Jan Chvojka si osudnou sobotu loňského 5. června, kdy se jel podívat do Šternberka na Ecce Homo, příliš nevybavuje. „Měl jsem ten den asi životní zkrat. Hned po skončení tréninku jsem si půjčil kamarádovu motorku a jen v krátkých kalhotách, tričku a bez přilby jsem vyrazil dolů přímo po trati podívat se do depa. V zatáčce jsem čelně narazil do auta pořadatelů. Probudil jsem se až po čtyřech dnech ve fakultní nemocnici z umělého spánku,“ popisuje nehodu, při které si velmi vážně poranil obě nohy.
Levou stehenní kost mu chirurgové museli prodlužovat. „Nohu jsem měl na čtyřikrát přeraženou. Denně jsem si musel po milimetru utahovat šrouby, aby kost srostla. Na pravé noze mám poškozené nervy. Tři čtvrtě roku jsem byl odkázaný na vozík a stále ho používám, teď už se aspoň trochu dokážu pohybovat i s francouzskými holemi. Trvalé následky ale budu mít určitě,“ dodává. Na motorce se mu prý už zabili tři kamarádi. „Všem bych radil, aby nepodceňovali maximální ochrannou výbavu od přilby, chrániče páteře až po rukavice. Já jezdím na motorce skoro patnáct let, nikdy jsem nevyjel bez helmy a kombinézy. Jen jednou jsem udělal tu hloupost a měl jsem štěstí, že jsem přežil,“ podotýká Jan Chvojka.
Příčiny nehod jsou známé - vysoká rychlost a mizivé bezpečnostní vybavení. „K nám do nemocnice jsou přiváženy v podstatě dva typy motorkářů. Buď se jedná o mladého muže ve věku do třiceti let na silném silničním motocyklu s helmou a oblečením, které jej dostatečně chrání a je to většinou viník nehody, nebo jde o zkušeného padesátníka na chopperu, který nemá tolik ochranných prvků, jede pomaleji a havaruje bez vlastního zavinění,“ vysvětluje Igor Čižmář, koordinátor traumacentra a primář Traumatologického oddělení FNOL.