Nová budova VKOL je situována v Bezručově ulici a v kontrastu se dvěma nedalekými „starými“ budovami knihovny, které se v exteriéru pyšní pseudoslohovou fasádou, dostala od projektantů do vínku moderní vizáž s pohledově předimenzovaným a keramickým obkladem pojednaným přízemím až do výše hlavního vstupu. Z hlediska architektonického, či spíše urbanistického je moudré, že budova koresponduje svými proporcemi se sousední přilehlou bytovou zástavbou a tvoří s ní organickou „hmotu“ a zaceluje na tř. Spojenců uliční linii. Svébytná podoba se dvěma utajenými dolními podlažími a třemi okenními patry dává tušit, jaké je její funkční a provozní poslání. V přízemní části návštěvník vytuší velkoobjemové dvoupodlažní depozitní sklady s moderními regulátory teploty a vlhkosti, které vědecké knihovně nejen citelně chyběly, ale jejichž absence ohrožovala uskladněné jak knižní i časopisecké fondy, tak i (a to především) historický fond knihovny. I když nejde o budovu, jež by svými rozměry ohromovala, v jejích prostorách bylo možno umístit 30 tisíc svazků vázaných periodik, uloženo v ní bylo dalších 1,200 mapových listů a nachází se v ní i rukopisný trezor, v němž je uchováváno cca 3.500 dokumentů. Nejcennější pokladem, skrytým v prostorách nové knihovní budovy, je vzácný a z hlediska historického, uměleckého i literárního zcela výjimečný historický fond, pro jehož unikáty byl v nové budově vybudován objemný dvoupodlažní trezor. V celém komplexu budov VKOL na tř. Svobody, do něhož patří hlavní budova, bývalý evangelický kostel a nový objekt, je uloženo víc než milion svazků bohatého knižního fondu.
Vědecká knihovna svým způsobem vydělala na tom, že se stala institucí spravovanou Olomouckým krajem. Ten je natolik blízko, že byl schopen (ale také ochoten) zaregistrovat neutěšený stav knihovny a uvědomit si naléhavou potřebu jej od základu zlepšit. Existence několika poměrně vzdálených depozitních skladů a zdlouhavý a neudržitelný systém permanentního a ekonomicky zatěžujícího převážení se začaly jevit nikoli jako „navěky“ přisouzený osud, ale alespoň zčásti jen jako dočasný handicap, který by bylo možné v rámci pečlivě spravovaného rozpočtu vyřešit. Pro Vědeckou knihovnu v Olomouci to znamenalo pozitivní obrat k postupné proměně v instituci, jež bude schopna se vyrovnat s nároky začínajícího století.
Investice spolkla 35 milionů Kč, přepočteno na jednoho obyvatele Olomouckého kraje zanedbatelná (a ještě necelá) bankovka s Anežkou Přemyslovnou. Do uvedené částky se vešlo všechno: projektová dokumentace a. s. IDOP i realizace, bezchybně provedená firmou GEMO. Nový knihovní palác je sedmou budovou VKOL. Chtělo by se v souvislosti se sedmičkou učinit poznámku o sedmém divu Olomouce, ale inventuru olomouckých divů ještě nikdo neprovedl, a tak se počítáním či jejich výčtem nezdržujme. Naše hrdost na Olomouc by se však po uvedení nové budovy do provozu zcela určitě zvýšit mohla.
Člověk zvídavý, a nemusí to být ani evidovaný čtenář VKOL, nepochybně přemýšlí, kdo z odborných bibliotékářů najde v nové budově stálé pracoviště, co se tam bude dít, komu bude budova konkrétně sloužit.
Především do ní přesídli z Ostružnické ulice ředitelství VKOL, onen mozkový trust, který řídí, ovlivňuje a zajišťuje chod všech odborných pracovišť a služeb. Najdou v ní pracoviště knihovníci, kteří se zabývají těmi knižními a depozitními fondy, jež tam byly uloženy; kromě zmíněného historického fondu připomeňme ještě alespoň rozsáhlou sbírku map. S ohledem na obrovský fond vázaných novin, který je v nové budově deponován a studijně hojně využíván, je v nové budově zajištěn i dostatečný počet pro jejich čtenáře a badatele. Budova je také vybavena dostatkem počítačových míst, protože „computer“ se stává nejdůležitějším komunikačním médiem mezi knihovnou a čtenářem.
Ve Vědecké knihovně v Olomouci se po otevření nové budovy poněkud změnily uživatelské chodníčky. Jejich trasy ale byly vytýčeny tak, aby se nikde nekřížily, vzájemně se doplňovaly a maximálně urychlily provoz knihovny. Není pochyb, že si Olomoučané na efektivnější „poměry“ ve VKOL rychle zvyknou a brzy je budou považovat za samozřejmé a zcela standardní. Noví čtenáři si pak nebudou umět ani představit, že to kdy mohlo být jiné.
Kulturní paměť by však měla být trvalejší. Těchto několik řádků bylo napsáno proto, aby tomu tak bylo.