Jak se cítíte v nové funkci?
Je to samozřejmě úplně nové, zatím to teprve poznávám, rozkoukávám se. Dnes začínám druhý týden práce v nové funkci, i když už předtím jsem se snažil s tím obeznámit. Určitě to ještě chvíli potrvá.
Kdo vás poznal předtím, než jste byl zvolen rektorem, ví, jak intenzivně jste se zabýval svým oborem, tedy vývojem nanotechnologií. Nebude vám to teď chybět?
Samozřejmě mě práce v oboru bavila, a času na to budu mít teď málo. Ale když se na to podívám z druhé strany, tak myslím, že ten tým, který jsme vytvořili, je natolik silný, aby mohl pracovat i beze mě. Třeba jim to beze mě půjde i lépe…
Ale co vy sám? Jak se budete bránit tomu, abyste neztratil tempo s vývojem v oboru? Svět nanotechnologií se vyvíjí hodně rychle.
To říkáte správně, to se stát může. Já bych chtěl takových dvacet procent času věnovat pořád práci ve svém oboru. Teď v nejbližší době se budu věnovat třem doktorandům, kteří u mě dělají disertační práci. Přednáším jadernou fyziku, a v souvislosti s tím bych chtěl napsat učební text. Jak to stihnu, to se ovšem teprve uvidí. Určitě bude občas příjemné uniknout z té funkce, třeba aspoň na pár hodin, do svého oboru.
Ve volební kampani jste zmiňoval, že se časem i u nás vysoké školy rozdělí na takzvané výzkumné a výukové typy. Jak dnes vidíte budoucnost vysokého školství?
Možná se to nebude přesně takto nazývat, ale v podstatě alespoň zčásti k tomu dělení už dochází. Dnes je jasné, že se začne klást větší důraz na kvalitu škol. V minulých letech se vysoké školy rozvíjely značně extenzívně, rychle přibývalo studentů, oproti dobám před dvaceti lety to bylo v řádu násobků. Teď už by měl vývoj mířit spíš ke kvalitě. Ten extenzívní rozvoj se totiž nutně do určité míry dotkl kvality, což je trend, který se musí přibrzdit. Ministerstvo školství připravuje program, jak takovou změnu zajistit, ostatně první krůčky k tomu se udělaly už vloni a školy je letos pocítí. Část peněz se totiž už bude rozdělovat podle nějakých kritérií kvality, a ne pouze podle prostého počtu studentů. Zatím tahle pohyblivá část prostředků byla malá, její podíl se ale bude asi časem zvyšovat.
To ovšem musí být složité, stanovit nějaká obecná kritéria, podle kterých by šlo spravedlivě posuzovat a srovnávat různé vysoké školy a různé studijní obory.
Těch kritérií je samozřejmě celá řada. Dá se například vycházet z počtu absolventů konkrétních škol, z počtu absolventů doktorandského studia. Dále to jsou výsledky vědecké práce. Dokonce je už vypracován nějaký systém hodnocení vědecké práce, kdy prostředky na vědecké výzkumy na školy přitékají podle výsledků té které vědy. Můžeme samozřejmě polemizovat, jestli ten systém je lepší nebo horší, důležité ale je, že už tu nějaký systém je. Jeho pravidla se budou proměňovat, vylepšovat, ale důležité je, aby se podle něčeho ona kvalita studia na škole dala posuzovat.
Jak ale nastavit kritéria úspěšnosti pro tak odlišné obory, jako je třeba vaše jaderná fyzika a dejme tomu klasická filologie? To je skoro nemožné.
To máte naprostou pravdu, skoro se to nedá. Srovnávání disciplín je velmi velmi problematické, posuzovat úspěšnost uvnitř jedné, užší disciplíny je mnohem jednodušší. To je taky jedna z výtek vůči tomu systému. Je-li to ohodnocení úspěšnosti jednotlivých disciplín spravedlivé, to se říct nedá.
Zmínil jste, že na vysokých školách v poslední době rostl počet studentů. To by se tedy mělo zastavit?
Kdysi u nás vysoké školy měly za úkol vychovávat spíše užší elitu, v novější době se poptávka po vysokoškolsky vzdělaných lidech zvyšovala a o studium byl stále větší zájem. Počet vysokoškolsky vzdělaných lidí přitom není zcela objektivním kritériem vzdělanosti společnosti. Vemte si, že u nás byl dřív na vysoké úrovni systém průmyslovek, a dost možná, že ti absolventi průmyslovek byli na srovnatelné úrovni s absolventy některých bakalářských oborů jinde ve světě. Za minulého režimu byl ten systém nastavený nějakým směrem, dnes je nastavený jinak. V něčem oba ty systémy fungovaly dobře a každý má zase na druhou stranu nějaké nedostatky.
A olomoucká univerzita je na tom v tomto ohledu jak?
Dnes má Univerzita Palackého asi dvaadvacet tisíc studentů. Domnívám se, že už by jich nemělo přibývat, myslím, že by, lidově řečeno, už ani nebylo kde brát. Ostatně také kapacity univerzity jsou už dnes nastaveny na maximum. Určitě je teď nutné jít cestou kvality, ne množství studentů. A asi by bylo naivní žít představou, že nám tady přibude třeba deset tisíc kvalitních studentů ze zahraničí.
