HISTORIE RUDOLFOVY ALEJE
V místech, kde se dnes rozkládá největší olomoucký městský park, se původně nacházelo předměstí Německý Povel. V souvislosti se stavbou bastionové pevnosti v 18. století však bylo toto předměstí spolu s dalšími olomouckými předměstími a vesnicemi v odstupu asi 800 metrů od kraje pevnostního koliště odstraněno.
Roku 1820 si olomoučtí měšťané vymohli na vojenské správě pevnosti vysázení okrasných stromů a keřů na kolišti mezi Kateřinskou a Terezskou bránou na západním obvodu města, a tak vznikla Rudolfova alej, předchůdce dnešních Smetanových sadů. V letech 1822–23 zde bylo vysázeno na 160 pyramidálních topolů a v dalších letech výsadba pokračovala. Uprostřed aleje byl vystavěn dřevěný kiosek, po roce 1837 adaptovaný na letní restaurační lokál. Roku 1832 získalo Rudolfovu alej do své správy město.
Tento slibný vývoj Rudolfovy aleje byl drasticky přerušen událostmi prusko-rakouské války roku 1866. Podle demoličního reversu muselo být zbouráno a vykáceno vše, co bránilo v rozhledu z pevnostních hradeb. Záhy po uzavření míru v červenci roku 1866 se započalo s obnovou parku. Významným mezníkem ve vývoji tohoto parku je rok 1877, kdy nastoupil do služeb města ve funkci ředitele městských sadů Karel Pohl a setrval v nich až do roku 1919. Za jeho působení prožívaly městské sady zlaté časy. Roku 1879 byla vystavěna budova restaurace na místě dřevěného kiosku, tzv. lázeňský pavilon. Ve stejné době byl před lázeňským pavilonem uprostřed hlavní aleje zbudován bazén s polygonální obrubou a umělým skaliskem s vodotryskem. Z iniciativy Přátel sadů byl roku 1895 naproti lázeňského pavilonu v hlavní aleji vystavěn secesní hudební altán.
V zimě roku 1893 následkem krutých mrazů pomrzly ořešáky a platany ve střední části původně čtyřřadé hlavní aleje. Jejich poškození bylo tak rozsáhlé, že 168 těchto stromů muselo být vykáceno. Zřejmě od této doby je hlavní alej Smetanových sadů lemována pouze dvěma řadami stromů, a to pouze jírovci a lipami.
Roku 1919 byl na vlastní žádost penzionován Karel Pohl a na jeho místo nastoupil tehdy devětatřicetiletý Emanuel Černý. Záhy po jeho nástupu do funkce městská rada na základě Černého návrhu v listopadu 1919 povolila ořezat část korun stromů v hlavní aleji Smetanových sadů v šíři 1,30 metru, jelikož záhony ve střední části aleje již trpěly nedostatkem světla. Tak získala tato 710 metrů dlouhá alej, sestávající z jedné strany z lip a na druhé z jírovců, v podstatě svou dnešní podobu.
Sto metrů za hlavním vchodem do parku stával od roku 1925 pískovcový pomník Bedřicha Smetany, jenž dal také parku název. Jeho autory byli akademický sochař R. Březa a arch. J. Štěpánek. V roce 1967 byl pomník přemístěn na druhý konec aleje nedaleko vchodu z Polské třídy. V roce 2000 se do stávající aleje, která byla prořídlá chybějícími asanovanými stromy, vsadily na základě dotace z programu Státního fondu pro životní prostředí mladé výsadby jírovců – kolem 100 kusů.
Rudolfova alej je na konci své existence
Zřejmě nejradikálnějšího zásahu se letos na podzim dočká 140 let stará Rudolfova alej ve Smetanových sadech. O potřebě její obnovy se v odborných kruzích diskutuje už od 70. let minulého století, protože už tehdy alej vykazovala zdravotní problémy. „Žádná politická reprezentace však až dosud nenašla dost odvahy k tomu, se s danou situací vypořádat. Z odborných posudků ale vyplývá, že dál již čekat nemůžeme a je třeba přistoupit k radikálnímu řešení,“ podotkl olomoucký primátor Martin Novotný. Jak vyplývá z posudků a hodnocení zdravotního stavu dřevin, je alej jako celek v současné době na konci své existence a její zdravotní stav se postupujícím časem pouze zhoršuje. „V žádném případě nechceme, aby situace došla tak daleko, jako tomu bylo letos v lednu při tragické události ve Zlíně. Ačkoli momentálně žádné podobné riziko v olomouckých parcích reálně nehrozí, chceme situaci řešit raději s předstihem,“ dodal primátor.
