Další změna, která se odehrála na začátku léta ve vedení této organizace, už tak nápadná není, nicméně o novém řediteli ještě určitě uslyšíme. „Chtěl bych, aby se Olomouc stala opravdu městem květin,“ říká Jiří Uhlíř.
Vzděláním jste ekonom, což je v manažerské funkci, kterou momentálně zastáváte, bezesporu potřeba, ale jaký máte vlastně vztah k rostlinám a zeleni?
K zeleni mám vztah velice blízký – jednak jsem vystudoval střední zemědělskou školu a také u nás v rodině je zemědělství hluboce zakořeněno. Můj dědeček dělal předsedu zemědělského družstva, které se následně transformovalo do současného ZD v Dubě nad Moravou. Vyrůstal jsem a žiji na vesnici, takže zemědělské práce jsem poznal na vlastní kůži od dětství.
JIŘÍ UHLÍŘ
- narodil se v roce 1975 v Olomouci
- vystudoval Střední zemědělskou školu v Prostějově a Střední odbornou školu živnostenskou v Boskovicích
- je absolventem Nottingham Trent University a Podnikatelské fakulty Vysokého učení technického v Brně
- od roku 2010 působil na vedoucí pozici v olomoucké pobočce Generálního finančního ředitelství
- od 1. července 2012 je ředitelem Výstaviště Flora Olomouc
Takže kdyby kolegové například před výstavou nestíhali, přiskočíte, zasadíte, okopete...
Strašně rád. K téhle práci mám opravdu blízko. Mým koníčkem už od studentských let bylo pěstování citrusů a subtropických rostlin. Dříve jsem se tím zabýval intenzivněji, ale teď na to bohužel není čas, dokonce prozatím ani na to, abych se chodil kochat do našich sbírkových skleníků.
Kdy jste byl poprvé na Floře jako návštěvník?
Už v dětství, stejně jako asi každý široko daleko. Jezdil jsem tenkrát na výstavy s rodiči a vnímal jsem Floru s její tradicí květinových výstav velmi pozitivně. Později jsme jezdívali se školou na Floru nebo do botanické zahrady, takže tento prostor důvěrně znám.
A kdy jste byl na Floře naposledy jako návštěvník před tím, než jste se stal jejím ředitelem?
S výstavištěm jsem asi deset let pravidelně spolupracoval, i když na jiné bázi. Zajišťoval jsem doprovodný kulturní program na podzimní Floru, a v podstatě jsem se tak každý rok Flory účastnil. A i když jsem měl na starosti jen doprovodný program, našel jsem si čas, abych si výstavu prošel.
Moje otázky směřují k tomu, zda i člověk vašeho věku, případně i mladší, si na podobné akci najde něco zajímavého. Nebo jinak – na jakou cílovou skupinu jsou výstavy zaměřeny? Mám pocit, že jsou určeny spíše pro starší generaci.
Ano, zahradnické výstavy Flora jsou navštěvovány především střední a starší generací, tedy lidmi, kteří mají doma zahrádku. Jiné námi pořádané výstavy - TURISM EXPO, nebo FOR MODEL jsou zaměřeny i na mladší cílovou skupinu. Flora se však k naší radosti pomalu stává vyhledávanou i mladšími generacemi. Tento trend chceme samozřejmě udržet a rozvíjet. Musíme si také uvědomit, že dnes si mladí berou půjčky k pořízení domu a výsadba zahrádky je až následný krok po dokončení staveb. Přitom stromy rostou pomalu a trvá určitý čas, než se zahrady vyjeví v celé své kráse. Nedávno jsem ale navštívil výstavu Floriade v Holandsku, která byla sice koncipována ve stylu Expo – pavilony jednotlivých států, ale také zde byly ukázkové i soutěžní zahrady. Dokonce jedna z výherců byla šestnáctiletá dívenka a její zahrádka doslova zářila. Celá výstava byla koncipována pro rodiny s dětmi. Byl zde například tajemný les, který promlouval, drak chrlící oheň a páru, ruční přečerpávací pumpy na vodu, umístění dřevěných atrakcí, dovednostní soutěže v expozicích, vizualizace života rostlin či pískoviště. Takže si myslím, že podobným směrem by se koncepce našich prostor a výstav také mohla ubírat.
Jak konkrétně chcete zapojit rodiny s dětmi, budete dělat program přímo pro ně?
V rámci podzimní Flory jsme zkoušeli, jak děti oslovit, přitáhnout a zabavit. Ve spolupráci s Českým zahrádkářským svazem byla pořádaná přímo v pavilonu dětská soutěž a výstavu doplnila také velice úspěšná akce s názvem Oslava lesa zaměřená na školní kolektivy. Podobné programy budeme určitě plánovat i při dalších výstavách. Chceme se zaměřit na projekty týkající se environmentálního vzdělávání dětí a mládeže.
Inspiroval jste se při návštěvě Holandska něčím konkrétním, co by se dalo využít i u nás na Hané?
