Realizaci projektu SEFO, který počítá s investicí 500 milionů korun z Integrovaného operačního programu na rekonstrukci budovy muzea a jeho dostavbu, provázejí od počátku složité okolnosti. „Když už se nám snad již definitivně podařilo vyřešit majetkoprávní problémy spojené s výkupem parcel, museli jsme se vypořádat s nečekanou komplikací při přípravě architektonické soutěže na podobu novostavby a rekonstrukce,“ vzpomněl ředitel muzea Pavel Zatloukal s tím, že soutěž o návrh podle zákona o veřejných zakázkách z roku 2006 muzeum připravovalo dva roky, ale Česká komora architektů překvapivě odmítla doporučit svým členům účast v soutěži. „Představitelé komory nám sdělili, že považují soutěž za neregulérní, a proti těm soutěžícím, případně porotcům, kteří jsou členy komory a soutěže se zúčastní, užijí kárné opatření. Účast v soutěži by mohli doporučit, jen kdybychom vyhověli představě komory o odměnách, ovšem za cenu porušení zákona o veřejných zakázkách! Museli jsme proto s těžkým srdcem od soutěže ustoupit,“ shrnul ředitel muzea.
Muzeum proto muselo zvolit jinou cestu – zadalo vypracování architektonické studie jako zakázku menšího rozsahu. „Obrátili jsme se na dva z nejvýznamnějších českých architektů, Michala Sborwitze a Jana Šépku, s nimiž jsme navíc měli řadu zkušeností z minulosti jak z rekonstrukce Muzea moderního umění, tak Arcidiecézního muzea,“ popsal Zatloukal.
Na podzim muzeum vypisuje soutěž na autora všech následujících projekčních fází, souběžně pak připravuje podání žádosti o dotaci. Zahájen bude také archeologický průzkum staveniště. „V případě, že s žádostí o dotaci uspějeme, novostavba a rekonstrukce by měly být zahájeny v roce 2012. SEFO bychom mohli veřejnosti předat na podzim 2014,“ uzavřel Zatloukal.
JAKÁ JE ARCHITEKTONICKÁ STUDIE?
Jejím základním motivem je podle ředitele Pavla Zatloukala polarita uplatněná a rozvinutá v mnoha polohách. „Architektům se podařilo navázat na polaritu dvou olomouckých světů, které se v místě předpokládané realizace projektu stýkají – monumentálních hmot Př edhradí a drobného členění vlastního města. Na jedné straně zůstává jasná struktura a rytmizace osvícensky klasicistně koncipovaného starého muzejního paláce. Na druhé straně je do proluky na místě pěti zmizelých domů navrženo pět domů nových, které navíc kromě jediného nejenže respektují uliční čáru, ale různou hloubkou zástavby se stávají jakousi esencí gotického urbanismu,“ shrnul a zdůraznil, že se studií je muzeum nadmíru spokojeno. „Domníváme se, že umožní vznik ojedinělého díla,“ dodal.
Co je SEFO?
Projekt Středoevropského fora Olomouc (SEFO), které bylo slavnostně založeno 20. června 2008 v Arcidiecézním muzeu v Olomouci při příležitosti schůzky zástupců ministerstev kultury zemí Visegrádské čtyřky, představuje největší investiční akci z hlediska olomoucké kultury vůbec. Patří mezi 16 projektů, které ministerstvo kultury hodlá podpořit evropskými prostředky. SEFO by mělo systematicky podchycovat výtvarnou kulturu středoevropského regionu po 2. světové válce, budovat jeho stálou expozici, pořádat krátkodobé výstavy i větší střednědobé přehlídky typu trienále. Jeho součástí má být nový centrální depozitář uměleckých děl, mezinárodní badatelské a školící centrum včetně velké knihovny, nově transformované Divadlo hudby a někdejší kino Central pro cca 200 diváků nebo kavárna, restaurace a bookshop. Investorem stavby je Muzeum umění, nikoli město Olomouc.
CO ŘÍKAJÍ NA OBJEKT SEFO ODBORNÍCI?
Několika nezávislých odborníků na architekturu jsme se zeptali na jejich názor na zveřejněnou studii podoby chystané dostavby Muzea umění v Olomouci pro budovu Středoevropského fora.
Olomouc je město univerzitní a krajské, zároveň však město, ve kterém nenajdeme skoro žádnou kvalitní současnou architekturu. V centru tuto smutnou bilanci zachraňuje jen přestavba Arcidiecézního muzea. Teď však má Olomouc šanci předběhnout všechna města v Čechách i na Moravě, a to díky novostavbě muzejní budovy Středoevropského fóra. Bude to v celé České republice první novostavba muzea po sedmdesáti letech! Díra, která padesát let hyzdila historické jádro Olomouce, se vyplní vynikající, opravdu soudobou architekturou. Novostavba na svém místě dobře sedí, respektuje starou gotickou parcelaci, při pohledu shora výborně evokuje starou střešní krajinu. Navíc však dokáže staré město obohatit o novou architektonickou hodnotu.
Prof. Doc. PhDr. Rostislav Švácha, historik a teoretik umění a architektury, vysokoškolský pedagog (Praha)
Lakonické vyjádření, vyznívající jako jednoznačné ano nebo jednoznačné ne, by bylo zkreslující. Chápu však, že vaše anketa neskýtá dostatečný prostor pro zevrubné pojednání a detailní zvážení všech okolností a faktů vedoucích k současnému stavu řešení dostavby a k její architektonické podobě. Proto přistupuji na vaše novinářské podmínky a odpovídám potom, co jsem měl (na rozdíl od většiny zapálených kritiků) možnost celou záležitost sledovat od počátků: spíše ano. Proč? Autorům studie se totiž podařilo splnit celou řadu naším ústavem stanovených podmínek a požadavků, vážících se historicky, urbanisticky i architektonicky na tuto bezesporu v památkářském pohledu značně exponovanou lokalitu. Studie přirozeně nemohla vyřešit všechny z nich. Respektuji, že navržená architektura nepočítá s klasickým pojetím formování stavby, naopak ji řeší jako soudobý objekt výlučně současnými prostředky. V zasazení do lokality stavba nedodržuje stanovené památkové podmínky bezpodmínečně, například jeden z objektů dovádí až k městské hradbě bez potřebného odstupu, rozsah zastavění jednotlivých parcel připomíná jen náznakově. Navrhovaná architektura se tak prozatím jeví jako radikální, avšak kultivovaný a tvořivý vklad do mnoho let zanedbané a neřešené proluky historického jádra města. Domnívám se, že předložená studie je solidním základem pro další jednání o uplatnění památkových pohledů na uvažovanou dostavbu, které mne přirozeně zajímají nejvíce.
Mgr. Pavel Konečný, ředitel Územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu Olomouc
S objektem SEFO to bude jako s držkovou polévkou. Buď ho budou lidé milovat, nebo nenávidět, ale nikoho nenechá chladným. Je to dům v pravém slova smyslu ikonický. Ve svém založení soudobý, v architektonickém výrazu neotřelý a dobře reprezentující domovskou instituci a ve vztahu k městu citlivý celkovým objemem, členěním i šťavnatou piazzetkou. Osoby architektů i zástupce investora dávají tušit, že by v Olomouci mohlo vzniknout výjimečné dílo, takže nezbývá než jim popřát pevné nervy a hodně štěstí. Jen doufám, že se v Česku najde stavební firma, která bude dům umět kvalitně zrealizovat.
doc. Ing. arch. Jakub Kynčl, Ph.D, architekt, vysokoškolský pedagog (Brno)