Inspirace ve Versailles
Rudolfova alej byla založena již v roce 1866 a řada stromů je ve velmi špatném stavu. „Dospělé stromy mají vzhledem ke svému stáří a houbovým chorobám větší či menší zdravotní problémy a za určitých povětrnostních podmínek by stromy mohly ohrozit návštěvníky parků,“ uvedl vedoucí odboru životního prostředí Petr Loyka. To potvrzují také další odborníci z Výstaviště Flora, kteří o obnovu Rudolfovy aleje město požádali. „Stromy sice ještě nejsou v havarijním stavu, ale další otálení by už mohlo znamenat riziko. Jako správci parku průběžně monitorujeme zdravotní stav dřevin a bezprostředně řešíme akutní případy ořezem, případně vykácením stromu,“ řekla vedoucí zahradnického úseku Výstaviště Flora Naděžda Krejčí. Podle ní i dalších odborníků však postupné kácení a doplňování starých stromů mladými není příliš účinné.
Aby mohla být Rudolfova alej zachována pro příští generace, je nutné přistoupit k účinné a rychlé obnově celé aleje ve dvou etapách. „Mladé stromy vysazené do hustého zápoje starých stromů by neměly dostatek světla a prostoru pro svůj růst a trpěly by konkurenčním tlakem kořenového systému starých stromů,“ dodala Krejčí. To je patrné na dosadbách aleje, provedených v roce 2000, které právě vykazují nestejnorodý vývoj mladých stromů. Tam, kde stromy byly vysazeny v delším úseku, jsou mladí jedinci vitální a mají velké přírůstky. Postupné doplňování novými stromky by vedlo jen k pomalé obnově původní aleje. Ta by se vyznačovala nestejnorodostí a nejednotností. Také by bylo problematické dosáhnout tvarování aleje do zelených stěn. Vzhled současných stromových stěn by během dvaceti let zcela zanikl a došlo by k vymizení unikátní historické památky, která by zůstala zachována již pouze na dobových fotografiích.
„Velmi vypovídajícím je příklad ze zahraničí. Kolébkou pravidelných klasicistních parkových úprav je Francie. Kdo navštívil královské zahrady Versailles v Paříži, mohl se na vlastní oči přesvědčit, jak odvážná výměna starých stříhaných porostů vrátila po několika letech zahradě ztracenou krásu,“ upozornil Loyka.
Jírovce rostou velmi rychle
V Olomouci se zřejmě najde jen málokdo, komu by byl osud hlavní aleje zcela lhostejný. Někteří chtějí záměr obnovy aleje odložit – jde především o starší obyvatele města, kteří by chtěli alej nechat alespoň do jejich smrti – jiní zase navrhují, aby se po vykácení už žádné nové stromy nesázely a nechalo se místo aleje volné prostranství s trávníky v anglickém stylu. Odborníci po dlouhém hledání všemožných řešení nakonec zvolili to jediné možné. Alej se kácet musí a také následující generace Olomoučanů budou mít příležitost procházet se pod vzrostlými stromy nově založené aleje.
Zatímco stávající alej je složena z jedné části z jírovců a z druhé z lip, ta nová už bude výhradně jírovcová. Dobrou zprávou pro všechny je, že tyto stromy rostou velmi rychle. „Dnešní devítileté výsadby dosahují téměř poloviny konečné výšky a lze odhadnout, že za zhruba dalších deset let již budou dosahovat cílové výšky aleje. Jednorázová obnova bude sice razantním zásahem, nicméně za pět až sedm let to bude už tak výrazná hmota, že efekt aleje bude dosažen,“ ujistil autor projektu Radek Pavlačka.
