Monumentální torza fortifikačního systému ale v každém případě k Olomouci patří a je jen na nás, současných Olomoučanech, jak s nimi naložíme. Příklady z jiných evropských měst jasně svědčí o tom, že takové prvky někdejších nedobytných městských krunýřů lze skvěle využít pro kulturní život, poznání i turistický ruch.
Rochepin, Radecký, František Josef...
Tímto textem nechceme suplovat historickou práci o dějinách olomoucké pevnosti. Připomeňme jen, že Olomouc jako faktické hlavní město Moravy, měla své výrazné městské opevnění už od středověku, silně opevňován byl už od 11. století olomoucký hrad. Opevnění se proměňovalo v čase, ovšem třeba celkem snadné dobytí města švédskými vojsky v roce 1642 ukázalo, že město není dostatečně hájitelné. Zcela zásadní proměnou prošla olomoucká fortifikace v polovině 18. století, kdy císařovnu Marii Terezii permanentně ohrožoval pruský král. Město se tehdy stalo Hlavní a hraniční pevností. Špičkový pevnostní inženýr ve službách Habsburků, Pierre Philippe Bechade de Rochepine, vyprojektoval systém bastionového opevnění, který se pak osvědčil v roce 1758 při pětitýdenním obléhání města.
V následujícím století si ovšem změny vojenské taktiky i výzbroje vynutily nové pojetí ochrany města a z bastionové pevnosti se stala takzvaná fortová pevnost. Forty představují opevněné prvky vzdálené od hradeb tak, aby případného útočníka držely co nejdále od středu města.
V současné Olomouci se zachovaly rozsáhlé souvislé pásy středověkých hradeb, nejstarší z nich je dokonce románská, řada bastionů a fortů či jejich torz. Veřejnosti přístupné jsou nyní Korunní pevnůstka, fort číslo XIII v Nové Ulici, fort XVII v Křelově a stavebně nejmladší fort číslo II v Radíkově.
Status pevnosti znamenal pro město klady i zápory. Početná vojenská posádka byla příjemným faktorem pro živnostníky, město bylo skutečně bezpečné, což ocenil v bouřlivém roce 1848 i císařský dvůr, který sem skoro na téměř půl roku přesídlil, velení pevnosti se obvykle výrazně podílelo na společenském životě města. Jedním z velitelů pevnosti byl ostatně i slavný maršál Václav Radecký z Radče, na nějž Olomoučané každoročně vzpomínají při oslavách, pojmenovaných právě po geniálním vojevůdci. V průběhu 19. století ovšem byla pevnost pro Olomouc stále větší zátěží. Město se nemohlo rozvíjet do prostoru, protože kolem pevnosti bylo vymezeno široké pásmo, kde se nemohlo stavět. Teprve roku 1886 byla pevnost císařským dekretem zrušena. Mimochodem, olomoučtí radní tuto informaci zveřejnili až o dva roky později, aby zamezili spekulacím s nově vzniklými stavebními pozemky.
Olomouc se tak mohla začít pozvolna měnit do dnešní podoby – vyrostly nové honosné domy v dnešních ulicích Komenského, Dobrovského, Vídeňské, na třídě Svobody, náměstí Hrdinů a na dalších místech. Se zpožděním se snažila Olomouc dohnat územní rozvoj, který v Brně a jiných městech nastartoval o řadu let dřív. Na druhé straně především pevnosti vděčí dnešní Olomouc za to, že se dochovalo v tak kompaktní podobě historické středověké jádro města.
Po zrušení pevnosti většinu objektů dále využívala armáda. Třeba Korunní pevnůstka sice patřila armádě, ale po celou dobu byla běžně přístupná i civilistům a olomoucké paní sem dokonce chodívaly sušit prádlo. Ještě za 2. světové války se údajně uvažovalo o využití některých prvků pevnosti spolu s nově vybudovanými bunkry a o opětovném prohlášení Olomouce za pevnostní město. Takového osudu, jaký potkal třeba historickou Vratislav v dnešním Polsku, která tak zažila několikaměsíční boje, naštěstí byla Olomouc ušetřena. V průběhu druhé poloviny dvacátého století už byly všechny bývalé pevnostní objekty veřejnosti uzavřeny. Většinou v nich byly vojenské sklady, po roce 1989 pak případně také skladiště některých podniků.
Korunní pevnůstka jako koruna městského opevnění
Nejblíže pomyslnému srdci města je unikátní areál Korunní pevnůstky. Stavební komplex z časů Marie Terezie obstál už při pětitýdenním obléhání Olomouce vojskem pruského krále Fridricha II. v roce 1758. Po staletí pak patřil armádě, posléze jej získalo město, které ho pronajímalo. To se ukázalo jako velmi špatné. Ještě před několika málo lety to vypadalo skoro tak, že o tento klenot pevnostního stavitelství obyvatelé města přijdou. V roce 2008 ovšem naštěstí město prodalo za symbolickou korunu někdejší armádní areál občanskému sdružení Muzeum olomoucké pevnosti (MOP). Nyní už mohou Olomoučané postupně sledovat, jak se nedávno zanedbaný pustnoucí objekt proměňuje v chloubu města, kde se odehrává celá řada kulturních a společenských akcí. V budoucnu by na tom v tomto ohledu měla Korunní pevnůstka být ještě o poznání lépe.
