Alej by se měla obnovit co nejdříve, říká zahradní architekt Radek Pavlačka
V posledních měsících se v Olomouci rozproudila debata o nutnosti obnovy Rudolfovy aleje ve Smetanových sadech, o níž jsme vás podrobně informovali v předchozím vydání Radničních listů. Toto téma ale řadu z vás stále zajímá, proto jsme se rozhodli přetlumočit vaše dotazy autorovi projektu. „V médiích se navíc objevila nesprávná tvrzení, proto bych rád uvedl věci na pravou míru,“ říká zahradní architekt Radek Pavlačka.
Začněme prostou, leč zásadní otázkou, která jistě vrtá hlavou většině Olomoučanů: Musí se Rudolfova alej skutečně obnovit, nemohlo by to ještě chvíli počkat?
Určitě se obnovit musí, protože alej má už 130 let a to je stáří, které hraničí s přirozenou životností kaštanů. Lípa se sice dožívá delšího věku, ale lip je v aleji pouze asi třicet procent (čímž vyvracím další mýtus, že alej je z poloviny lipová a z poloviny kaštanová) a ani ty lípy nejsou v dobrém zdravotním stavu. Kaštan se dožívá v dobré kondici věku sto, sto dvacet let, pak už se začíná rozpadat. Stromy v aleji jsou v trochu lepším stavu, protože dřeviny, které se řežou, se omlazují, čili se ten jejich věk trochu prodlužuje. Proto se alej dožila vysokého věku a mohla by se ještě nějakých deset let udržovat. Nicméně došli jsme k takové hranici, kdy už někteří jedinci mohou ohrožovat bezpečnost a kdy je skutečně nejvyšší čas tu obnovu řešit.
Jeden čtenář argumentoval tím, že jírovec se může dožít 300 až 350 let. Je to pravda?
Samozřejmě, ten strom se může dožít takto vysokého věku, ovšem v torzálním stavu. To znamená, že bude vypadat jako dub na centrální louce ve Smetanových sadech – napůl zlomený s vykotlanými otvory. V tomto stavu se může takového věku dožívat, ale v žádném případě ne jako strom ve stříhané stěně charakteru Rudolfovy aleje.
Další otázka od čtenářů: Kdo a kdy o obnově aleje rozhodl?
To uvažování nad obnovou má svou genezi, projektů vzniklo několik, první už v 70. letech. To znamená, že už takto dlouhou dobu alej vykazuje takové znaky, že se uvažuje o její obnově.
Jeden z oponentů tvrdí, že obnova by měla být lépe připravená a promyšlená a že by se neměla uspěchat. Odvolává se také na svůj projekt obnovy ze 70. let, který zpracoval jako diplomovou práci na vysoké škole.
Nevím, proč se mu zdá nepromyšlená, na tom projektu obnovy se pracuje od roku 2001. Mimochodem, ten člověk ve své diplomové práci již před těmi 30 lety došel k závěru přistoupit k obnově aleje. Třicet let je téměř třetina životnosti aleje. K tomuto faktu snad není již co dodat.
ING. RADEK PAVLAČKA
- narozen 25. 5. 1963 v Karviné
- vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, obor sadovnictví-krajinářství
- po škole pracoval jako zahradní architekt v Arborétu Mlyňany na Slovensku, později v JZD Budětsko na Prostějovsku, pak byl jednatelem a vedoucím projekce a údržby zeleně v olomoucké společnosti FOPP, a od roku 1994 je jednatelem a vedoucím projekce a údržby ve firmě Zahrada Olomouc
- je autorizovaným architektem ČKA pro obor zahradní a krajinářská tvorba a pro obor územní systémy ekologické stability
- k jeho významným zrealizovaným projektům patří například: parčík Lazce v Olomouci, obnova Tyršových sadů ve Šternberku, zahradní úprava Jižní terasy na zámku Konopiště, parková úprava Kluziště a vnitroblok Na hradbách v Krnově, úprava prameniště Těšíkovská kyselka, zahradní úpravy sídla firmy GEMO na Lazcích v Olomouci, zahradní úpravy OMEGA – centrum sportu a zdraví v Olomouci,městský park Bruntál
- významné projekty: obnova historických parků a zahrad na Bouzově, Šternberku, Náměšti na Hané, Linhartových, Lysé nad Labem, městských parků Turnov, Hranice, Litovel, část areálu Hřebčína v Kladrubech a další.