Na novou alej tak nebudeme muset čekat desítky let – za zhruba deset let už se budeme středem Smetanových sadů znovu procházet ve stínu zhruba stejně vysokých stromů, jaké tam rostou dnes. Budou sice subtilnější, ale rozhodně nebude možné mluvit o holé pláni. Nové stromky už v tuto chvíli rostou ve speciálních školkách a odborníci před výsadbou pečlivě vyberou ty nejlepší z nich. Ani tyto stromky už nebudou žádné proutky – ve výšce 130 centimetrů budou mít obvod zhruba 20 centimetrů, koruna bude založena ve výšce 2,20 metru.
Alej se navíc nebude obnovovat najednou, nýbrž ve dvou etapách. K tomuto kroku musela radnice přistoupit proto, že olomoucké parky jsou podle odborného posudku, který zpracovala olomoucká pobočka Hnutí Duha, z biologického hlediska velmi cenné pro některé zvláště chráněné druhy živočichů. Ti musejí dostat šanci najít si nové útočiště. Jedná se zejména o vzácné exempláře netopýrů, ptáků a hmyzu.
První etapa obnovy je proto připravována od Wolkerovy ulice k restauraci Fontána. Během ní bude letos v září a říjnu pokáceno celkem 146 stromů a na podzim příštího roku bude vysázeno 142 vzrostlých jírovců. Druhá etapa by měla následovat po pěti letech, a to ve zbývajícím úseku aleje, tedy od restaurace Fontána po Polskou ulici. Tady bude vykáceno celkem 64 stromů a vysazeno 66 nových.
Ořezy pomohou zvýšit bezpečnost
Nejvýznamnější část olomouckých historických parků o celkové rozloze více než 47 hektarů tvoří sice Smetanovy sady, odborníci ale nezapomínají ani na ty zbývající dvoje – Čechovy a Bezručovy. Také v nich se chystá poměrně zásadní obnova. V rámci projektu nazvaného Ošetření dřevin v historických parcích budou odborníci od letošního podzimu až do konce příštího roku postupně provádět ořezy a vazby také na dalších stromech, jejichž koruny by těmito zásahy měly získat větší stabilitu.
„Cílem tohoto zákroku je posílení vitality dřevin, zvýšení statiky stromů a tím i provozní bezpečnosti parků a prodloužení existence dřevin,“ uvedl Loyka.
Ošetření všech dřevin, které tuto péči vyžadují, bude časově i finančně velmi náročné. Také v ostatních parcích je řada starých stromů, které jsou starší než sto let a které proto vyžadují odbornou péči. Čechovy sady byly založeny ve 30. letech 19. století a Bezručovy sady obohatily městskou zeleň na samém sklonku 19. století. Park, v době svého vzniku nazýván Michalským výpadem či parkem, byl v roce 1905 přejmenován na Schillerovy sady. O třicet let později nesl jméno zakladatele českého Sokola dr. Miroslava Tyrše. Název Bezručovy dostaly roku 1947.
Délka hlavních alejí všech parků dosahuje téměř 2500 metrů a každý, kdo by se chtěl projít všemi ostatními bočními cestami, musí počítat s více než čtyřmi hodinami chůze.
Nové lavičky, koše i asfalt
Obnova historických parků ale nebude spočívat jen v ořezu, případně kácení a výsadbě nových stromů. Neméně důležitá bude i obnova mobiliáře a cestní sítě. Nový asfalt, lavičky, odpadkové koše i osvětlení by postupně měly získat všechny tři historické sady. Ty stávající jsou mnohdy už značně poškozeny povětrnostními vlivy a útoky vandalů a značně narušují estetický vzhled parků jako celku. Kdy přesně a v jakém množství budou nové lavičky a odpadkové koše do parků instalovány, zatím není jasné, v každém případě bude ale nutné jednotlivé práce zkoordinovat tak, aby na sebe plynule navazovaly a aby byl co nejméně omezen přístup veřejnosti do parků. Například při odstraňování pařezů po vykácení vzrostlých stromů budou muset být zkoordinovány práce s výkopem lože pro novou komunikaci. Nové povrchy by měly umožnit pohodlný pohyb cyklistům, bruslařům či rodičům s kočárky. Poslední etapou obnovy aleje bude založení nového trávníku.
Celková částka na obnovu historických parků ve městě se pohybuje v desítkách milionů korun, část peněz na jednotlivé projekty by mohly pokrýt dotace.