Město Olomouc na smutečním aktu reprezentoval náměstek primátora Karel Konečný, který je zároveň historikem. Právě on připomněl, že Masaryk byl oběma komorami parlamentu čtyřikrát zvolen hlavou státu, ale přes všeobecnou úctu neměl příliš mnoho mocenských pravomocí.
„Ústava mu zdaleka nedávala pravomoci srovnatelné s funkcí prezidenta Spojených států – neřídil výkonnou moc. Neměl ani právo navrhovat zákony. Měl sice právo jmenovat premiéra i členy vlády, ale nikoli za ně rozhodovat. Formálně byl sice vrchním velitelem branné moci, ale sám nemohl armádě bez souhlasu vlády udělovat rozkazy,“ připomněl náměstek Konečný.
Podle něj Masaryk jen dvakrát zasáhl do jednání vlády. Poprvé v době generální stávky v prosinci 1920 proti radikální levici. „Nicméně odsouzené sám brzy amnestoval,“ dodal Konečný. Podruhé proti českým fašistům, jejichž vůdce generála Gajdu degradoval.
Kriticky proti Masarykovi vystupovali stoupenci nacionálního socialismu z Rakouska a Německa, ale i českoslovenští komunisté, kteří v roce 1934 (tři roky před Masarykovou smrtí) v době prezidentské volby vyrazili s heslem „Ne Masaryk, ale Lenin“ a postavili proti němu svého kandidáta Klementa Gottwalda.
„Všechny kritické hlasy byly jen zlomkem, proti úctě, které se těšil. Jeho smrt vyvolala zármutek v celé republice,“ uzavřel svou vzpomínku Konečný.