioval ostatně sám arcibiskup Jan Graubner, úspěšně dokončit, dočkáme se možná celkem brzy toho, že se budeme moci podívat do míst, která vznikla ve 12. století v době stavby katedrály. Což by byl pěkný dárek archeologů všem těm, kdo mají rádi historickou Olomouc.