Zahradnické výstavy v Olomouci mají dlouholetou tradici a neusadily se zde náhodně. Začaly v okresním měřítku v padesátých letech minulého století, přerostly ve výstavy celostátní a v mezinárodní přehlídky okrasného zahradnictví.
Dnešní mezinárodně uznávaná přehlídka špičkových výpěstků květin, okrasných dřevin, zahradní architektury a vazačství datuje svůj původ do roku 1958, kdy se v areálu výstaviště konala první regionální „Výstava květin podniků místního hospodářství“ za účasti komunálních firem z Olomouce, Prostějova, Přerova, Šumperku a Lipníka nad Bečvou. Na svou dobu nevídaný zájem veřejnosti – 62 tisíc návštěvníků – vyvolal její opakování v příštím roce.
Počátky – mimořádné postavení Olomouce
Olomoucké výstaviště jako jediný výstavní areál v naší republice má své jedinečné specifikum. Je to mix výstaviště a parků, navíc v historickém kontextu. A právě z tohoto hlediska se zde stala dominantním předmětem zájmu výstavnictví zeleň, a to se všemi aspekty od nejširšího řešení krajiny, přes zeleň v měřítku města, okolí rodinných domků a rekreačních chalup, drobnou architekturou v zeleni až po detail zařizovacích předmětů v zahradě.
Flora Olomouc byla zpočátku jedinou výstavou svého druhu v Československu a stala se velmi populární a masově navštěvovanou. Postupně byla naplňována bohatá koncepce rozvoje výstaviště. Následovalo velmi plodné období a byla realizována řada velkorysých záměrů v nových městských lokalitách.
60. léta – invaze zahraničních hostů
Třetí ročník výstavy v roce 1960, který přilákal na výstaviště 118 tisíc návštěvníků, se už konal jako celostátní výstava okrasného zahradnictví. Stoupající zájem vystavovatelů i veřejnosti vyvrcholil na páté celostátní výstavě v roce 1964, kterou navštívilo neuvěřitelné množství návštěvníků v počtu 330 tisíc. Úspěch československých pěstitelů v témže roce na mezinárodní výstavě ve Vídni, kde skončili celkově třetí, přivedl v příštím roce na VI. celostátní výstavu do Olomouce první zahraniční pěstitele květin z Dánska, Holandska a tehdejší NDR. Plocha výstavy se v tomto roce z původních Smetanových sadů rozšířila i do sadů Čechových i Bezručových. Výstavní interiéry byly dočasně rozšířeny objektem městské tržnice z roku 1899. V roce 1965 byla zpřístupněna veřejnosti mimoúrovňová lávka spojující Smetanovy sady se sady Čechovými, čímž byl vytvořen jedinečný nadhled na Hlavní alej a exteriérové expozice v parteru Smetanových sadů. Nově zkultivované zelené plochy a hradební parkán v Bezručových sadech vytvořily jedinečné prostředí pro první ročník celostátní výtvarné přehlídky „Sochařská bilance“. Počet návštěvníků narostl na 550 tisíc. V sousedství Botanické zahrady ve Smetanových sadech, na místě dnešních pavilonů G, H, byl zrealizován projekt atriových zahrádek – v dané době poměrně avantgardním způsobem řešený. Tato část parku se stala vyhledávaným místem pro krátkodobý odpočinek, zastavení a inspiraci.
Zlomový rok 1967
Již jako FLORA OLOMOUC se výstavy vyprofilovaly na konci 60. let. Ve svých počátcích se rozvíjely v celém areálu městských parků – Čechovy, Smetanovy, Bezručovy sady. Jako syntéza dvou důležitých faktorů – integrace a estetizace životního prostředí a týmové spolupráce v oborech umění, technika, přírodní vědy a zahradní design. Rok 1967 byl v historii olomouckého výstavnictví mezní událostí. Poprvé se v titulu zahradnických výstav objevil název Flora Olomouc. Od tohoto roku se poprvé začala výstava dělit na etapy, dokonce tři – jarní, letní a podzimní, čímž díky možnosti nabídnout pohled na květiny v širším vegetačním pásmu samozřejmě velice vzrostla atraktivita výstavy. Zvětšil se tím i časový prostor celkového trvání, čehož toho roku využil do dnešních dnů již nepřekonaný počet 840 tisíc návštěvníků z tuzemska i ze zahraničí. Nejvýznamnější událostí roku 1967 bylo první využití nového ústředního výstavního pavilonu ve Smetanových sadech – pavilonu A – vystavěného na jednom z konců mimoúrovňové lávky, spojující Čechovy a Smetanovy sady. V kontextu bohatě naaranžovaného nového pavilonu proběhla za mimořádného zájmu první soutěž krásy v Československu – Miss Flora.
Byla zpřístupněna Korunní pevnůstka započatým areálem Zahrad národů, na místě bývalé městské deponie odpadků bylo zbudováno a otevřeno rozárium. Přibyly rovněž nové výstavní pavilony ve Smetanových a Bezručových sadech, byli jsme svědky doslova invaze zahraničních vystavovatelů.
70. léta – politické tlaky
Objevily se úvahy o zřízení květinové burzy v Olomouci a potenciální zahraniční investoři se netajili mnoha přednostmi tohoto záměru ve snaze exportovat své výrobky z Olomouce na východ a na jih. S výstavou Flora Olomouc se začalo uvažovat v mezinárodním měřítku v evropském centru výstav BIE v Paříži, dostala se na seznam možných velkých výstav okrasného zahradnictví v hierarchii AIPH v Haagu. Stávající politická situace však této situaci nepřála a velkorysá koncepce rozvoje výstavy v sedmdesátých letech přestala být aktuální. Květinové výstavy se stávaly víceméně lokálními, přesto však stále velmi populárními a hojně navštěvovanými, avšak bez mimořádných dotací.
Rovněž výstaviště se přestalo rozrůstat a na patřičné úrovni i udržovat. Výstavy s jarní i letní etapou probíhaly přesto i nadále v původně lichých letech, v sudých letech se o ně Olomouc dělila s Bratislavou. Tento rytmus trval do roku 1989. V mezidobí výstav Flora Olomouc, tedy v sudých letech, se konala řada tematických výstav, které se těšily rovněž velkému zájmu veřejnosti – ze zajímavých například Vyznání růžím, Žena a květina, Sklo a květiny, Známky na Floře, Flora na známkách, Zahrada, zahrádka, rekreace, dovolená, Květiny a Jablonecká bižuterie, Hobby – zahradnická mechanizace,...
Pokračování příště: Směřujeme k přítomnosti a budoucnosti Flory
Zdeněk Štefka, ředitel Výstaviště Flora, a.s. Foto archiv