Slavnostní sál měl původně 9 klenebních polí, při přestavbě v letech 1902-1904 byl zkrácen na 6 polí. V té době byl také vyzdoben nástěnnými malbami vídeňského malíře Karla Wildy. Náměty z olomouckých dějin vybral tehdejší archivář a historik MUDr.Hans Kux.

Vedle panoramatu města z roku 1674 a přísahy městské rady z roku 1430 podle dobových předloh to jsou scény:

• Přemysl Otakar II odevzdává roku 1261 olomouckému fojtovi zakládací listinu kupeckého domu.
• Rudolf Habsburský roku 1278 předává olomouckým privilegium ve vojenském táboře u Ivančic. Jde o potvrzení všech dosavadních výsad a udělení osvobození od cel v Německu. Olomoučtí si tehdy velmi rychle zajistili výhody od přemožitele Přemysla Otakara II.
• Olomoučtí uzavírají roku 1346 spojeneckou smlouvu s Uničovem a Litovlí proti silničním lupičům. Spolek těchto tří měst se později uplatnil v boji proti husitskému hnutí.
• Olomoučtí přepadají husitskou Litovel roku 1437. Šlo o krvavé potlačení husitského převratu a restauraci německého patriciátu v Litovli. 64 zajatých husitů bylo popraveno v Olomouci na zvlášť k tomu vybudované šibenici.
• Olomoučtí v čele s biskupem Tasem z Boskovic vítají roku 1469 Matyáše Korvína. Šlo o akt zrady legitimního panovníka a velkého příznivce Olomouce Jiřího z Poděbrad. Korvín byl tehdy v olomoucké katedrále protiprávně prohlášen za českého krále.
• Prusové v noci mezi 1.-2.7.1758 opouštějí ležení po neúspěšném dobývání Olomouce. Olomouckým se tehdy dostalo zvláštní pochvaly za věrnost k habsburskému panovnickému domu a městský znak byl tehdy vylepšen o písmena F.M.T. - Franciscus Maria Teresia.

Obrazy ve slavnostním sále nevyzvedávají právě ty nejsvětlejší momenty olomouckých dějin. Jejich výběr přesně odráží zaměření německé buržoasie, která na přelomu 19.a 20.století vládla na olomoucké radnici. Podle tehdejších zvyklostí spodobnil malíř Wilda v historických postavách některé současníky. V lunetě Spolek měst můžeme vidět Dr.Kuxe a Karla Branhubera, starostu Olomouce a zarytého nepřítele Čechů. V postavě prchajícího husity v litovelské lunetě se zobrazil malíř Wilda sám.

Slavnostní sál byl od počátku určen k reprezentačním účelům města. Vítaly se zde vzácné návštěvy, přijímal se hold a přísahy věrnosti od venkovských poddaných.

V 19.století byl rozdělen příčkami na kanceláře. Po obnově v letech 1902-1904 sloužil k instalaci sbírek městského průmyslového muzea.

Po válce byl navrácen opět k reprezentačnímu účelu, nyní slouží jako obřadní síň. Dochází zde i k významným setkáním s občany, předávají se zde maturitní vysvědčení a zahajují se kulturní akce.