Jak fungují v Olomouci ztráty a nálezy?
Znáte to – vystoupíte z tramvaje a na deštník si vzpomenete až když vám začne kapat za krk. Nebo necháte na poštovní přepážce ležet klíče od auta, a když se vrátíte, jsou fuč. Nebo naopak – na lavičce v parku najdete peněženku bez dokladů a plnou peněz. Nechme stranou ty, kteří hotovost vyberou a prkenici odhodí do nejbližšího křoví. Pro všechny podobné situace existuje řešení – ztráty a nálezy.
Jestliže se nakonec přece jen rozhodnete věc poctivě vrátit, zřejmě vás jako první napadne jít s ní na policii. Asi jen málokdo tuší, že olomoucký magistrát má vlastní oddělení, které má na starosti ztráty a nálezy. Spadá pod odbor správy a sídlí na Dolním náměstí č. 47. I na jeho pracovníky se mohou lidé obracet s tím, pokud něco najdou nebo naopak ztratí. Je to dokonce ono místo, kde nakonec končí veškeré nálezy od dalších institucí, které si nikdo nevyzvedl. Hlavními „zásobovači“ jsou městská i republiková policie, Česká pošta, České dráhy a Dopravní podnik města Olomouce.
Zapisovat se musí i padesátník
Podle platných směrnic se musí každý nález zapsat do úřední knihy. A to doslova. V zápisech tak můžete najít například toto: peněženka + 2x mince: 50 centů euro, 10 centů euro. „Zapisovat musíme opravdu každý padesátník, tak to nařizují platné směrnice,“ potvrdil Jaromír Andrés, který má Ztráty a nálezy na starosti. Pečlivé záznamy se netýkají jen samotných věcí, ale také nálezců a místa a času, kde se věc našla. „Když pak přijde někdo, že ztratil například hodinky, musí je popsat, a pokud možno si vzpomenout, kdy a kde je ztratil,“ dodává Andrés. I při vydání věci se totiž sepisuje úřední protokol.
Doklady nevracíme!
Nejčastěji se v kolonkách objevují deštníky, čepice, rukavice, mobilní telefony, batohy, klíče, peněženky a bohužel také doklady. S těmi je to ale složité. „Sice se podle nich snažíme kontaktovat majitele, ale pokud si je přijde vyzvednout, my mu je vydat nemůžeme. Vrátit můžeme jen například doklady od auta nebo kartičku pojištěnce, ale občanské a řidičské průkazy nebo pas se musejí odevzdávat na příslušný úřad,“ upozorňuje úředník. Jde o to, že v mezidobí – mezi ztrátou a nalezením dokladu – jej někdo mohl zneužít k trestné činnosti, a také se tím zabraňuje podvodu ze strany majitele. Vydáním dokladů by se úředníci mohli ocitnout v roli spolupachatele.
Po půl roce propadají věci ve prospěch města
Věci, které se na odbor správy dostanou, jsou uloženy do speciálního skladu. Ten připomíná spíše sklep patřící hodně početné rodině cyklistů – jízdními koly by tu mohli vybavit všechny závodníky Tour de France (byť některé modely pamatují možná i první republiku). Cennosti a šperky se pak ukládají do speciálního trezoru.
Pokud má věc hodnotu vyšší než pět tisíc korun (to posoudí komise k tomu určená), sepíše se o ní ještě podrobnější protokol. Pokud by hodnota nálezu přesáhla 200 tisíc korun, musí o tom být informován tajemník magistrátu. Na ztrátách a nálezech zkrátka neunikne ani špendlík. Když se o nález nikdo nepřihlásí do šesti měsíců, propadá ve prospěch města. „Pokud nejsou nálezy využitelné ve prospěch města, likvidují se, nebo se mohou prodat v dražbě. Tu jsme ale, pokud vím, zatím nedělali ani jednou, protože její organizace by byla finančně náročnější než výsledná suma z prodaných věcí,“ podotýká Jaromír Andrés.
Nejpoctivější jsou hasiči
Nejcennější nález z poslední doby, který na magistrátu evidují, je dvoutisícová bankovka, kterou odevzdali hasiči. Našli ji na schodišti v panelovém domě, kde hořelo. I mezi obyčejnými lidmi se ale najdou poctivci, kteří neváhají odevzdat třeba padesátikorunovou bankovku. Bankovek i drobných mincí se na úřadě sejde vůbec dost. Neukládají se ale do skladu k ostatním „pokladům“, nýbrž se předávají na pokladnu. Jestliže se k nim nikdo nepřihlásí (což je téměř vyloučeno vzhledem ke složité identifikaci jednotlivých bankovek), je postup stejný jako u ostatních nálezů. I o penězích se ale vedou pečlivé záznamy – například se zapisuje i číslo nalezené bankovky.
Opravdové „poklady“
Pokud jde o bizarní nálezy, těm patrně kraluje obrovský mramorový náhrobek. Kdo mohl podobnou věc ztratit, je záhadou. Druhé místo žebříčku bezpochyby zaujímá televizor, který strážníci vylovili z Arionovy kašny. Při procházce městem se může přihodit ledacos...
Některé „poklady“ úředníci z hygienických důvodů raději neskladují a ihned po jejich převzetí je likvidují. V knize tak najdete zápis o pánském spodním prádle, které měl jeho majitel patrně ve velké oblibě, protože jej nosil zřejmě několik let bez jediného praní. Nebo o riflové bundě, která pamatovala hodně divokou „jízdu“ na vesnické zábavě.
Vedle toho pak působí nálezy jako rychlovarná konvice, sekyra nebo zdravotnické berle vcelku nudně.
CO MIMO JINÉ OLOMOUČANÉ ZTRATILI A NAŠLI?
- rezavá sekyra
- kladivo (rovněž rezavé)
- náhrobní kámen (hmotnost cca 200 kilogramů)
- berle (jednotlivě i v párech)
- dětský kočárek (bez dítěte)
- lyže (kvalitní, běžecké, i s hůlkami)
- jízdní kolo (všechny modely od roku 1900)
- housle (rozladěné)
- cívka s drátem
- světlo od auta (neznámé značky)
- nová vodárna (nepoužitá)
- motorkářská helma (použitá)
- rádio (hrající)
- kufr (s polámanými kolečky)
- oblečení (čisté i použité, některé až příliš)
- plyšový pes
- nákupní vozík (bez SPZ)
- fotoaparáty (levnější nebo neznámé značky, psané azbukou)
- injekční pera (pro diabetiky)
- klíče (celá krabice)
- dva pivní sudy (prázdné)
- mobilní telefony (vybité)
- televizor (v Arionově kašně)
Autor: Tiskové oddělení | Poslední úprava: 21. února 2008 (čt)