SEFO: zbude místo unikátu jen ostuda a rozčarování?
Nejdiskutovanější stavba století, která se nakonec nepostavila. Nejzajímavější nápad, který se nikdy plně neuskutečnil. Budou jednou takové definice shrnovat všechno podstatné o Středoevropském foru Olomouc? Autoři samotné ideje i jejich příznivci věří, že se tak nestane a že se i po prvních nepříznivých zprávách nakonec projekt dočká uskutečnění. Naopak lidé, kterým se nelíbily zveřejněné vizualizace budovy Středoevropského fora, si mnou ruce a jsou spokojeni. Skoro absurdní situace, jakou Olomouc moc často nezažívá.
Co vlastně to SEFO je?
To, co v Olomouci vyvolalo velké diskuze a vytvořilo dva skoro nesmiřitelné tábory, nebyla jistě myšlenka nového mezinárodně orientovaného kulturního fóra, ale až zveřejněná podoba projektu jeho budovy. Co vlastně ale měla a má ona instituce s onou zkratkou SEFO v názvu přinášet?
Kulturní instituce s mezinárodní působností, která bude v nejširším smyslu slova podchycovat různorodé projevy výtvarné kultury středoevropského regionu po 2. světové válce. Tak bylo při zakládání charakterizováno Středoevropské forum Olomouc (dále jen SEFO). Náplní SEFO tedy mělo být shromažďování dokladů, budování stálé expozice, akviziční činnost, pořádání krátkodobých výstav včetně větších střednědobých přehlídek a například bienále či trienále, budování informačního centra, knihovny a multimediálního archivu. Díky projektu SEFO měl být obnoven také prostor kina Central. Kromě klasických výtvarných druhů, jako je malířství, sochařství, kresba, grafika, by mělo SEFO pokračovat v podchycování prací na papíře v širším slova smyslu (art brut, autorská kniha, fotografie, dokumentace architektury) a designu (vývoj sedacího nábytku od poloviny 19. století). „Olomouc má přitom co nabídnout: polohu, tradici, velké historické jádro města, starobylou univerzitu a také vynikající sbírky starého umění celosvětového dosahu,“ dodává ředitel Muzea umění Olomouc Pavel Zatloukal.
Tolik by se dalo říct v určité zkratce slova o základní ideji SEFO. Specifikem projektu, v Česku dosud nevyužitým, má být snaha nevymezovat zaměření nové instituce teritoriálně či národnostně, ale právě ukázat kulturu z celého středoevropského prostoru, a to z obou stran někdejší železné opony.
„Tento projekt mohl znamenat – co nejstručněji řečeno – mimo jiné také pokus překonat olomoucký smutně proslulý provincialismus ve prospěch okna a dveří otevřených světu. Mimochodem, bylo zajímavé sledovat, jak se na této otázce zdejší veřejné mínění charakteristicky rozlomilo,“ říká dnes ředitel Muzea umění Olomouc, jehož součástí SEFO je. Zatímco po deklarování záměru vybudovat v Olomouci takovou moderní kulturní instituci evropského významu byly reakce veřejnosti sice pozitivní, ale nijak výrazné, krátce po zveřejnění vizualizací návrhu samotné stavby pro SEFO v prosinci roku 2009 se strhla lavina reakcí. V Olomouci od té doby existují dva protichůdné tábory – jednak přesvědčení příznivci projektu a snad ještě přesvědčenější odpůrci takové stavby. Je faktem, že bez ohledu na to, zda se někomu návrh stavby líbí nebo nelíbí, sotva koho pohled na navržené zaplnění proluky v Denisově ulici nechá chladným.
Nicméně než se ale mohli zástupci obou táborů, obrazně řečeno, pustit do sebe, vstoupilo do hry ministerstvo kultury. Nejprve zvláštním oddalováním vyhlášení soutěže a výzvy k podávání žádostí o dotaci v dané kategorii a nakonec, letos na přelomu ledna a února, i vyřazením projektu SEFO z celé soutěže.
Ministři, „evropské“ peníze a kultura
Na počátku kroků k založení nové významné instituce byla nejenom myšlenka znalců výtvarného umění, ale také záměr ministerstva kultury prostřednictvím miliard z prostředků Evropské unie podpořit v každém z českých a moravských krajů jeden takový zajímavý projekt. V rámci Integrovaného operačního programu bylo v roce 2007 alokováno 7 miliard korun, přičemž v každém kraji měl uspět jeden projekt s maximálními náklady 500 milionů korun. Ještě téhož roku přijel do Olomouce tehdejší ministr kultury Václav Jehlička a vyhlásil zde založení projektu SEFO, jehož realizace měla spočívat v rekonstrukci stávající budovy Muzea umění a přístavbě ve vedlejší proluce. Partnery ambiciózního projektu se stávají statutární město Olomouc, Univerzita Palackého a Olomoucký kraj. V rámci tří kategorií je budování SEFO zařazeno do kategorie C.
