Kdo dnes vede olomoucké herce
O změně na postu ředitele Moravského divadla se vědělo dlouho dopředu. Bývalý první muž této instituce Václav Kožušník avizoval s dostatečným předstihem, že chce odejít do důchodu, a tak zřizovatel, tedy město Olomouc, vypsalo výběrové řízení na ředitele nového. Na podzim v této soutěži uspěl Josef Podstata, známý v Olomouci coby úspěšný manažer především z působení v mediální a marketingové sféře.
„V jeho jmenování vidíme možnost dát instituci nový směr. Kromě jiného nabídl v konkurzu manažerský přístup opírající se o aktuální ekonomickou situaci a vizi, která sahá až do roku 2020,“ říká k osobě nového ředitele divadla náměstek primátora Jan Holpuch, v jehož kompetenci jsou kulturní příspěvkové organizace města. „Ano, nový ředitel znamená změny, očekává se to ode mě,“ potvrzuje Josef Podstata. „Jsme na začátku dlouhé cesty a je jen na nás, kam nás zavede. Ale směr je jasně dán,“ dodává.
Podstata se nejprve seznamoval s chodem organizace, kterou bude řídit, a nyní na začátku ledna představil své tři nové spolupracovníky. Soubor činohry od 1. ledna vede zkušený a uznávaný režisér Michael Tarant, baletní soubor povede Olomoučany oblíbený choreograf a režisér Robert Balogh a konečně soubor opery a operety řídí talentovaný a ambiciózní dirigent Miloslav Oswald. Robert Balogh se navíc stává uměleckým náměstkem ředitele Podstaty. Ten by tedy měl být pro ředitele – manažera pravou rukou v oblasti umělecké tvorby.
Metropolitní divadlo či okresní scéna
Člověk by čekal, že v někdejším hlavním městě Moravy a sídle moravského metropolity musí být kulturní život na vysoké úrovni, a to samozřejmě včetně solidní nabídky divadel. A v Olomouci skutečně dlouhá léta působí velký divadelní dům se třemi stálými soubory, dnes známý jako Moravské divadlo. „Olomouc je v českomoravském prostoru něco jako Mnichov v Německu či Krakov v Polsku. Je to fascinující město a fascinující prostor,“ tvrdí například Michael Tarant, který už v minulosti s olomouckým divadlem spolupracoval, nicméně není Olomoučanem, a tudíž může hodnotit město s určitým nadhledem a odstupem.
Dá se ale přes všechnu chválu i dnes tvrdit, že v Olomouci je divadlo na takové úrovni jako v jiných evropských, byť regionálních metropolích? Někdy ano, jindy zase ne.
Kritici říkají, že třeba olomoucká činohra nemá na dnešní tuzemské scéně zrovna příliš dobré jméno, dokonce se prý hovoří o tom, že zdejší činohra se posunula někam do role brněnské filiálky, či, sportovním žargonem řečeno, farmy. V minulosti přitom olomoucké divadlo produkovalo špičková činoherní představení a z jeho líhně vycházeli uznávaní herci, kteří se později prosadili v nejprestižnějších souborech či třeba i před filmovými kamerami. Moravské divadlo navíc za leckterá představení a herecké výkony sbíralo uznávaná ocenění.
HISTORIE DIVADLA
Historie divadla v Olomouci se píše už staletí. Zprvu ovšem ve městě působily různé kočovné divadelní společnosti a stálý divadelní soubor ani stálá scéna zde nebyly. Navíc se pravidelných představení ve svém rodném jazyce dočkalo české obyvatelstvo teprve na začátku 1. republiky.
V roce 2010 se scházejí hned tři výročí, spjatá s dějinami olomouckého stánku divadelních múz.
Za prvé to je 240 let od otevření prvního regulérního divadelního sálu v budově „Nad masnými krámy“ na Dolním náměstí. Za zmínku stojí, že se obecenstvo cestou do divadelního sálu v prvním patře muselo vyhýbat dobytku, čekajícímu v přízemních masných krámech na porážku. Před 180 lety, roku 1830, se pak z nevyhovujících prostor divadlo přestěhovalo do budovy na Horním náměstí, kde zůstává až do dnešní doby.
Vzhledem k tomu, že až do roku 1918 ovládala radnici německá část obyvatel Olomouce, české publikum se muselo spokojit s občasnými představeními v provizorních podmínkách. Teprve v roce 1920, tedy před devadesáti lety, bylo ve městě založeno stálé české divadlo.
S dějinami olomouckého divadla je spojeno několik významných jmen. Patří k nim například Gustav Mahler, Eduard Haken, Beno Blachut, Oldřich Stibor či ze současníků třeba František Řehák.
