Nejde zase jen o jednu z těch „zaručených“ informací z kategorie „jedna paní povídala“? Jak se to s odpadem v Olomouci má, jsme se pokusili zjistit sledováním osudu jedné vyhozené PET lahve. Výsledek? Můžeme vás ubezpečit, že váš odpad se třídí. A to dokonce tak pečlivě, že budete možná překvapeni.
Naši modrou láhev jsme zmačkali a vyhodili do žlutého kontejneru na plasty.
Proč neodvezli všechno?
Pracovníci technických služeb, kteří si pro něj vzápětí přijeli, vysypali do auta nejen obsah popelnice, ale posbírali i igelitové tašky s dalšími plasty, které ležely na zemi. Několik kusů oblečení a stohy papíru, povalující se kolem okolních kontejnerů, ovšem nechali bez povšimnutí a ujížděli dál. Z pohledu nezasvěceného pozorovatele jasná nedbalost. A vždycky se najde někdo, kdo neváhá o odfláknuté práci informovat příslušné nadřízené. Pánové jsou v tom však nevinně. „Lidé nám volají, že naši pracovníci vysypali jenom jednu popelnici a odjeli. Neuvědomují si ale, že na každou komoditu máme vyhrazené vozy a pokud jedou pro plasty, nemohou zároveň naložit komunální nebo jiný odpad. Pro ten si ve vyhrazený den přijede jiná skupina a vždycky vysbírá i to, co lidé nechávají ležet na zemi,“ vysvětluje Josef Monič, vrchní mistr a zástupce vedoucího provozovny odpadového hospodářství Technických služeb města Olomouce, a.s. (TSMO).
Když se třídit nedá
V popelnici, kam jsme láhev vyhazovali, jsme vedle plastů zahlédli i několik sklenic, zbytky papíru a další věci, které sem rozhodně nepatřily. Co s tím? Jak moc musí být odpad znečištěný, aby nemělo cenu ho třídit? „Odpad, obzvláště ten plastový, se třídí vždycky. Se zbytky, které sem nepatří, si na třídící lince poradí. Jen asi jednou za půl roku se stane, že je nutné kvůli znečištění tříděný odpad odvézt na skládku. Například když sem někdo vyhodí stavební suť,“ říká vrchní mistr, který jako jediný může o takovémto postupu rozhodnout. „Zaměstnanci mi musejí vždycky zavolat a já pak posoudím, zda se odpad vytřídit může nebo ne.“
Automobil s naší plastovou lahví tedy zamířil do sběrového dvora ve Chválkovicích, kde vedle překladiště komunálních odpadů funguje i ona třídící linka. V areálu se třídí i sklo a Tetrapaky, papír se vozí přímo k odběratelům.
Podle druhů i barev
Odpadky, které auto ve Chválkovicích vysypalo, nahrne malé vozítko na hromadu dalších plastů, které postupně padají do šachty s posuvným pásem. Osm mužů stojících podél něj bere jednu láhev po druhé a rozděluje je do přistavených vozíků – plasty světlé, modré, zelené. Kromě toho se ale na lince objevují i igelity a fólie – také ty se třídí podle barev. Zvlášť se dávají i takzvané duté obaly – od čistících prostředků, kosmetiky, jogurtů a podobně. Vymývat před vyhozením je nemusíte – při lisování se z nich všechny nečistoty dostanou. Odděluje se i polystyren a další odpady, které do žlutých kontejnerů nepatří. Drátěné vozíky s vytříděným odpadem se pak vysypou na posuvný pás, který je vyveze do vrchního otvoru speciálního lisu. V něm se plasty rovnou svážou do balíků, a ty pak čekají venku pod přístřeškem. Balíky, které jsou stále pečlivě rozděleny podle barev, naloží vysokozdvižný vozík do nákladního auta.
ČÍM BUDU? POPELÁŘEM!
Ještě vás neopustil klukovský sen o práci popeláře, který se celý den projíždí na zadních stupátkách vozu? Pak vězte, že k vaší romantické představě má realita hodně daleko. Vydržet sedm hodin stát na úzkém prostoru, každou chvíli seskakovat a manipulovat s těžkými kontejnery, to vše navíc za jakéhokoli počasí, není žádné blaho. Nepotřebujete sice žádné speciální vzdělání, nemusíte mít ani výuční list, ale nesmí vám chybět výborná kondička a pevné zdraví. Když se k dešti, sněhu, větru nebo ostrému slunci přidá – hlavně v okrajových částech města – prach ze silnic, připomínají popeláři po příjezdu do centrály spíš mlynáře. A navíc – ani jízda samotná zase až takové dobrodružství není. Na rozdíl od starých vozů, na kterých si mohli popeláři užít divokou jízdu městem, jsou ty nové vybaveny speciálními čidly. V okamžiku, kdy si na stupátka stopnou, zablokuje čidlo rychlost auta na maximálních 30 kilometrů v hodině. Žádný adrenalin...
O nejrůznější překvapení a šoky ale není v tomto zaměstnání nouze. Není například až tak neobvyklé, když na ně v zimních měsících z kontejneru na papír vykoukne ospalá tvář bezdomovce. Udělat si z popelnice ložnici, není opravdu dobrý nápad!
Kde plasty končí?
Tady naše putování končí. Naložený kamion míří do Plané nad Lužnicí, Brna nebo Nové Hradečné. V jednotlivých podnicích se naše PET láhev promění v záclony, autoplasty, panely na železniční přejezdy nebo protihlukové stěny. Je ale také možné, že z ní na druhém konci světa, v Číně, vyrobí oblečení, které si pak v butiku se značkovým zbožím za velké peníze koupíte. Hřát vás kromě nového kabátu může i dobrý pocit, že jste udělali něco pro životní prostředí. „Jsme rádi, že obyvatelé Olomouce vzali třídění za své. Každoročně se zvyšuje množství vytříděných surovin, např. plastů se vytřídilo ve srovnání se stejným obdobím loňského roku o 15 % více, tedy více než 470 tun,“ říká ředitel TSMO Miroslav Petřík.