Narazil jste na zahraniční studenty. Jaký je podle vás jejich přínos pro školu?
Z hlediska univerzity je důležité, že každý zahraniční student se po absolvování stává ve své zemi a ve světě takovým reprezentantem naší školy. To je ta nejlepší reklama, kterou pak škola může mít. Jedna věc je, že takový absolvent reprezentuje svými znalostmi, druhá věc je, že ten člověk má pořád nějaké citové vazby ke své Alma Mater, k místu, kde prožíval mládí, lásky, a podobně. A když to převedu do ekonomické roviny, možná by se dalo říct, že mít kvalitní zahraniční absolventy znamená do budoucna ten nejlepší lobbing. Pak je tu taky ten aspekt, že zahraniční student k nám přináší také něco ze své kultury, což následně přispívá k určité větší otevřenosti jak mezi studenty, tak i pedagogy. A to je v naší společnosti, která je tradičně taková spíš uzavřená vůči všemu cizímu, dost důležité.
Prof. RNDr. MIROSLAV MAŠLÁŇ, CSc.
- narozen 1957 ve Zlíně
- od roku 1977 studoval jadernou fyziku
- 2002 jmenován profesorem v oboru aplikovaná fyzika
- v listopadu 2009 zvolen rektorem
- je koordinátorem projektu Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů PřF UP
- vede laboratoř, která vyvinula Mössbauerovy spektrometry používané dnes na jedenácti pracovištích ve světě (Tokyo, Lund, Uppsala, Johannesburg,...)
- je autorem mnoha odborných publikací a také autorem několika patentů
Co by v nejbližších letech univerzita potřebovala?
Nejvíc bychom asi potřebovali stabilní prostředí, abychom mohli koncepčně pracovat. A když se na to podíváme z určitého motivačního pohledu, pak je důležité, aby si univerzita vypracovala systém, díky němuž by našla cestu k neveřejným zdrojům financování, zjednodušeně řečeno, aby nebyla závislá jen na státních prostředcích. Bez prostředků z aplikační sféry se aktivity univerzity, a nejen naší, asi v budoucnu neobejdou. Podobně se už transformovala řada škol jinde ve světě. Berme to tak, že stát v budoucnu zřejmě nebude mít možnost, aby financoval všechno.
Jenže vy na přírodovědecké fakultě máte k aplikační sféře přeci jen blíž než třeba vaši kolegové z filozofické fakulty…
To je pravda. Třeba naše pracoviště nanotechnologií získávalo ročně zhruba deset procent prostředků z neveřejné sféry, a přiznávám, že to nebylo vůbec jednoduché. Chápu, že třeba filozofové by to měli ještě podstatně těžší, ale určité možnosti přece jen existují. Ale on je zatím u nás problém i na druhé straně, v té aplikační sféře. Značná část podnikatelů se asi snaží především vydělávat a nezajímá se o nějaké dlouhodobé zhodnocování svých podniků. Vydělané prostředky se bohužel v našem prostředí příliš neinvestují do další modernizace a výzkumu. Ta situace se sice mění, ale určitě by se mohla měnit rychleji. Je to i obecnější otázka, zda budeme směřovat k tomu, aby naše společnost byla společností znalostní, která vědomosti potřebuje a váží si jich.
Bude univerzita stavět další budovy?
Plánujeme výstavbu dvou výukových budov. Jde o nové teoretické ústavy lékařské fakulty. Požadavky na laboratorní zázemí současné medicíny jsou totiž nesmírně náročné a adaptace staré budovy na nové požadavky by byla ještě dražší než stavba nového objektu. Na Žižkově náměstí ve dvoře pedagogické fakulty pak vznikne dostavba s novými výukovými prostorami. Další dva projekty jsou vědecko-výzkumné, jednak Centrum pro biotechnologický a zemědělský výzkum v ulici Šlechitelů, a pak biomedicínské centrum, které má vzniknout v areálu lékařské fakulty. Tady nejde primárně o stavbu objektů, ale hlavně o vytvoření nového pracoviště a nového týmu. Tato dvě centra by propojovala vědeckou činnost s aplikační sférou, týkala by se například vývoje farmaceutik, produktů pro moderní zemědělství a podobně.
Chystá se i nějaká spolupráce univerzity s městem?
Rozhodně bych byl rád, kdyby spolupráce byla konkrétní a dobrá. Jedním z takových konkrétních kroků, který zvažujeme, je společné otevření nové mateřské školy. Další věc, která je ale zatím opravdu v plenkách, je centrum pro popularizaci vědy. Zařízení, které by hlavně mělo přitáhnout k vědě mladou generaci, by vzniklo v areálu Korunní pevnůstky. Jak říkám, ten projekt je ale zatím úplně na začátku.
Je o vás známo, že máte rád cyklistiku. Jak trávíte letošní mrazivou zimu, vyměnil jste teď kolo za běžky?
Určitě. A letos to je dobré, stačí mi u nás v Ratajích vyjít za dům a hned jsem ve stopě. Máme tam asi patnáct kilometrů strojově upravené stopy, tak to využívám.