To, co mě nejvíc oslovilo hned na první pohled, bylo, že výstavy jsou dynamické a interaktivní, zaměřené více na všechny smysly. Od různých vizualizací přes vůně, zvuky, chutě až po vyzkoušení na vlastní kůži, zkrátka více zážitkově. To je něco, co bych si uměl představit i u nás.
Plánujete tedy nějaké zásadní změny v už zaběhnutých výstavách?
Chtěl bych zdůraznit to, že Flora Olomouc je u nás jedinečná. Jsme jediní v republice, kdo dělá expozice tohoto typu a rozsahu. Každá výstava má své téma, které je výtvarně zpracováno. Chtěl bych určitě zachovat tuto přednost a rozvíjet ji. Změny připravuji v oblasti služeb pro vystavovatele a oslovování návštěvníků. Navázat bližší vztah mezi námi jako pořadateli, návštěvníky a vystavovateli a získat také adekvátní zpětnou vazbu. Naším cílem je stát se rodinným výstavištěm jak pro vystavovatele, tak i pro návštěvníky.
Hned po nástupu do funkce jste se musel vypořádat s novou situací, že se musela Flora obejít bez pavilonu A. Bylo to v něčem pozitivní, přinesla ta nutnost improvizace něco, co by vás za jiných okolností nenapadlo?
Určitě, protože bez „Áčka“ dáváme větší důraz na expozice umístěné na venkovních plochách a jejich intenzívnější využívání. Ostatně park je k tomu přímo předurčen. Po dvou takto realizovaných výstavách je jasné, že návštěvníci tuto změnu přijali a s tímto záměrem se koncipují i další výstavy. Můžu také prozradit, že se snad v dohledné době podaří uskutečnit rekonstrukci oranžerie, která sousedí s restaurací Fontána a nabídne nový velice zajímavý komorní prostor.
Co s ostatními pavilony, kde se teď hlavní část výstav odehrává?
Bylo by samozřejmě potřeba rekonstruovat i ostatní pavilony, dát jim novou tvář jako „Áčku“, protože vlastně vznikly ve stejné době a zaslouží si to. Dalším záměrem je, aby jako výstavní prostory fungovaly i sbírkové skleníky, botanická zahrada a rozárium. Ostatně botanická zahrada a rozárium je poslední prostor v prstenci historických parků, který ještě není zrekonstruován. Toto místo si zaslouží pozornost, zatraktivnění pro návštěvníky a využití nejen jako nástroj botanického poznávání, ale také prostor pro relaxaci. Naší snahou je připravit reprezentativní prostor a jeho znovuobjevení obyvateli Olomouce, návštěvníky výstav i turisty.
Tohle byly vize, se kterými jste uspěl před výběrovou komisí? Nebo čím jste ji vlastně oslovil?
Podstatou mých plánů je vnímání Olomouce jako historického a kulturního města, jehož potenciálem jsou nejen kulturní památky či chrámy, ale také historické parky, které druhou největší památkovou rezervaci v České republice obepínají. Výstavnictví je s parky velice úzce spojeno. Mám dojem, že tento potenciál města by mohl přinést více užitku v oblasti turistického ruchu a propagaci, aby Olomouc byla znovu vnímána také jako město květin.
To, že je Olomouc městem květin, se sice už mnoho let říká, ale platí to ještě vůbec? Kvete Olomouc opravdu i mimo Floru?
Máte pravdu, že Flora se nemůže odehrávat jen ve Smetanových sadech, je tady celá řada ploch, které se dají k tomuto účelu využít. Ale nemůžeme zůstat jen u mého přání. Tuhle myšlenku jsem probíral i s představiteli města. Musíme najít společný konsenzus a společnou vůli k tomu, aby se Olomouc stala opravdu městem květin.
Vraťme se ještě k vašim vizím a plánům s pavilonem A. Jak konkrétně jej chcete po dokončení rekonstrukce využívat?
Z hlediska prostoru bude „Áčko“ multifunkční objekt, takže momentálně zvažujeme varianty, jak prostor využít, naplnit a tím vlastně i zaplatit. Nabízí se zde kromě výstav i pořádání společenských, kulturních a sportovních akcí. V době, kdy se pavilon projektoval, se počítalo s kongresovým centrem. Ale v okamžiku, kdy bude hotový, bude v Olomouci již kongresových center víc. „Áčko“ však může oproti jiným nabídnout atraktivní umístění v blízkosti centra města a v přírodním prostředí. Město Olomouc je kulturně vyspělé univerzitní město, plné společenských aktivit, které budou realizovatelné v novém pavilonu A. K tomu bych chtěl vytvořit podmínky
Když jste nastoupil do funkce ředitele, překvapilo vás něco, ať už pozitivně, nebo negativně?
Pozitivně mě překvapilo u většiny mých spolupracovníků jejich nadšení pro věc. Je vidět, že to není jenom chození do zaměstnání, ale že pro řadu z nich je to poslání. Že to dělají s nadšením a rádi. Jsem rád, že mám toto zázemí a že je na co navazovat