Bez nadsázky je nepochybně v každém případě dobře, že se obyvatelé zajímají o vzhled svého města. Z toho je alespoň patrné, že jim není lhostejné, v jakém prostředí žijí, co je obklopuje a jak se jejich město proměňuje. To, zda se proměňuje správně a zda i dalším generacím nechá naše doba něco, nač bychom mohli být hrdí, je už problémem, který musejí rozlousknout architekti, investoři, památkáři a další zainteresovaní. Zřejmě nejaktuálnější je v tomto ohledu právě nyní chystaná zásadní proměna obchodního domu Prior.
Změní se všechno
O tom, jak radikální změnou nemilovaný obchodní dům má v příštím roce projít, svědčí už symbolické gesto investora. Nové centrum nákupů se už totiž nebude jmenovat tak jako doposud Prior, ale Galerie Moritz či Mořic. Už samo toto reflektování bezprostřední blízkosti monumentálního gotického chrámu slibuje, že se projekt nehodlá stavět k hlavnímu městskému kostelu tak zády jako socialistický Prior. A tak zatímco dosavadní stavba působí dojmem, jako by chtěl kdosi v sedmdesátých letech gotický prostor zakrýt a skoro až odsvětit, nynější projekt chce se sakrální lokalitou, která v sobě nese skoro tisíciletou historii, komunikovat o poznání vlídněji.
„Jak takový obchodní dům v centru Olomouce rekonstruovat? Především jsme chtěli zahrnout do úvah i jeho okolí, pokusit se o rehabilitaci toho prostoru,“ vysvětluje architekt Miroslav Pospíšil, autor předloženého projektu. Dodává, že dnešní situace, kdy je za Priorem de fakto zásobovací dvůr s nákladními vozy a načerno parkujícími osobními auty, které doplňují kontejnery s odpadem, je nedůstojná. Jednou ze zajímavostí nově řešeného obchodního centra je právě systém zásobování. Vozy budou vjíždět dovnitř do budovy, a teprve tam parkovat a vykládat zboží. Tím pádem pak zůstane plocha mezi komerčním objektem a chrámem čistá. Projektant počítal také s vrácením důstojnosti celému náměstíčku u mořického chrámu. Přibýt zde mají dva vzrostlé stromy a mobiliář a na místo se vrátí dokonce i základy románského obytného domu, který byl v sedmdesátých letech objeven, vyzvednut a složitě odstěhován do muzejních depozitářů.
Sama nová budova nebude nynější Prior připomínat skoro ničím. Zmizí mohutné betonové bloky, místo nich objekt obalí z valné části velké skleněné tabule. „Díky tomu využijeme zajímavý efekt zrcadlení, kdy se ve stěnách budou odrážet okolní historické budovy,“ vysvětluje svůj záměr architekt. Změní se i vnitřní řešení, kdy v centrální části interiéru bude volná galerie a po stranách jednotlivé prodejny. Dole v přízemí směrem k mořickému kostelu bude kavárna s prosklenou stěnou, která nabídne pohled právě na gotickou památku a upravené náměstíčko.
Podle investora by práce měly začít příští rok v březnu a skončit zhruba o půl roku později.
MÍSTO S TISÍCILETOU HISTORIÍ
Takzvaná Mořická osada byla jedním ze svébytných celků, jejichž spojením v polovině 13. století vzniklo královské město Olomouc. Tento sídelní celek se začal utvářet už někdy v počátcích slovanského období, kolem roku 1000 zde fungovala kupecko- -řemeslnická osada. Z poloviny 12. století je doložen hřbitov a stejně staré nalezené románské dlaždice vypovídají o tom, že počátky kostela svatého Mořice lze datovat už do tohoto období. Navíc v místě Prioru stávala i románská rotunda a obytný dům. Snad ve 13. století zde vyrostla také kaple svatých Cyrila a Metoděje.