On se ale rozhořčuje nad tím, že jeho projektu se město nevěnovalo. Viděl jste ho?
S jeho diplomovou prací jsem se seznámil. Chtěl bych se momentálně vyhnout jejímu hodnocení, pro mě je podstatné, že dochází k závěru, že alej je nutné obnovit. K alternativním způsobům obnovy, které zaznívají z jeho vystupování na veřejnosti, je těžké se vyjádřit v tomto krátkém rozhovoru, ale plánuje se beseda s veřejností na toto téma. Náš návrh nijak zásadně nevybočuje z obvyklých řešení a jeho cílem je rychlá a efektivní obnova, která vyloučí vleklou postupnou obnovu. Ta by znamenala mít desítky let rozvrtanou alej s různými mezerami, výškovými stupni a s nebezpečím nedokonalého výsledku.
Náš projekt preferuje to, aby pokud už alej nemůže vypadat jednotně a zdravě, byla prostě vysazena znovu. A to z poměrně vzrostlých stromů, takže už v době, kdy se vysadí a ty stromy se zazelenají, tak tam už bude ta linie a jednotnost. A to je důležité! Za pět až osm let bude alej vypadat kompaktně. Někdo špatně interpretoval, že jsem řekl, že ta alej bude za osm let stejná. Pochopitelně, že nebude, to jsem ani neřekl, já jsem řekl, že bude působit jako alej, tedy začne být již kompaktní, i když ta zelená hmota bude poloviční. Ale vsugerovávat lidem pocit, že tam padesát let nebude nic, je nesmysl.
Kdo vypracovával odborné posudky na obnovu aleje?
Celkový projekt obnovy všech parků, který navázal na předchozí úvahy, zpracovával v tom roce 2001 ateliér Bonmot, pro něj jsme dodávali podklady v dendrologické části. Významný je především posudek docenta Miloše Pejchala z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, který patří mezi nejvýznamnější dendrology. Posudek se zabýval zdravotním stavem a perspektivou aleje. Z něho vyplývá – byť jsou tam určité varianty – že alej dosáhla hranice své životnosti a musí být obnovena. Samozřejmě dochází k závěru, že jsou tam stromy, které mají ještě perspektivu dvaceti až třiceti let, ale je tam minimálně polovina stromů, kde taková perspektiva není. A když vezmeme v úvahu, že základní vlastností aleje je jednotná linie stromů, tak samozřejmě nemůžeme počítat, že by tam polovina stromů mohla zůstat.
Další výtkou proti projektu obnovy je, že kaštany jsou náchylnější na onemocnění klíněnkou a nemají tak dlouhou životnost jako lípy. Co vy na to?