Na druhou stranu některé pozitivní statistiky návštěvnosti vypovídají o tom, že je Moravské divadlo pro Olomoučany stále tou kulturní institucí, která stojí za návštěvu a která slibuje kvalitní zážitky. „V den zahájení předprodeje na následující dva měsíce bývá pokladna Moravského divadla doslova v obležení zájemců o vstupenky na jejich oblíbená představení,“ popisuje situaci Jan Žůrek z obchodního oddělení divadla.
O jaké inscenace je vlastně v této divadelní sezoně mezi návštěvníky největší zájem? Jsou to zejména hudební a baletní tituly. Mezi divácké hity patří The Beatles & Queen režisérů Roberta Balogha a Igora Vejsady nebo Edith – vrabčák z předměstí s hostující herečkou a zpěvačkou Radkou Fišarovou a domácí sólistkou baletu Renátou Mrózkovou, držitelkou ocenění Philip Morris Ballet Flower Award, která i letos obdržela širší nominaci na cenu Thalie. Dále byl velký zájem například o Verdiho Nabucca, Muzikálový večer či o nové nastudování titulu My Fair Lady s muzikálovou hvězdou Zuzanou Ďurďinovou, známé i z role operní pěvkyně v americkém filmu Van Helsing. „Pokud jde o činoherní repertoár, velké oblibě se těší inscenace Maškaráda Terryho Pratchetta nebo komorní titul Doma u Hitlerů, který nyní hrajeme v prostorách Velkého studia Českého rozhlasu Olomouc. „Toto klubové představení je pro diváky velmi atraktivní i proto, že nabízí přímý kontakt s jejich oblíbenými herci, takže jsme se rozhodli zařadit jej v březnu přímo do programu divadla, přičemž se bude hrát při speciálně upraveném komornějším „hledišti na jevišti“ doplňuje Žůrek.
ROBERT BALOGH
od 1. 1. 2010 umělecký náměstek MDO
od 1. 7. 2010 umělecký šéf baletního souboru MDO
- narodil se v roce 1960
- vystudoval choreografii a režii baletu na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě
- první angažmá získal v Olomouci, kde působil jako sólista a choreograf (1985–1988), inscenuje zde celovečerní balety a spolupracuje na choreografiích do oper, operet a činoher
- krátce působil v Bratislavě, kde se v roce 1988 ve večeru Lux et Requiem stala jeho Extáze ducha přelomovým okamžikem v dramaturgii Slovenského národního divadla
- významnou a slibnou byla etapa jeho působení v Národním divadle v Praze, které do repertoáru zařadilo jeho Catulli Carmina (h. Carl Orff, 1989), zopakoval jednodílnou Extázi ducha (1990) a v roce 1991 byl režisérem Petrem Weiglem a skladatelem Ladislavem Simonem vyzván ke spolupráci na baletní podobě Verdiho opery Dáma s kaméliemi
- po Olomouci a Praze se Baloghovým divadelním působištěm stalo Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni – v období 1994–97 jako choreograf a od roku 1995 také jako šéf jeho baletu
- od roku 1998 je ve svobodném povolání, vede svůj ambulatorní baletní soubor, se kterým pod názvem Balogh
- Ballett Prag často prezentuje v zahraničí
Čelné místo v Baloghově tvorbě stále zaujímá jedna z jeho prvních olomouckých prací – Dům Bernardy Alby. Byla originální choreografickou vizí na téma slavné dramatické předlohy Federica Garcíi Lorcy (Olomouc 1986, 1991 a 1999).
Robert Balogh se zúčastnil řady mezinárodních soutěží, například v Tokiu v roce 1991 získal třetí místo za povinnou skladbu na část z Ravelova Smyčcového kvartetu F dur nazvanou Nerozlučné a za volnou skladbu Neklidné vidiny. V roce 1994 mu byla v americkém Jacksonu udělena zlatá medaile. V roce 2004 se stal spoluzakladatelem dětského Baletního studia při Moravském divadle v Olomouci. Od tohoto roku se dětem intenzivně věnuje, vytváří pro ně soutěžní choreografie a vede také režie a choreografie představení Baletního studia. Celovečerní představení, které s dětmi vytvořil (Andersen, Broučci), se setkala s obrovským ohlasem u diváků. V roce 2006 získaly jeho choreografie na Mistrovství světa v Los Angeles v USA zlato a bronz. Opětovný úspěch sklidil i v roce 2007, kdy získal na Mistrovství světa v USA za připravené choreografie zlato, stříbro a bronz. Pracoval také v různých státech Evropy, ale i v USA a Japonsku.
Olomoucké divadlo tedy má velký potenciál i diváckou přízeň, a nové vedení tak má ohromnou šanci tuto kulturní instituci ještě pozvednout a získat jí větší věhlas a uznání i za hranicemi města, respektive Olomouckého kraje. Na druhou stranu by právě nemělo usínat na vavřínech a klást si jen „malé“ či provinční ambice.
