Od prvního ledna letošního roku nastala u policie řada změn. Které jsou ty nejdůležitější?
Hlavní změny spočívají v tom, že se snížil počet řídících stupňů. Zrušila se okresní ředitelství policie jako taková a na jejich místě vznikly dva územní odbory – kriminální policie a vnější služby. Kriminální policie je z logiky věci neuniformovaná a odbor vnější služby, to jsou obvodní oddělení, dopravní inspektoráty, oddělení hlídkové služby, prostě všichni policisté, co chodí v uniformě a dělají viditelný výkon služby. „Štábní útvary“, které zajišťují servisní činnost, tedy informatika, podatelny, pracovníci v oddělení stížností a preventivně informační skupiny, přešly do struktur krajských ředitelství.
Co si od této změny slibujete?
Především zjednodušení a zpružnění činnosti policie. Zároveň se snížil i počet řídících pracovníků a posílila se pracovní místa v přímém výkonu. Další důležitá změna, ke které došlo, je, že krajské ředitelství policie je od prvního ledna organizační složkou státu, to znamená, že má svůj vlastní rozpočet. Ačkoli řada věcí se vždy bude nakupovat centrálně z ministerstva nebo policejního prezidia – auta, výzbroj, výstroj či jiné velké investice, takové ty běžné věci, které si zabezpečujeme pro výkon, si budeme nakupovat sami podle potřeb. To, že si budeme moci sami rozhodovat o řadě nákupů, znamená, že budeme mít možnost rychleji reagovat v logistické oblasti na potřeby výkonných útvarů.
Další očekávanou změnou je to, že policejní správa přestane fungovat podle dřívějších osmi velkých krajů, ale přizpůsobí se stávajícím čtrnácti krajům, jak je občané běžně znají. Jak vypadá situace v této oblasti?
Policejní ředitelství Severomoravského kraje sice momentálně obhospodařuje všech jedenáct okresů – šest z Moravskoslezského a pět z Olomouckého kraje. Organizační struktura, podle které už teď jedeme, ale už částečně kopíruje menší kraje. Pravděpodobně k 1. 1. 2010 vzniknou dvě krajská ředitelství policie – jedno v Olomouckém a druhé v Moravskoslezském kraji, což je důležité mimo jiné například pro to, aby každý z hejtmanů měl svého partnera z vedení policie přímo v místě.
Začátkem roku představila policie své priority pro rok 2009, mezi nimiž jsou především doprava, divácké násilí nebo přiblížení a větší otevřenost policie vůči občanům. Jak konkrétně chcete tyto vize naplňovat?
Tyto priority sice platí obecně pro celý kraj, ale v každém regionu budeme postupovat trochu jinak, protože jiné problémy jsou například v Šumperku a jiné v Karviné. Nemluvíme o trestné činnosti jako takové, řešení závažné kriminality je samozřejmě samo sebou, ale tyto priority se týkají oblastí, které občany zajímají nejvíce – bezpečnost v dopravě a na ulicích. My za celé ředitelství jednáme s hejtmany obou krajů a chceme od nich slyšet, jaké jsou priority samospráv. Stejně tak územní velitelé jednají se svými velkými radnicemi, aby od nich slyšeli totéž. Olomoucký a Moravskoslezský kraj jsou každý trochu jiný, takže se naše obecné priority rozpracují do konkrétních a trochu odlišných úkolů. Mělo by to být hotové do konce února.
V čem se oba kraje z hlediska policie liší?
Tak například v Moravskoslezském kraji je hodně pracujících z Polska nebo ze Slovenska, jsou tam velké výrobní komplexy, které tady u nás nejsou. Z toho vyplývají určitá možná nebezpečí, například přeshraniční trestná činnost, kvůli níž děláme společné hlídky s polskou policií. Kromě toho se na Ostravsku v daleko větší míře objevuje divácké násilí, protože fanoušci jsou agresivnější. Více se tam projevuje otázka extremismu, a to jak pravicového, tak levicového.
Čím to, že v našem kraji je podobných extremistických akcí méně?