Autoři projektu rekonstrukce Prioru reflektují bohatou historii tohoto místa ve dvou rovinách. Jednak chtějí upravit celé prostranství mezi obchodním domem a kostelem tak, aby zde vzniklo důstojně vyhlížející náměstíčko, navíc se zvýrazněním základů románského domu. Dále pak hodlají na zadní stěnu obchodního domu umístit historickou mapu místa podle výsledků průzkumu archeologa Josefa Bláhy ze 70. let.
Vztah k hodnotám minulosti se měnil postupně
Laický pohled na problematiku necitlivých zásahů do historických urbanistických celků tuto věc částečně zjednodušuje. Leckdo se totiž domnívá, že k památkám se choval s arogantní povýšeností až komunistický režim, čehož vrcholným dokladem byl právě Prior. Socialističtí projektanti sice svým radikálním postojem k řešení budoucnosti středověkých městských celků nechvalně prosluli, nebyli však první. Podle olomouckého historika Milana Ticháka lze v našem městě vidět dodnes několik necitlivých urbanistických zásahů, které spadají do jinak velebených časů první republiky.
„Třeba v Denisově ulici je vidět dům, který je jakoby zastrčený, nerespektuje uliční linii. Vybudovali ho za první republiky, kdy se předpokládalo, že se okolní staré domy zbourají a nová ulice bude širší,“ říká Milan Tichák. Podotýká, že přitom už v té době existoval památkový zákon, ale realita byla přesto jiná, než by být měla. Dalším ukázkovým příkladem necitlivě zasazené stavby je asi pětipatrový dům v ulici 8. května, který výrazně převyšuje okolní stavby, rovněž ignoruje starou uliční linii a evidentně se do zdejší zástavby vůbec nehodí. Třetím příkladem je podle olomouckého historika objekt na Dolním náměstí číslo 6. „Na místě tří renesančních domů vznikl koncem třicátých let takový tuctový činžák,“ připomíná Tichák, že necitlivé zásahy do historického jádra skutečně nemusíme hledat až v dobách komunistického režimu.
A pokud bychom chtěli jít ještě dále do minulosti, jen v samotné Olomouci se v průběhu devatenáctého století zbouralo několik mimořádně cenných staveb, a to především kostelů. Byly mezi nimi i takové unikáty jako starobylý farní kostel svatého Blažeje nebo gotický chrám Panny Marie Na Předhradí.
Pokud jde o osudy Prioru, míní Milan Tichák, že ideálním řešením by bylo zbourat obchodní dům a prostranství upravit jako náměstí. V tomto případě i bez ohledu na to, že zde i před Priorem stávaly domy.
Historik umění: Ničilo se už v devatenáctém století
Stavební zásahy do historických center měst se tedy datují už od 19. století. Nejprve šlo především o demolice vzácných památek, které byly ve špatném stavebním stavu nebo byly prostě nepotřebné, později pak o snahu proměnit středověký charakter měst v tehdy žádané urbanistické celky s velkými bulváry a modernějšími vyššími stavbami.
Podle Ladislava Daniela, vedoucího Katedry dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, byly tyto zásahy sice někdy přínosem, často ale naopak historická jádra měst poškozovaly. „Dnes by se stavební aktivity v těchto prostředích měly řešit podstatně citlivěji, ovšem to neznamená, že bychom se měli bránit čemukoliv novému,“ říká profesor Daniel.