Pestrý, barevný a fascinující, takový má být program
Věrní olomoučtí diváci by si určitě zasloužili, aby se splnila všechna slova a předsevzetí, která si noví šéfové divadla dali na začátku roku. Podle toho, co nové vedení slibuje, to vypadá, že se publikum opravdu má na co těšit.
„Chceme vytvářet a nabízet divákům pestrý a barevný program, chceme potvrdit reprezentativní úroveň, jakou balet v Olomouci má. Chceme nabízet taková představení, která bude možné vyvážet nejen za hranice kraje, ale i České republiky,“ říká Robert Balogh. „Rádi bychom vytvořili nádherný a fascinující činoherní program,“ doplňuje jej Michael Tarant, jemuž bude s plněním tohoto přání pomáhat i mimořádná osobnost, známý dramaturg, režisér a divadelní pedagog Jaroslav Vostrý. „Soubor má ještě skryté rezervy, o kterých vím a z nichž chci čerpat. Chci tady vytvořit inscenace, které budeme moci hrdě vyvážet i za hranice,“ potvrzuje ambice trojlístku nových šéfů jednotlivých souborů také šéfdirigent Miloslav Oswald.
Nové ideje a záměry se ovšem naplno projeví až v příští divadelní sezoně 2010/2011. Nynější sezona bude pokračovat podle dramaturgických plánů sestavených už v minulém roce. Ostatně například dosavadní šéf baletu Jiří Sekanina bude řídit tento soubor až do konce sezony a nově jmenovaný Robert Balogh jej převezme až v červenci. „Nabídku dotáhnout sezonu do konce dostal i šéf činohry Roman Groszmann a šéa opery Ludmila Machytková, oba ale z různých důvodů odmítli,“ vysvětluje ředitel Josef Podstata. Groszmann tedy zůstane podle aktuálních zpráv v divadle jako kmenový režisér, Ludmila Machytková zde bude čas od času hostovat.
MICHAEL TARANT
Od 1. 1. umělecký šéf činoherního souboru Moravského divadla Olomouc
- narodil se v roce 1953 v Praze
- vystudoval Státní konzervatoř Praha – obor herectví/režie 1977
- hovoří anglicky, polsky a rusky
- je ženatý a má dvě dcery
První angažmá získal v Krajském divadle v Kolíně jako režisér . Působil jako umělecký šéf a režisér například také ve Východočeském divadle v Pardubicích, v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě či v Klicperově divadle v Hradci Králové. Na kontě má režie více než 140 divadelních činoherních, operních i baletních představení nejen v ČR, ale i v zahraničí. Jeho rukopis nese řada režií televizních inscenací a filmů. Michael Tarant, nositel mnoha cen „Libušek“ a prestižních ocenění, patří mezi naše přední režiséry. Jeho režijní práci znají soubory divadel i diváci v Praze, Liberci, Olomouci, Chebu, Ústí nad Labem, Českém Těšíně, Brně, Pardubicích… V zahraničí pracoval na představeních například v Polsku, Litvě, Německu nebo Švédsku.
Rozsáhlá je také jeho pedagogická činnost. Učil na Státní konzervatoři Praha, Ježkově konzervatoři Praha a na JAMU Brno.
Michael Tarant získal řadu významných ocenění:
- Opera 2009 – Simone Bocanedra – cena kritiky
- Opera 2007 - Attila – cena kritiky
- Řecké pašije – cena diváků
- Opera 2007 – Jenůfa – cena kritiky
- Přelet nad kukaččím hnízdem – nejlepší inscenace na divadelním festivalu v Ostravě
- Romeo a Julie – ocenění DILIA, vítězná inscenace na festivalu mimopražských divadel
Nejvíc změn čeká činohru
Jak podle slov samotných členů vedení, tak i podle dotázaných znalců olomoucké kulturní scény je patrné, že soubory baletu a opery s operetou velkými změnami procházet nemusejí. Oba soubory ostatně i v uplynulých sezónách nabízely před stavení, která byla jasnými diváckými trháky. Zřetelnějších změn by naopak měla doznat nynější tvář olomoucké činohry. Té jak nové vedení, tak odborná veřejnost vytýkají, že ji v poslední době opustilo několik herců zvučných jmen a navíc se soubor stává takřka generačním divadlem, a to vlivem příchodu řady absolventů Janáčkovy akamedie múzických umění z Brna.
„Stačí se podívat na jména herců a jejich životopisy. Jedno generační divadlo už přitom v Olomouci je,“ říká s odkazem na známé komorní divadlo Tramtárie olomoucký novinář David Kresta, který dlouhodobě sleduje kulturní dění ve městě. Nově jmenovaný šéf činohry Michael Tarant má na tuto záležitost celkem jasný názor. „Velké divadelní domy musejí mít pestré složení. Chce to, když použijeme srovnání s lesem, aby to nebyla monokultura, ale spíše takový prales, kde se vedle letitých velikánů mohou vzhůru šplhat mladé dravé stromy,“ vysvětluje pomocí příměru Michael Tarant. Nepopírá přitom, že je v divadle nutná generační výměna. Rozhodně by ale činohru ve velkém divadle neměli tvořit jen takřka vrstevníci z jedné školy.
