Právě Přerovské povstání zvedlo českou vlnu odporu už 1. května 1945. Na něj navázaly všechny další akce odboje s vyvrcholením v Pražském povstání 5. května.
Přerovský primátor Petr Vrána připomněl, že povstání vzniklo vlastně nedopatřením. „Lidé uvěřili mylné informaci v přerovském rozhlase, že válka skončila. Nadšení obyvatelé Přerova vyvěsili vlajky, zpívali hymnu a radovali se. Zapojili se i partyzáni z okolních lesů a uprchlí váleční zajatci,“ popsal primátor Vrána. Při boji v ulicích padlo 32 lidí, dalších 21 odvezli nacisté k popravě do Olomouce na střelnici v Lazcích. I když protektor K. H. Frank nebyl s potlačením povstání spokojen a nařídil pokračovat v zatýkání, další povstalce už okupanti popravit nestihli.
„Kromě vzpomínky na oběti, musíme mít na paměti i jména těch, kdo za tím zlem stáli. Každé zlo má jméno, za každým prstem na spoušti je jméno toho, kdo vydal rozkaz,“ řekl při pietním aktu olomoucký primátor Miroslav Žbánek. Připomínání temné stránky lidství by mělo podle něj vést k tomu, aby se další jména způsobující lidské utrpení již neobjevovala. „Doufám, že mladá generace bude umět zlo včas poznat, rozeznat a pojmenovat, aby další pomníky jako je tento už nemusely vznikat,“ uvedl primátor Žbánek.
Náměstek hejtmana Vladimír Lichnovský zdůraznil, že 21 životů Přerovanů na lazecké střelnici vyhaslo předčasně, nikoliv zbytečně. „Na druhou stranu odešli jako lidé svobodní. Zlu se nemá ustupovat, na to bychom měli myslet dnes, kdy svět prochází neklidným obdobím,“ prohlásil náměstek Lichnovský.
Zítra je v Přerově na programu další připomínka – umístění kamenů zmizelých před domy zavražděných povstalců.