Od tohoto odrazového můstku už je pak jen kousek k poznatku, že není vzdělání jako vzdělání a že je třeba získat vzdělání tak kvalitní a tak profilované, jaké je nepostradatelné k uplatnění na úrovni dnešních civilizačních nároků, a to nejen doma, ale i v Evropě, ve světě... Školy, které takové vzdělání nabízejí, jsou hledané. Žáci, studenti a rodiče se o jejich existenci dovídají jak z oficiálních informačních zdrojů, tak i podle „pověsti“.
Gymnázium Olomouc-Hejčín je všeobecně považováno za ústav bezesporu prestižní, a to nejen v Olomouci samotné, ale i v kraji a celé republice. Říká se o něm, že není jen dobré nebo výborné, ale přímo jedinečné, s ohledem na anglickou sekci pak dokonce unikátní. Současná profilace školy vznikla v souvislosti s polistopadovými změnami v naší společnosti, lze ji tedy vnímat jako podobu velmi moderní .
Vznik školy před padesáti lety spadá do doby budování jednotné školy, kdy povinností každé vzdělávací instituce bylo se „srovnat“ s ostatními. Svébytnosti a vysoký standard mohly podle tehdejšího mínění požadovanou jednotu narušit. A tak i tehdejší všeobecně uznávaná kvalita Gymnázia Olomouc-Hejčín mohla být pěstována jen potichu a nenápadně, aby nebudila pozornost.
Novou školní budovou na Tomkově ulici byl v padesátých letech řešen nedostatek školních zařízení v severní časti Olomouce. Škola byla založena jako jedenáctiletá střední škola a architektonickou koncepcí odpovídala padesátým létům. Ale prostory, odborné učebny, tělovýchovná zařízení i hospodářské zázemí včetně školní kuchyně a jídelny byly řešeny velkoryse, alespoň s ohledem na tehdejší standard. Organizačně byla členěna do tří vzdělávacích stupňů s pěti ročníky na 1. stupni a s třemi na 2. a 3. stupni. Pro současnost však nejsou dějiny školy nejdůležitější, i když by bylo záslužné některé ředitelské osobnosti a profesory z onoho již zapomínaného období jmenovat jako příkladné osobnosti olomoucké středoškolské pedagogiky. Připomeňme alespoň ředitele Bohuslava Hajznera, Václava Kolčavu, Milana Justa a profesory Danuši Burdovou, Václava Hajna, Ludmilu Hasalovou, Martu Hermochovou, Jaroslavu Kalců, Věru Konečnou, Dagmar Peprníkovou, Ivo Zajíce či dodnes působící nestory profesorského sboru Miroslava Coufala, Leopolda Kiliána a Danuši Pečovou.
Věnujme se však u příležitosti letos připomínaného 50. výročí založení školy současnému ústavu a jeho specifikám. Gymnázium Olomouc-Hejčín nepatří k prestižním středním školám bezdůvodně. Studentům nabízí tři formy studia: osmileté studium, čtyřleté studium a několikaletou praxí již ověřené šestileté studium na anglické sekci. V devadesátých letech byly pro všechny typy studia vytvořeny velmi dobré podmínky. Jejich základem se stala náročná dostavba všech nezbytných zařízení, odborných učeben, sportovního areálu, hospodářského zázemí, ale především dokonalé vybavení odborných pracoven a učeben s mimořádným počítačovým vybavením, v následných letech průběžně modernizované. Souběžně probíhalo zkvalitňování pedagogického sboru, zejména s ohledem na rychlé zřizovatelské údobí anglické sekce a její úspěšný start, což vyžadovalo pružnou spoluúčast britských pedagogů.
Už před deseti lety, tedy krátce po realizaci demokratizačních proměn, bylo konstatováno, že se škole daří uspokojovat a rozvíjet zájmy studentů a aktivizovat je natolik, aby usilovali o svou profilaci a uplatnění i nad rámec učebních osnov. Gymnázium vešlo ve známost svými mimoškolními aktivitami v oblasti sportovní, velmi oceňovanou činností Pěveckého sboru a nezapomenutelnou inscenací projektu Jesus Christ Superstar, účastí studentů v odborné činnosti, v soutěžích a olympiádách, krátkodobými i několikaletými pobyty studentů na zahraničních školách a podnětnými kontakty se spřátelenými školami ve Švýcarsku, Itálii, Velké Británii, USA a Nizozemí.
Pro dobrou pověst školy je důležitá úspěšnost jejích absolventů v dalším, tj. vysokoškolském studiu. Gymnázium Olomouc Hejčín patří ke školám s nejvyšším procentem přijatých studentů na vysoké školy. Takové „výstupy“ nejsou náhodné, korespondují s nároky, jímž jsou během studia ve všech třídách studijní kolektivy vystaveny. Abiturienti gymnázia se pak mnohem snadněji dokážou orientovat a projevovat jako perspektivní mladé osobnosti.
I když Gymnázium Olomouc-Hejčín si permanentní sebereflexí stále ověřuje výsledky své vzdělávací a výchovné práce, v čase jubilea se stává dlouhodobější rekapitulace téměř povinným pravidlem. S ohledem na charakter školy má gymnázium možnost si mnohé dílčí, ale i globální kritéria kvality poměřovat se srovnatelnými ústavy v Evropě.
Získané poznatky nás opravňují ke konstatování, že v Olomouci máme školu evropské úrovně. Není nic radostnějšího, čím by mohlo být padesáté výročí založení Gymnázia Olomouc-Hejčín připomenuto.
Bohumír Kolář