„Chtěl bych, aby se do Olomouce vrátili někteří kvalitní herci, kteří dříve odešli, a také bych sem rád dostal velké režisérské osobnosti. S konkrétními lidmi už jednám, jména vám ale zatím prozradit nemůžu,“ dodává Tarant s úsměvem.
Divadlo má přinášet mimořádné zážitky....
Co by tedy divadlo mělo dělat, aby se mohlo hrdě řadit po bok velkých divadelních domů?
„Především musí divadlo samo mít ambice přesáhnout prostor města a regionu. Budu moc šťastný, když se nám podaří, že činohra vyplní ke spokojenosti publika místní prostor a současně se nám ji povede vyvážet za hranice regionu například prostřednictvím různých divadelních festivalů,“ upřesňuje Michael Tarant.
„Dalším úkolem olomoucké činohry je vozit představení do regionálních divadel, jaká jsou v Šumperku, Novém Jičíně, Přerově či Prostějově. A třetí takovou rovinou by pak mělo být vytvoření představení s některým významným režisérem, které by nebylo vázáno na prostory divadla. Tím myslím kvalitní divadelní představení v netradičním prostoru třeba nějakého hradu a podobně,“ dodává šéf činohry.
„Olomoucké publikum by v budoucnu mohlo takzvaně chodit na jména, tedy na velké osobnosti. Také je nutné pracovat s radostí. V umění je smrtelná jakákoli macha a diletantismus. Sebeuspokojení,“ svěřuje se se svým přístupem režisér Tarant.
A jaká představení a premiéry diváky čekají? Oblíbené tituly v baletu, opeře i činohře se nepochybně budou hrát dál. Mimo to se samozřejmě musí objevit řada premiér. „Se souborem činohry nabídneme v nové sezoně šest titulů. K nastudování přizveme režiséry nejrůznějšího generačního složení. Samozřejmě, že některé z inscenací se ujmu i já,“ říká nový umělecký šéf, režisér Tarant.
A jaká je a bude situace v baletním souboru? „Chci navázat na úspěšné tituly a dál pokračovat ve stejném duchu. Potřebujeme vyváženost mezi klasickým tanečním divadlem a modernou,“ říká šéf baletu Balogh.
„A někdy na jaře roku 2011 bychom rádi představili publiku také společný projekt všech tří souborů,“ doplňuje ředitel Josef Podstata, i když podotýká, že vše bude záležet na finanční situaci.
MILOSLAV OSWALD
- narodil se v roce 1976 v Bratislavě v rodině s dlouholetou hudební tradicí
- původně studoval operní zpěv na Konzervatoři v Bratislavě, ale nakonec ukončil studium na VŠMU v Bratislavě v oboru orchestrální dirigovaní
- po ukončení studia působil jako odborný asistent na Katedře skladby a dirigovaní na VŠMU v Bratislavě. Svoje pedagogické zkušenosti rozšířil také jako pedagog a dirigent operního studia na Církevní konzervatoři v Bratislavě
- je ženatý a má tříletého syna Šimona
- významný průlom v jeho profesním životě nastal v roce 2002, kdy začal působit jako dirigent v Moravském divadle Olomouc. Nastudoval tu množství oper - Rigoletto a Nabucco od G. Verdiho, Pucciniho Madam Butterfly, Manon J. Masseneta, Bludného Holanďana od R. Wagnera, Straku zlodějku od G. Rossiniho a řadu operet Zem úsměvů, Noc v Benátkách, Krásná Helena a muzikál My Fair Lady
V činohře Slovenského národního divadla v Bratislavě nastudoval Operu za tři groše od K. Weilla, která se setkala s mimořádným ohlasem u laické i u odborné veřejnosti. Ve SND se stal také stálým hostujícím dirigentem v opeře a baletním souboru. Dirigoval opery Turandot, Nabucco, La Traviata a řadu dalších. Hudebně tam nastudoval operu T. Freša Martin a Slnko.
Dosavadní počet hudebně dramatických představení a symfonických koncertů zahrnuje několik stovek. V průběhu své praxe spolupracoval s operou Slezského divadla v Opavě, Národním divadlem Moravskoslezským v Ostravě a mnohými orchestry například – Slovenskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu v Bratislavě, Filharmonií B. Martinů Zlín, hudebním tělesem Capella Istropolitana, Moravskou filharmonií Olomouc nebo Musicou Aeternou.
Účastnil se několika mezinárodních dirigentských soutěží.