„Je mýtem a pověrou zároveň, že s přicházející zimou v zoologické zahradě není co k vidění. Naopak! Pro některá zvířata je období nízkých teplot vlastní, zvláště pak pro severská, pro která by mohlo ještě přituhnout, a cítila by se podobně jako ve své domovině. Mráz jim dokonce svědčí víc než vlhký podzim,“ objasňuje mluvčí zoo Iveta Gronská.
Jiná zvířata, která obývají teplé biotopy, se za léta strávená v zoo adaptovala natolik, že není výjimečným úkazem vidět třeba klokany, či žirafy na sněhu. "Návštěvníci v chladných měsících také nepřijdou zkrátka. Připravili jsme pro ně snížené vstupné,“ uvádí Pavel Javůrek, vedoucí marketingového oddělení.
A kdo že zimu v olomoucké zoo vítá s povděkem?
Vlk Hudsonův, jehož domovem je oblast Kanady, kde v zimních měsících teploty padají až k -40 °C. Zimu mají v olomoucké zoo v oblibě také kozorožci kavkazští, sobi polární, ale i makaci červenolící, kteří si dokáží poradit s rozmanitými teplotami. „Protože si v chladném období svedou vyhrabat potravu zpod sněhu, v angličtině se jim říká sněžné opice,“ objasňuje mluvčí zoo Iveta Gronská.
Zimu si užívá tygr ussurijský, obyvatel východního Ruska, levhart mandžuský, který jako jediný poddruh levharta přežije jak v letním horku, tak v extrémní zimě, či pižmoň, který se vyskytuje v oblastech tunder a arktických stepí za severním polárním kruhem. Zimu má rád také rys karpatský, jehož tlapy jsou poměrně velké, a zabraňují mu, aby se při svých toulkách zasněženými oblastmi propadal do hlubokého sněhu. „Během zimy srst na tlapách ještě zhoustne, zvětší se tak jejich plocha a tím i schopnost rysa pohybovat se po sněhu. V České republice bychom ho mohli spatřit zejména v oblastech Beskyd a Šumavy,“ uzavírá s pozváním do zoo Iveta Gronská.