V Olomouci, městě s jedinečným historickým jádrem, se poslední dobou diskutuje o několika nových stavebních záměrech. Navíc se vzhledem k existenci několika nezastavěných proluk například v ulici Ztracené či Mahlerově dají předpokládat další pokusy o řešení složitého problému současné architektury v historickém prostředí. Existuje nějaké obecné pravidlo, kterým by se projektanti a architekti měli v této situaci řídit? Podle profesora Daniela ano. „Především musí být nový stavební počin kvalitativním přínosem pro to konkrétní místo. Při dnešní vyspělé architektuře to možné je. V Olomouci ovšem bohužel zatím s výjimkou Arcidiecézního muzea nevznikla žádná významná architektonická realizace,“ míní historik umění. „Kvalitní novou architekturou je ještě dům na sile, nicméně to už není přímo v historickém jádru,“ dodává Ladislav Daniel. Druhou podmínkou pro dobrý výsledek novodobých stavebních záměrů je nutnost uvést novou architekturu do kontextu s jejím okolím. „Nová stavba by neměla místo rušit, ale naopak s ním komunikovat,“ vysvětluje profesor Daniel.
Jednou z nejdiskutovanějších staveb v centru Olomouce je už několik desetiletí Prior. „Stávající obchodní dům jsem ze začátku vnímal jako brutální zásah do historického prostředí, nicméně s odstupem skoro čtyřiceti let se stavba stala v podstatě něčím, co vyžaduje kontextuální ohled. Reliéfně členěná fasáda má už dnes z hlediska evokace doby svou určitou hodnotu,“ říká Daniel. Pokud jde o zveřejněný návrh rekonstrukce obchodního domu Prior, je historik umění rozčarován. „Kvalita architektury se propadá do ubohého průměru, a podle mého názoru poškozuje to místo ještě více. Navíc je zrušení podloubí nepřívětivé vůči obyvatelům města, například k těm, kteří budou čekat na tramvajové zastávce,“ shrnuje Ladislav Daniel. Pozitivem nového projektu je podle něj určité zhodnocení prostoru za obchodním domem. „Ziskem je nesporný ohled k historické hodnotě prostoru mezi kostelem svatého Mořice a nově upraveným obchodním domem,“ uzavírá profesor Daniel.
„Mně se ten návrh líbí, vypadá to stokrát lépe než dnešní Prior, a dokonce mám pocit, že se to snaží tvarově komunikovat s mořickým kostelem,“ vyjadřuje jeden z naopak pochvalných hlasů na adresu zveřejněné studie výtvarně vzdělaná Olomoučanka Kateřina Martinová.
Olomoučané se mají o čem bavit
„Vítám všechny záměry, které znamenají vyřešení či alespoň zlepšení stavu letitých „ostud“ města Olomouce,“ říká primátor Olomouce Martin Novotný. „Mám radost z hotové rekonstrukce Terezské brány, těším se na zprovoznění restaurace Fontána ve Smetanových sadech, která dlouhodobě chátrala a byla ostudně nevyužitou příležitostí. Stejně pozitivně vnímám i záměr rekonstrukce Prioru, který je pro mě pokusem o vyrovnání se s tímto necitlivým dědictvím komunismu „v mezích možného“. Jistě by bylo zajímavé budovu zbourat a vytvořit nové náměstí s výhledem na chrám, realističtější je však pokus o komplexní úpravu stávajícího objektu se snahou co nejvíce zkvalitnit okolní veřejná prostranství,“ dodává primátor.
Podle ohlasů v diskuzích na různých internetových stránkách novou podobu Prioru Olomoučané z valné části vítají, kritici jsou tentokrát v menšině. I tak je ale zřejmé, že zde máme po návrhu Středoevropského fóra (SEFO) opět nějaký architektonický počin, o kterém se bude diskutovat. „Celkově jsem rád, že se v Olomouci připravuje řada nových rozvojových záměrů, které vyvolávají bohatou, byť, jako v případě SEFO, i polarizovanou diskusi. Atmosféra vášnivé diskuse a zájmu lidí o věci veřejné je mi mnohem bližší než případná hanácká ospalost, nezájem a nuda,“ uzavírá primátor Novotný.
Doufejme tedy, že se na nás nebudou naši potomci za několik desítek let zlobit, stejně jako se my dnes mnohdy rozčilujeme při vzpomínce na některé necitlivé zásahy minulých generací architektů a urbanistů.