Může to souviset se strukturou obyvatelstva, ale proč se tyto dva kraje v takové míře liší, je spíše otázka pro sociology. Ve složení nejrozšířenějších druhů trestné činnosti totiž v podstatě rozdíly nejsou. V Moravskoslezském kraji je kriminality více, ale to je logické, protože je tam jednou tolik obyvatel.
Pojďme tedy konkrétně k jednotlivým prioritám. V krajském i celorepublikovém měřítku je tou hlavní bezesporu doprava. Co konkrétně je v této oblasti v rámci kraje největším problémem?
Klíčový problém v dopravě je v našich dvou krajích průtah od Prostějova přes Olomouc, Lipník, Frýdek-Místek na Český Těšín. Tady je nejvíce nehod a sem upínáme svou pozornost. Reagovali jsme na to tím, že jsme loni posílili počty policistů na dopravním inspektorátu v Přerově, Prostějově, Olomouci a Novém Jičíně o zhruba 50 lidí. Ta místa ale ještě nejsou fakticky naplněna, protože noví policisté jsou teprve ve škole. Zvýšili jsme počet policistů na dálničním oddělení Kocourovec z 22 na 30, což je procentuálně velmi významné navýšení, ti tam ale také ještě všichni nejsou. To je řešení problematiky dálkové dopravy. Nejvíce nehod je sice v obcích, nicméně to nejsou nehody se závažnými následky, které jsou způsobeny nárazy ve vysoké rychlosti – to jsou ty, které nás zajímají nejvíce. Oproti předchozímu roku jsme měli pokles nehod s vážnými následky, ale i celkového počtu nehod o deset procent. Je to částečně i úspěch policie, ale nemůžeme ovlivnit úplně všechno. Chování na silnici je především věcí řidičů samých, je to otázka sebekázně nás všech. V obcích se podílíme na projektech, jako je například osvětlování přechodů, protože to je z pohledu prevence velice důležité. Pokud jsou ve městech nějaké závažné následky nehod, je to většinou na přechodech či na tramvajových ostrůvcích. Omezit to lze jedině prevencí, těmi akcemi, které města hojně financují v rámci preventivních projektů.
Jak je to s měřením rychlosti v obcích, spolupracujete s městskou policií?
Se strážníky spolupracuje policie všude, pokud vím, tak s tím nikde nejsou problémy. Dobrá je spolupráce ve všech regionech a městech našeho kraje. Rychlost je potřeba měřit v rizikových úsecích. V Olomouci je kritický hlavně průtah městem, zejména Velkomoravská, ale i na ni navazující ulice. To je naše priorita, tam budou směřovat hlavní projekty ve spolupráci s městskou policií.
Další prioritou je větší otevřenost policie vůči veřejnosti. V čem konkrétně to bude spočívat?
Toto je jedna z priorit v rámci tzv. community policing. Je to projekt, který už na některých místech kraje funguje, například v obvodním oddělení Olomouc 4 už dva roky, na Novojičínsku a v Ostravě také. Jde o to, aby občané znali svého policistu, který řeší jejich konkrétní problémy na místní úrovni. V některých případech se s policisty mohou seznámit prostřednictvím internetu, jinde ve spolupráci s obcí na úřední desce, je to zcela individuální, jaký zvolí vedoucí oddělení postup. Důležité je, aby tady ta možnost byla, jestli se s nimi občané seznámí, to už je na nich. Někde jsou k dispozici i soukromé mobilní telefony policistů, ale to může být pro policistu docela nebezpečná věc, většinou jsou občanům k dispozici služební čísla, na kterých jsou k sehnání. Tam, kde to funguje, máme výhradně pozitivní odezvy.
Takže tato praxe by brzy mohla začít fungovat ve všech městech a obcích kraje?
Je to jedna z našich priorit, plošně ji rozšířit do celého kraje. V řadě míst ale ještě narážíme na problém, že nemáme obsazena všechna pracovní místa policistů, nicméně v této oblasti jsme se loni výrazně zlepšili. Máme teď spoustu policistů ve školách, takže to bude chvíli trvat, než se to plošně rozjede. Protože když vám v některém oddělení chybí ze třiceti až sedm osm policistů, je těžké rozjíždět naplno programy tohoto typu.
