Jedním z příkladů nejvýznamnějších je pěvecký sbor Campanella. Sídlí ve Slovenské ulici v sídle historického Žerotína, tedy v prostorách s hudbou, zpěvem a kulturou spjatých od samotného vzniku této budovy.
Pěvecký sbor Campanella byl založen v roce 1967 sbormistrem Karlem Klimešem a jeho synem Jiřím. Šedesátá léta byla dobou víc tolerantní k lidské a umělecké iniciativě než léta předcházející, ale ani tehdy obstát nebylo snadné. Předpokladem trvalé kvality a od ní se odvíjející obhajoby a prosperity byla profesionalita. Ta byla v šedesátých letech u zakladatele sboru Karla Klimeše (*1911) vrcholná, u jeho syna Jiřího (*1947) mimořádně slibná. Campanella se v krátké době konstituovala do podoby jednoho z nejkvalitnějších dětských sborů nejen v Olomouci, ale i v tehdejším Československu. Brzy se stala díky účasti na prestižních festivalech pojmem proslulým po celé Evropě a později i v zámoří. Mezi oceňované festivaly dětského sborového zpěvu v té době pronikal i zakládaný olomoucký festival Svátky písní, jehož XXXII. ročník se uskutečnil letos v červnu.
Pod vedením sbormistra Karla Klimeše rozvíjela Campanella své kvality patnáct let. V jejich průběhu došlo v řízení sboru i v metodice výchovy ke generační výměně. Ta se přesouvala na syna Jiřího, graduovaného hudebního pedagoga a následně i vysokoškolského učitele na Univerzitě Palackého. Žádný sebepodrobnější dokument by nedokázal v úplnosti zachytil proměnu pěveckého sboru z konce šedesátých let v grandiózní těleso dnešních dnů, v němž zpívá téměř šest set zpěváčků od předškolního věku až po vysokoškolskou dospělost.
Campanella je dnes složitý organismus, jehož součástí je celá řada věkově odlišných a v závislosti na věku kvalitativně diferencovaných sborů, jež pro snadnější orientaci mají vlastní označení: Broučci, Berunky, Červená Campanella apod. Jsou řízeny a vedeny nadšeným týmem mladých sbormistrů pod zastřešující patronací Jiřího Klimeše.
Bez výrazného talentu a velké sebekázně nelze v Campanelle zpívat. Noví adepti na zařazení do sboru procházejí každým rokem v květnu talentovými zkouškami, které jsou klíčem, s jehož pomocí se do Campanelly vstupuje. Talentové zkoušky proběhly i letos, kdo je však nestihl, může si přijít před porotu zazpívat ještě v září. Bylo by škoda, kdyby nějaký talent zapadl.
Cesta k veřejné reprezentaci Campanelly není bezstarostnou procházkou, ale vyplatí se. Rozvoj hlasové kultury a hudebních dispozic je pro děti a mládež mimořádně formující. Projeví se pozitivně jak v jejich všeobsažné kulturní orientaci, tak i v odpovědném vztahu k životu. Nejde o nepodloženou proklamaci. Pěveckým sborem Campanella prošlo již několik generací a pro všechny se stala „sborová” zkušenost nezapomenutelnou etapou života.
Za dobu své existence sbor provedl více než tisíc koncertních vystoupení na 150 koncertních zájezdech do 38 zemí Evropy, Asie, Afriky a Ameriky. Statistická čísla jsou výmluvná, i když nejsou schopna vypovídat o ohlasech, které olomoucký sbor po světě vyvolal. V průměru ale připadá na každý rok činnosti sboru více než desítka zahraničních zájezdů. Ohlasy na koncerty Campanelly jsou plny superlativů a vyznívají jako jedno nekonečné, ale zasloužené laudatio. Campanella svět udivuje a okouzluje. Následné citace ze zahraničních ohlasů a kritiky to potvrzují:
Vynikající, omamně krásné dívčí hlasy. Dívky z Olomouce okouzlily svými jasnými, ohebnými hlasy pečlivě tvořenými a vycvičenými; stupňovitá stereofonie vytvořila snový krásný zvukový obraz. (Rheinische Post)
...nabyl jsem takový dojem, jako by Michelangelo najal tyto děti, aby zpívaly pod jeho freskami v Sixtinské kapli. (The Grand Rapids Press)
Nebeské písně andělů – prvotřídní umělecký zážitek. Čtyřiatřicet dívek a chlapců z českého sboru Campanella okouzlovalo po dvě hodiny početné posluchačstvo svými jemnými a čistými hlasy. A standing ovation – to byla forma díků, jíž vzdali posluchači hold mladým zpěvákům za jejich perfektní výkon. Děti zvládly zpaměti dvouhodinový program a ohromily nejvyšší mírou sebekázně.
Stovky obdobných chvalozpěvů je rozseto v novinách a časopisech celého světa. Tyto řádky byly napsány proto, že u nás stále ještě platí, že pod svícnem je tma a že doma není nikdo prorokem. A to není dobré.
Bohumír Kolář