Navíc mnohostranně: jednak sugestivními fotografickými projekty typu Lidé olomouckého okresu, jež realizoval ve Francii, Japonsku, na Sibiři, v Rakousku, Maďarsku a v dalších zemích, jednak exluzivními výstavami v New Yorku, Montrealu, Londýně, Belfortu, Tokiu, Vídni, Wertingenu, Bratislavě a v dalších desítkách měst a konečně i zastoupením ve věhlasných uměleckých sbírkách na všech kontinentech. Během posledního desetiletí získal mnoho prestižních cen a dostalo se mu tolika poct a projevů uznání, jako se poštěstilo ve stošedesátileté historii umělecké fotografie málokomu.
Štreitovy první vážnější kontakty s Olomoucí se týkaly jeho vysokoškolského studia výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého, kde promoval. Studium výtvarné výchovy mu umožnilo pravidelně se stýkat s olomouckými umělci, z nichž ho mnozí učili. Například Jemelková, Přikryl, Rusek, Vítek, Jalůvka, Kotasovi... V Olomouci se před lety s objektivem vydal na životní pouť. Pocit příslušnosti k městu časem tak zesílil, že se z Olomouce postupem doby pro Štreita stalo osudové město – brána do života i do umění.
V Olomouci realizoval své první fotografické projekty, v nichž se už tehdy objevil sociální podtext – život starých lidí, život Rómů. Tato tvůrčí orientace přerostla u Štreita v tvůrčí filozofii.
S Olomoucí souvisí i umělcovy první fotografické výstavy. Zahájil je výstavou ve vysokoškolském klubu a v Divadle hudby, poté se v Galerii Pod podloubím představil expozicí Rómové bez romantiky a výstavou Divadlo života náročné pracovní zákulisí olomouckého divadla. Později rovněž několikrát vystavoval v Galerii Caesar a v Galerii G. Olomouc vždy vnímal jako město pro sebe po všech stránkách nejbližší a dominantní. Zůstává jím doposud.
Jindřich Štreit představil Olomouc světu projektem Lidé olomouckého okresu. Zaujal a nadchl tím, že poměřil město a lidi v něm tím, co prožil.
„Prostí lidé žijí ve všech zemích velmi podobně”, prozradil nám umělec a pokračoval. „To podstatné a niterné je všude úplně stejné. Životní úděl lidí, jejich lásky, naděje, starosti a trápení jsou vlastní lidstvu jako celku, jen se odehrávají v odlišném prostředí, v jiných podmínkách a společenské i ekonomické situaci. Všude, kde jsem byl pozván k realizaci projektu o lidech určitého kraje, jsem byl akceptován i se svým vyhraněným sociálně kritickým pohledem. Všude jsem upozornil zadavatele projektu, že ke své práci potřebuji svobodu. Svobodu tvorby a svobodu pohledu. Nevidím totiž smysl v lehounkých a nezávazných projektech. Vždy chci svými fotografiemi na něco upozornit. Kupodivu všude mou sovineckou a olomouckou zkušenost přijímali docela rádi”.
Jindřich Štreit patří ke špičce světové fotografie. Svými projekty a výstavami obešel celý svět, což dokládá i nedávno vydaná publikace Kam (ne)-vstoupila noha fotografova, která ale také prozrazuje, že se ve světě své vlasti, svému kraji, ani městu neztratil.
V této souvislosti je třeba upozornit, že Jindřich Štreit v loňském roce zpracoval z podnětu Občanského Sdružení Spolu, konkrétně Ing. Dany Fišerové a Ing. Zdeňky Pospíšilové další mimořádný olomoucký projekt. Nazval ho Cesty života a zobrazil v něm v souvislosti s Rokem tělesně postižených život této sociálně velmi citlivé skupiny. Projekt byl představen ve výstavní síni Olomouckého kraje a měl takovou odezvu, že obešel České Budějovice, Hlinsko, Strakonice a čeká na něj řada dalších měst v České republice.
Dalším projektem uplynulého roku byla sonda do života lidí v Číně. Ojedinělý projekt i v kontextu světové fotografie vyšel v katalogu nazvaném Tváře za zdí. Originální snímky byly už vystaveny v Sedlišti u Frýdku-Místku, kde je čínský institut, dále v Jilemnici a v prestižní pražské galerii na Národní třídě spolu s čínskou keramikou několika tisíciletí. V nejbližší době poputuje do Plzně, Uherského Hradiště a do dalších měst.
Z podnětu Ministerstva zdravotnictví ČR zpracoval Jindřich Štreit knihu s názvem Dokouřeno! Název sám naznačuje, čemu je kniha věnována. Nejde o nový projekt, ale o výběr tematicky orientovaných snímků z celého Štreitova čtyřicetiletého díla. Myšlenkově silný text pro knihu napsali Jiří Stránský a Lubomír Komárek. Do angličtiny text přeložil Josef Jařab. O dílo a výstavu fotografií již projevily zájem všechny státy Evropské unie, což znamená velký úspěch pro fotografa i pro iniciátory projektu.
Projekt zcela překonávající představy o současných možnostech představuje Štreitova reportážní kniha Tak blízko, tak daleko, pořízená v minulém roce v Ingušsku – Čečně. Je to Štreitova v pořadí 20. fotografická publikace, vyšla před dvěma týdny a nepochybně vyvolá velkou mezinárodní diskusi o životě v Rusku a jím integrovaných územích.
Pro letošní rok má Jindřich Štreit v plánu řadu projektů, jež opět posunou českou fotografii blíže k Evropě. Patří k nim Štreitův podíl na tvorbě publikace ANO pro Evropu, což je portrét české společnosti na prahu Evropy. Knihu vytváří sedm renomovaných fotografů a každý z nich zpracovává určený okruh osobností. Štreitovým objektivem budou v publikaci zachyceni mimo jiná Tomáš Baťa, Ludvík Kundera, Josef Jařab, Miroslav Zikmund, Zdeněk Rotrekl, Milan Uhde a další osobnosti. Výstava snímků o české společnosti na prahu Evropy samozřejmě také obejde všechny země Evropské unie.
Jindřich Štreit si neponechává tajemství svého objektivu pro sebe. Již léta přednáší na Slezské univerzitě v Opavě a v tomto roce bude přednášet v rámci spolupráce vysokých škol o dokumentární fotografii na univerzitě v Poznani.
I pro jeho nejbližší přátele je záhadou, kde na všechno bere sílu, nezměrnou chuť a čas.
Bohumír Kolář