Naplnit neobsazená pracovní místa, to byl jeden z vašich hlavních úkolů, které jste si dal při loňském nástupu do funkce krajského ředitele. Jak jste byl v tomto ohledu úspěšný?
V loňském roce se nám podařilo přijmout 744 policistů, z toho 561 na základě celostátní kampaně, jejíž účinnost se dá tedy počítat na 80 procent, což je dobré. Celkově loni odešlo do civilu 443 policistů, takže vidíte, že jsme přijali skoro dvojnásobek lidí, než kolik jich odešlo. V tom jsme mezi všemi kraji v ČR raritou. Sluší se poděkovat všem personalistům a policistům, kteří se na tom podíleli, ale je to i zásluha té kampaně, která byla dělána centrálně. Je to velký úspěch, protože v rámci policie jako celku se přijalo asi 3200 lidí, a z toho přes 700 u nás, což ocenil i policejní prezident.
Kampaň někteří skeptici kritizovali i proto, že se domnívali, že k policii přijmete každého, kdo se přihlásí. Kolik jste měli celkem přihlášených?
V celém kraji se přihlásilo celkem 6324 lidí, kteří projevili zájem pracovat u policie. Nebrali jsme samozřejmě každého, je to výběr, není to nábor. Řada lidí vypadla na fyzických testech, psychotestech a zdravotních testech, přijali jsme zhruba dva až tři lidi z deseti. Kromě toho, pro nás není podstatné mít naplněné tabulkové stavy do posledního místa, důležité je, aby tam byli lidé, kteří splňují předpoklady, které jsme stanovili. Za každou cenu mít naplněno na sto procent není dobré.
Kolik policistů vám tedy chybí v tuto chvíli?
Ještě máme 250 volných míst, ale tato místa jsou převážně na krajském ředitelství. Protože my jsme před rokem přijali strategii, že nemůžeme doplnit útvary krajského ředitelství a na obvodních odděleních nechat volná místa. Proto jsme napřed naplnili územní odbory, které jsou skoro všechny naplněné, a teprve teď začneme naplňovat útvary krajského ředitelství. Problém je ovšem v tom, že podle zákona o služebním poměru policisté, aby mohli postoupit v kariéře výš, musí mít odsloužený určitý počet let. My bohužel máme obrovský počet policistů do tří let služby, a ti nemohou povýšit, což znamená, že musíme mít řadu míst neobsazenou. Navíc, když přijmeme někoho k policii teď, občan to pozná zhruba za dva roky, protože adept musí nejprve do školy, musí složit různé zkoušky, zapracovat se a podobně, čili to má určitou setrvačnost. V tom masivním výběru policistů ale pokračujeme, jen od začátku letošního roku jsme přijali zhruba šedesát lidí.
Když se měnil služební zákon, panovaly obavy, že od policie odejde řada zkušených policistů, a tím pádem bude ohrožena kvalita práce policie jako takové. Z dnešního pohledu – byly tyto obavy opodstatněné?
Nic takového jsme nepocítili. Odešla řada lidí po třiceti letech služby, to je ale přirozený proces a to ten zákon v podstatě chtěl. Tedy aby policisté po třiceti letech odešli a uvolnili kariérní postup mladším. Fakt je, že více než třicet let se u policie sloužit nedá, tedy alespoň ne bez újmy na zdraví, protože ta služba je velmi stresující, člověk je ve službě vlastně pořád, je to náročné na psychiku, je to obrovský stres. Takže ta obměna je přirozený proces.
Otázka je, jestli ti starší policisté stihli předat zkušenosti těm mladším?
Určitě, to je vidět i z poměru délky služby – sice máme hodně nových, ale máme hodně policistů i v kategorii deset až dvacet let služby. Problém by mohl nastat – ale zatím ho nevidím – spíš v řídící struktuře, kde došlo k procentuálně největší obměně. Jde vlastně o manažerské posty a řídit policii není nic lehkého. Ale myslím si, že se nám v rámci výběrových řízení podařilo najít kvalitní lidi. Samozřejmě to ale teprve ukáže čas.
