Zoologické zahrady si je mezi sebou vyměňují a zapůjčují podle pokynů koordinátora chovu tak, aby nedošlo k příbuzenské plemenitbě a tím k znehodnocení chovu populace žijící v zajetí. Které zvíře je tedy v olomoucké zoo nejvzácnější? „Najdete jej v pavilonu šelem. Je jím levhart mandžuský, jeden z celkem dvaceti dvou poddruhů levharta. Bohužel, toto krásné zvíře můžeme zařadit mezi vůbec nejohroženější živočichy,“ uvedla mluvčí zoo Hana Labská.
Levhart mandžuský je nejseverněji žijícím poddruhem levharta. V jeho domovině v zimním období klesají teploty hluboko pod bod mrazu. V přírodě se v současné době vyskytuje pouze na Dálném východě na pomezí Ruska, severní Koreje a Číny. Obývá nedotčené listnaté a smíšené lesy, kde se ještě neprojevil vliv člověka, a tak zde zatím žijí původní druhy zvířat. Dospělý jedinec potřebuje k obživě plochu až 500 kilometrů čtverečných nedotčených lesů a vysočin. Vážnou hrozbou pro tato krásná zvířata je pytláctví. Velkým problémem je rozrůstání faremního chovu jelenů, kde levharti v nouzi hledají kořist a často zde dojde k jejich upytlačení nebo těžkému poranění. Levharty neohrožují jen pytláci, ale i časté lesní požáry, těžba dřeva a nerostných surovin. S chovem těchto zvířat začínala zoo v Praze, jako druhá se jejich chovem zabývá od roku 2001 zoo Olomouc. V současné době tyto levharty ještě chová zoo v Ústí nad Labem.
Levhart mandžuský běhá rychlostí až 60 km/h a skáče do výšky 3 metry a do vzdálenosti 6 metrů. Dobře plave a výborně šplhá po stromech. Žije samotářsky, denně nachodí kolem 25 kilometrů. Jeho potrava se skládá z obratlovců všech velikostí. V olomoucké zoo se podařilo odchovat již devět mláďat, která žijí v zoologických zahradách celé Evropy. Jedna samička dokonce až v novosibirské zoo, mladý samec, který zatím žije ještě se svou matkou, pocestuje již brzy do Minnesoty.