Jednou věcí jsou stavební úpravy, druhou pak budoucí využití areálu. „Na přelomu letošního léta a podzimu se bude opravovat další část hradební zdi. Opravena tak bude pravá i levá kurtina korunní hradby. V současnosti dojednáváme podrobnosti ohledně vybudování amfiteátru, který bude využíván na pořádání kulturních akcí,“ vysvětluje Markéta Záleská, předsedkyně MOP. „Koncem září bude dokončena celková rekonstrukce někdejší vojenské prachárny, která je financována z prostředků EU z regionálního programu ROP,“dodala.
Na jaře příštího roku bude ve vojenské prachárně zpřístupněna expozice o pevnostní historii Olomouce a o postupu rekonstrukce objektu. Návštěvníci tady uvidí také průběžně vznikající sádrový model Olomouce v době Marie Terezie včetně dobového systému opevnění. Model o rozměrech velikosti 6,6 krát 7,5 metru, na němž pracuje sochař Jiří Žlebek, bude po dokončení odlit do bronzu a umístěn na centrální ploše v areálu. Ve speciálně upraveném terénu s velikým modelem města i s vodním prvkem vznikne mimořádně zajímavé oddechové místo.
Místo boje nabídne pevnost poznání
Vedle kultury a odpočinku nabídne brzy areál, vybudovaný před dvěma a půl stoletím výhradně pro vojenské účely, také poznání. Univerzita Palackého totiž připravuje rekonstrukci velkého dělostřeleckého skladu, v němž vznikne popularizační science centrum Pevnost poznání, které by mělo první návštěvníky přivítat o prázdninách v roce 2014. V Pevnosti poznání se návštěvník projde třeba zvětšenou maketou lidského mozku nebo modelem říčního dna, simulátor mu umožní zaplavit během chvíle otočením kohoutku celé město Olomouc. Věda a poučení zde prostě bude prezentováno co nejatraktivnějším způsobem.
Samozřejmostí je i úprava veškerých venkovních ploch a veřejné zeleně v pevnůstce. Sdružení MOP už podalo žádost o dotaci ze Státního fondu životního prostředí, která pomůže řešit regeneraci zeleně v areálu. „V návaznosti na naše aktivity se na úrovni města rozbíhají jednání o řešení celého území, včetně botanické zahrady a rozária. Nadále hledáme finanční zdroje na rekonstrukci dalších dvou objektů v areálu, strážnice a malého dělostřeleckého skladu,“ dodává Markéta Záleská.
Už vloni se v Korunní pevnůstce konaly první kulturní akce. Letos byla pevnůstka jedním z center dění v Olomouci. Odehrávaly se zde například Svátky města Olomouce, divadelní festival Letní Letná, oblíbený Beerfest a řada dalších událostí, včetně pravidelného prázdninového promítání filmů a koncertů. V září se na pevnůstce konají podruhé Hanácké chmelové dožínky, jedná se ještě o dalších akcích.
„Práce postupují a již od příštího roku budou moci lidé navštívit muzeum o vojenské historii města,“ říká Markéta Záleská. „Vše samozřejmě musíme sladit s dalšími opravami, ale budeme se snažit, aby i přesto návštěva Korunní pevnůstky byla pro návštěvníky zajímavá. Očekáváme, že areál bude komplexně zrevitalizován v roce 2014,“ dodala.
Z fortu Františka Josefa vyrazí obrněnci na Letecký den
Dva ze tří dnes zpřístupněných fortů procházejí postupně rekonstrukcí. Týká se to fortů v Radíkově a v Nové Ulici, nedaleko staré výpadovky na Prostějov.
Majitelem fortu v Nové Ulici, který až do roku 1998 využívala Armáda České republiky, je Ivo Juráš. Stavba je podobně jako jiné fortové objekty z poloviny devatenáctého století celá z cihel a má řadu ozdobných prvků. Říká se, že si tyto prakticky neužitečné prvky na stavitelích vymohl sám František Josef, protože se mu prostě takto romanticky vyhlížející pevnosti více zamlouvaly. Parádní brány a portály s věžičkami tak jsou charakteristickým rysem této etapy v fortifikací v Olomouci.
Ve fortu na Nové Ulici se ale neukrývá jen zajímavá historická pevnostní architektura, ale i početný vozový park vojenské techniky z druhé poloviny 20. století. Terénní vozy, bojová vozidla pěchoty, obrněné transportéry či mobilní radiostanice, to je především pro kluky velké lákadlo. Ve fortu se pořádají různé akce a srazy majitelů vojenské techniky, při kterých si lidé mohli techniku prohlédnout a nechat se i svézt. K dnešním obyvatelům fortu patří i ovce. Jejich stádo spolehlivě udržuje trávníky v dokonalém stavu.