Řekl jste, že sloužit u policie déle než třicet let je zdraví nebezpečné, vás se to tedy zřejmě zatím netýká. K policii jste nastoupil až po revoluci ze soukromého sektoru, co vás k tomu vedlo?
U policie sloužím šestnáct let. A už je to tak dávno, že člověk si ani nepamatuje ty pohnutky. Můžu vám ale říct, že všichni lidé v této budově, ale nejen v ní, ale i v jiných služebnách v celém kraji, se nenarodili jako policisté. Vystudovali nějakou civilní školu, nastoupili do civilního zaměstnání a z něho z různých pozic přešli k policii. V letech 1991 až 94 došlo k největší obměně policie – řada těch, kteří v ní působili před rokem 1989, z nejrůznějších důvodů odešla. Já jsem součást té obrovské obměny, v roce 1993 jsem přišel jako řada jiných.
Jak se to tak přihodí, že člověk, který pracuje v Meoptě Přerov, najednou skončí u policie?
Přihlásil jsem se do výběrového řízení, chtěl jsem změnu. Když je člověku po třicítce, může mít pocit, že potřebuje změnu. Těžko se to vysvětluje, každý má ty pocity jiné. A já jsem měl takový pocit, že by bylo dobré změnit profesi. I odborníci říkají, že nejméně jednou za život je dobré změnit zcela profesi, aby člověk neměl pocit profesního vyhoření. Takže můžu říct, že když jsem sem přešel v 34 letech, dalo mi to nový impuls do práce. Navíc práce bylo dost, protože mnoho lidí bylo nových a bylo potřeba „budovat novou policii“.
Nastoupil jste hned do funkce okresního ředitele, to muselo být dost náročné, ne?
V civilu jsem dělal ředitele, takže jsem měl manažerské zkušenosti a vzdělání. Z pohledu manažerského to problém nebyl a ta policejní práce – když člověk chce, tak se ji naučí.
Takže to v podstatě nebyl velký rozdíl oproti předchozímu zaměstnání…
Z hlediska personální práce to bylo to samé, z hlediska logistiky to bylo něco úplně jiného, protože policie se tenkrát nechovala hospodárně, nefungovala jako firma. Dnes už policie funguje jako běžný podnik, to znamená, že za ty roky se začalo dbát na ekonomiku, šetřit, jednoduše začínáme fungovat tak, jak má každá firma fungovat.
Vás tedy vaše práce baví, ale jak motivujete své podřízené, aby nezačali pociťovat profesní vyhoření, aby je jejich práce bavila?
Motivace je velice důležitá věc. Potřebujeme lidi, kteří tu práci chtějí dělat, mají svou vizi, svou představu a chtějí se podílet na prioritách, které jsou stanoveny z centra. Protože všechno se nedá nadirigovat, spoustu věcí musí ten člověk chtít, musí k tomu přistupovat aktivně. Pozitivní přístup k řešení problémů, to je jedna z nejdůležitějších věcí. Vychovat k tomu lidi je velmi náročná věc a běh na dlouhou trať, může to trvat i mnoho let. Je to náročné i pro mě a kolegy z vedení, protože musíme najít čas jezdit na jednotlivé útvary, s lidmi hovořit a jít osobním příkladem – když po nich něco chci, musím to dělat sám. Mám v plánu v březnu a dubnu objet všechny regiony a získat zpětnou vazbu, vyslechnout jejich názory a problémy, s nimiž se potýkají. Protože nejsme neomylní a odezva zezdola je pro nás důležitá.
Plk. RNDr. Jaroslav Skříčil
- narodil se 12. 1. 1958
- vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci
- pracoval v různých pozicích v podniku Meopta Přerov
- od roku 1993 začal působit u policie jako ředitel Okresního ředitelství Policie ČR v Olomouci
- od roku 2007 působil jako zástupce ředitele Policie ČR Správy Severomoravského kraje
- 9. ledna 2008 jmenován do funkce ředitele Policie ČR Správy Severomoravského kraje
- je ženatý, má dvě dcery
- koníčky – sport, především tenis, cyklistika, lyžování, divadlo, hudba