Nemůžu popřít, že lípa by byla z biotechnického hlediska také vhodným řešením, ale je tady i hledisko památkové a hledisko tradice. Po dlouhých diskusích s odborníky jsme se shodli, že alej je vnímána jako kaštanová a že by ta tradice měla být zachována. Takže se upřednostnilo hledisko tradice a pohled památkové péče. Kaštanovou alej si užívalo mnoho generací a životnost té nové bude minimálně stejná a troufnu si říct, že i delší, protože péče o stromy nebyla dříve ideální. Čili pokud se teď vysadí velmi kvalitní materiál a bude se o něj od začátku řádně pečovat, tak se životnost aleje může prodloužit. Ona totiž ta současná alej byla seřezána v historii až zahradníkem Pohlem někdy ve věku čtyřiceti, padesáti let a to není pro stromy dobré, protože je to částečně poškodilo – vznikly tam určitě různé dutiny, praskliny atd. Také tvrzení, že ve všech světových parcích mají v alejích lípy, je nepravdivé. Kaštan je strom, který se na řezané stěny používá. Není tedy tak častý, je zastoupen v menší míře, ale používá se a není to nic neobvyklého. Jako příklad můžeme uvést světoznámou královskou zahradu Versailles. Pokud jde o klíněnku – jednorázový postřik na jaře vyřeší dobrý zdravotní stav po celý rok. Nedá se vyhubit, ale pokud ten strom ošetříte těsně před rozkvetením, tak zůstane zelený a není výrazně poškozen. Uchránit stromy před klíněnkou znamená jeden zásah ročně, což není až taková péče, například v porovnání s péčí o záhony.
Proč se musí alej obnovovat ve dvou etapách?
Z pohledu mého i památkářů by bylo ideální alej obnovit jednorázově, ale jeden z důvodů, proč to rozložit, je ohled vůči veřejnosti. Hlavní hledisko je ale ochrana živočichů, kteří tím podle ekologů dostanou šanci se přestěhovat.
Jaká zpráva byla předložena radním a úředníkům, kteří o obnově aleje rozhodovali?
Ti měli velice solidní podklady, rozhodovali se na základě hotových zpracovaných projektů, posudků a ještě si nechali zpracovat vizualizaci. Myslím si, že vyčerpali všechny možnosti a investovali do té přípravy nemalé peníze.
K problematice Rudolfovy aleje se v průběhu let vyjádřil už celý zástup odborníků a drtivá většina z nich se na nutnosti její obnovy shoduje. Z nedostatku místa nemůžeme dát prostor všem, zeptali jsme se ale alespoň dvou z nich na jednoduchou otázku:
Je podle Vašeho názoru nutné obnovit Rudolfovu alej ve Smetanových sadech a je navrhované řešení (tedy rychlá a radikální obnova) tím správným řešením?
Vladimír Pokorný, předseda představenstva a bývalý ředitel Výstaviště Flora, a.s.
Je nutné si uvědomit, že obnova 130 let staré Rudolfovy aleje je nevyhnutelná. První náznaky a snahy o její obnovu se objevily už v 70. letech minulého století, bohužel se však nerealizovaly a z aleje se tak postupně stává časovaná bomba. To, že je alej nebezpečná, naznačil už případ, kdy vlastní vahou spadla silná větev na záda maminky, která se právě skláněla nad kočárkem a v podstatě tak zachránila své dítě. Další nedávné neštěstí ve Zlíně jasně signalizovalo, že řešení nelze odkládat, protože i stromy v Rudolfově aleji mohou být už potenciálně nebezpečné. Je proto třeba najít odvahu k tomuto radikálnímu řešení a nedat na argumenty těch, kteří teď křičí, že to není nutné. Tito lidé by totiž byli mezi prvními, kteří by obviňovali městskou samosprávu z nečinnosti, kdyby se v Rudolfově aleji někomu něco stalo.
doc. Ing. Pavel Šimek, Ph.D, proděkan pro vědecko-výzkumnou činnost a rozvoj, Zahradnická fakulta, Mendelova zahradnická a lesnická univerzita v Brně
O nutnosti obnovy Rudolfovy aleje bylo rozhodnuto na základě zcela profesionálního vyhodnocení zdravotního a pěstebního stavu každého stromu – a to se zvláštním zřetelem na provozní bezpečnost. O nutnosti obnovy není žádných pochyb.
Na způsob obnovy je možno mít různý názor. Osobně považuji navrhovaný postup za správný, odpovídající místu a významu aleje pro kompozici parku. Postup obnovy zohledňuje v rámci reálných možností i existenci řady živočišných druhů.
Autor: Tiskové oddělení | Poslední úprava: 27. srpna 2009 (čt)