Spolek olomouckých výtvarníků je mladý, veskrze současný a celé jeho trvání se jeví spíše jako progresivně proběhnutá chvíle neobvyklého tvůrčího i organizačního vzepětí, zejména ve vztahu k oficialitě a myšlenkové strnulosti doby, jež vzniku Spolku olomouckých výtvarníků předcházela. Vznik Spolku olomouckých výtvarníků byl totiž přímo podmíněn společenskými proměnami, k nimž došlo v listopadu 1989; ty rozrušily totalitní unifikaci, umožnily diferenciaci, ale především otevřely prostor k vyjádření vlastních postojů a tvůrčích snah i záměrů.
Souběžně s ustavením Spolku olomouckých výtvarníků, přesněji v roce 1991, vznikla i Galerie Caesar. Řada osobností Spolku hrála vůči Galerii Caesar roli přímo zakladatelskou, a tak pro nezasvěceného se jeví Spolek olomouckých výtvarníků a Galerie Caesar jako synonyma. Po celou dobu existence spolku i galerie se propojení zřetelně projevuje, a to zejména ve výstavní dramaturgii a umělecké orientaci. Vý-chodiskem tvorby zakladatelů galerie i členů Spolku olomouckých výtvarníků nebyla, jak již v roce 1991 poznamenala Yvonna Boháčová, lehká bezstarostnost a rozmarná radost, ale především zjitřená citlivost se sklonem k reflexi a meditaci. Mnoho impulzů a podnětů doby přineslo otevření vůči světu, což umožnilo realizovat studijními pobyty, přijímat návštěvy ze zahraničí a udržovat a rozvíjet bezprostřední kontakty s výtvarným děním nejen napříč naší progresivní výtvarnou scénou, zejména olomouckou, ale i s umělci zahraničními.
Na počátku byl příklad Slavoje Kovaříka, Miroslava Šnajdra st., Jiřího Lindovského, Václava Stratila a v zahraničí žijícího malíře Radoslava Kutry, tedy příklad jakéhosi výtvarného undergroundu, který stál a tvořil v opozici vůči předlistopadové výtvarné scéně, k níž se už nikdo nehlásí.
Výtvarně orientovaná veřejnost Olomouce se díky výstavním projektům Galerie Caesar postupně, ale poměrně rychle dovídala o dalších osobnostech, jež mezi přitažlivé a inspirující tvůrce patří: arch. Tomáš Černoušek, Ladislav Daněk, Lubomír Dostál, Vladimír Havlík, manželé Bébarovi, Pavel Herynek, Jan Jemelka, Petr Jochmann, Inge Kosková, Miroslav Koupil, Jiří Krtička, Petr Kutra, Ondřej Michálek, Jindřich Štreit, Jiří Žlebek a další. Mnozí z nich vstoupili do role vysokoškolských učitelů na olomoucké Alma mater, takže svůj vliv a umělecká stanoviska mohli uplatnit přímo v posluchárnách a v ateliérech univerzity. Dokonce po několik let i v samostatné univerzitní galerii Půda (v půdních prostorách Pedagogické fakulty). Zánikem Půdy se však výstavní možnosti zúžily a dominantní postavení si upevnila Galerie Caesar, což v nedávné době vedlo k rozšíření jejích výstavních prostor.
Ztotožňovat Spolek olomouckých výtvarníků a Galerii Caesar nelze. Spolek je tvůrčí seskupení umělců, Galerie Caesar subjektem podnikatelským, u jehož vzniku sice umělci stáli, ale který zakládali jako zařízení pro službu výtvarnému umění, a to ne ve smyslu pouze spolkovém, ale oborovém, tedy pro všechny výtvarné umělce v kraji. Prestiž galerie stoupala, což dokázala výstava k 10. výročí vzniku Caesara, na níž se prezentoval široký okruh výtvarných umělcům, a to nejen členů SOV, ale i početných hostů. Vedení galerie a umělecká rada galerie garantují i kvalitu výtvarné agentury, jejíž činnost spočívá v zabezpečení výtvarných návrhů včetně realizace, návrhů architektonických a také designu. Věnuje se ale i umělecké reklamní fotografii a tvorbě výtvarných děl do interiérů a exteriérů. Kritériem pro veškeré dění je kvalita.
Spolek olomouckých výtvarníků je podle délky existence starší než Galerie Caesar. Jeho vznik se váže k roku 1991, kdy jeho 31 členů a hostů uspořádalo výstavu ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. První společné vystoupení SOV rozvlnilo názorovou hladinu zejména absencí akademismu a popřením výtvarného konformismu. V následujícím roce se uskutečnila výstava SOV a jeho hostů v Prostějově a rok poté byla otevřena v radniční budově Galerie Caesar. Letošní rok je dvanáctou galerijní sezónou. Umělců, jimž Caesar propůjčil výstavní prostory, je dlouhá řada. Jen v prvním výstavním roce proběhlo v Caesaru 14 výstav. A před dvěma lety odstartovala jejich druhá stovka. Svědčí to o umělecké otevřenosti nejen samotné galerie, ale i členů Spolku olomouckých výtvarníků, kteří ovlivňují její výtvarnou dramaturgii.
Spolek olomouckých výtvarníků ani Galerie Caesar si nestěžuje na nepřízeň doby. Problémy překonává rozvíjením výtvarné kultury. To je pro Olomouc a její umělecký, kulturní a duchovní život velmi blahodárné.
Bohumír Kolář