„Fort je v rekonstrukci. Pravidelné otevírací hodiny pro prohlídky zatím nemáme, ale přijít se sem může každý, stačí, když se domluvíme na termínu,“ vysvětluje Ivo Juráš. Stačí znát potřebné kontakty – mailová adresa je ivo.juras@quick.cz a telefonní číslo 603 217 611. Po rekonstrukci by zde mohla být restaurace, expozice a samozřejmě i ona vojenská technika.
S obrněnou technikou z fortu v Nové Ulici se Olomoučané ostatně setkají už velmi brzo – při Leteckém dni 10. září. „Na letišti ukážeme divákům techniku a sehrajeme ukázku ze střetnutí,“ slibuje Ivo Juráš.
Zásadní opravou nyní prochází také nejmladší z pevnostních staveb, fort číslo 2 v Radíkově. Ten býval Olomoučanům o něco méně znám, protože se docela úspěšně ukrývá v lese a ještě nedávno zarůstal bujnou vegetací. Radíkovská stavba měla být součástí velké předsunuté pevnosti Fest Svatý Kopeček, která se začala budovat až v 70. letech devatenáctého století. Nakonec stihli stavitelé dokončit právě jen radíkovský fort.
Do Radíkova se můžou zájemci vydat každý víkend do konce října. V době mezi jedenáctou a sedmnáctou hodinou tady probíhají prohlídky. Zájemci, kteří chtějí fort navštívit mimo otevírací dobu, se mohou domluvit na telefonu 777 135 001 s předsedou sdružení Janem Bednářem.
„Po několikaletém úsilí se nám podařilo uplatnit projekt na rekonstrukci jednoho pevnostního prvku, takzvané poterny, z Regionálního operačního programu Střední Morava. Rozpočet je téměř deset milionů a osmdesát pět procent bude hrazeno z tohoto programu. Fort Radíkov je unikátní fortifikační památka, jediná tohoto typu u nás. Stavba byla zahájena podle dostupných pramenů v roce 1871, takže letos slavíme výročí 140 let,“ říká Jan Bednář.
Nyní rekonstruovaná poterna zajišťovala přístup do kaponiery, což je prvek sloužící pro obranu samotného fortu. V poterně bude umístěna expozice z historie fortu. Letos ještě proběhne za přispění Olomouckého kraje vyčištění suchého příkopu, který obklopuje v délce 750 metrů fort. V budoucnu zde může vzniknout zajímavá trať pro běžkaře.
V Křelově už vyzkoušeli i festival
Třetím ze zpřístupněných fortů je objekt číslo XVII v katastru Křelova. Pevnůstka, která se architektonickým stylem podobá například stavbě v Nové Ulici, nyní pomyslně střeží přístup k Olomouci po rychlostní silnici od Mohelnice. Ve skutečnosti dnes skýtá domov kozám a ovcím, které se podobně jako v případě Nové Ulice starají o trávníky, a především pak nabízí konání různých společenských akcí ve zrekonstruovaném interiéru. Svatby, oslavy, hostiny a firemní akce už zde zažila řada lidí. V pevnosti je i muzeum plné zajímavostí ze života vojáků 19. a počátku 20. století.
Letos se noví majitelé objektu rozhodli uspořádat první ročník FortFestu, který se podle všech ohlasů vydařil. V závěru července se ke Křelovu vydalo skoro tisíc lidí, aby si poslechli hudbu, zhlédli vystoupení šermířů, divadlo, start horkovzdušného balonu a další atrakce. „FortFest byl úspěšný, všichni byli spokojení. Určitě ho budeme chtít za rok zopakovat,“ uvedl Jiří Fetka z pevnůstky. Také sem mohou zájemci přijít na komentovanou prohlídku. „Do konce prázdnin je otevřeno denně mimo pondělí od jedenácti do sedmnácti hodin. Měli jsme původně trošku obavy, ale ukázalo se, že lidi sem chodit chtějí. Možná se o fortech ještě moc neví, ale je vidět, že se už lidé začínají zajímat,“ doplnil Fetkův kolega Vít Číhal.
Všechny čtyři přístupné objekty dnes spravují různá občanská sdružení a spolky, které se spojily do zájmového sdružení s názvem Pevnostní město Olomouc. Společně uskutečňují několik cílů. Základním cílem je adaptovat pevnostní objekty, popularizovat olomouckou pevnost nebo například nabízet nevšední metody vzdělávání pro děti i dospělé. V tom všem jim mohou Olomoučané určitě držet palce. Na závěr dodejme, že se toto téma brzy dočká i solidní publikace. Na podzim má totiž vyjít rozsáhlá kniha o Olomoucké pevnosti od renomovaného historika Michaela Viktoříka.