V tomto bodě je nutné zdůraznit, že finanční podpora z EU byla a je pro celý projekt klíčová a pro Muzeum umění tedy hrálo tuto podstatnou roli ministerstvo kultury, které má právo soutěž o evropské prostředky vyhlásit. Jak na začátku února prohlásil ředitel Pavel Zatloukal, s ministerskými úředníky muzeum po celé roky úzce spolupracovalo a svůj postup na přípravě projektu SEFO po celou dobu konzultovalo. Vždy bylo údajně vše v pořádku.
Ve stejnou dobu začíná výkup pozemků v proluce. Jak dodává Pavel Zatloukal, výkup se zanedlouho z větší části změnil v závod se spekulanty. Tato situace mimochodem zadělala na problém, který pak dlouho leckteří Olomoučané poněkud paradoxně vyčítali radnici. Majitelka části pozemků neustále stupňovala své požadavky, ministerstvo financí to odmítlo, takže nakonec dvě parcely prodala podnikateli Miroslavu Barnetovi. Muzeum se obrátilo o pomoc k městu. Barnet souhlasil se směnou za vybranou nemovitost. Z několika mála možností padla volba na Edelmannův palác, samozřejmě s doplatkem. Smlouva o budoucí smlouvě má ovšem vejít v platnost jen v případě, že muzeum uspěje v soutěži, a pokud by se budoucí majitel rozhodl palác někdy prodat, musí jej nabídnout nejprve městu.
V roce 2008 se na půdě Muzea umění scházejí ministři kultury zemí Visegrádské čtyřky, tedy kromě České republiky i Polska, Slovenska a Maďarska. Ministři zde podepisují deklaraci o založení Středoevropského fora a usmívají se do objektivů reportérů. Běžný Olomoučan si v tu chvíli musel myslet, že je tímto okamžikem vše potvrzeno a nová velkolepá kulturní instituce zde prostě opravdu vznikne. Tedy nejen na papíře…
SEFO se má stát další součástí Muzea umění Olomouc vedle již existujícího olomouckého a kroměřížského Arcidiecézního muzea. Aby se mohlo Muzeum umění ucházet o evropské peníze, musí nejprve ministerstvo vyhlásit v dané kategorii C soutěž. Příslušný odbor ministerstva kultury, který má na starosti projekty Integrovaného operačního programu, v této době také urychleně připravuje vyhlášení soutěže. Pro Olomouc to znamená, že musí mít připravené veškeré podklady k žádosti.
Menší i větší problémy
V červnu 2009 však padne Topolánkova vláda a s ministrem odchází i vedení odboru IOP. Soutěž, jež byla na spadnutí, vyhlášena není. O něco později ministerstvo pod vedením nového šéfa Václava Riedlbaucha oznámilo nový termín, kdy bude soutěž vyhlášena. Avizovanou podmínkou účasti v soutěži se stává architektonická studie.
„Uskutečnění již připravené architektonické soutěže zabránila z hlediska různého čtení zákona o veřejných zakázkách Česká komora architektů. Muzeum v této nouzi volí jinou, samozřejmě rovněž zákonnou možnost – zadání zakázky na studii do 2 milionů korun,“ popisuje situaci v roce 2009 Pavel Zatloukal. Vedení muzea se obrátilo na dva renomované projektanty, kteří již pro tuto instituci rekonstruovali jak část budovy v Denisově ulici, tak Arcidiecézní muzeum, a jsou tedy, jako jedni z mála u nás, obeznámeni se specifiky muzejní problematiky.
Studie je tak do počátku podzimu připravena, ale soutěž opět vyhlášena není. Olomoučané se nicméně na konci roku na vernisáži mohou s navrženou podobou komplexu budov Středoevropského fora seznámit. Podoba pěti propojených objektů s jednoduchou nečleněnou fasádou z umělého mramoru působí poměrně šokujícím dojmem. Zatímco v sále Muzea umění, kde je projekt vystaven, zaznívají vesměs pochvalné hlasy, především v rámci internetových diskuzí se polarizují názory a nemalá část Olomoučanů vyjadřuje k velmi moderně koncipované stavbě v historické části města odpor. Po celý další rok tato situace trvá – zatímco především architekti či znalci umění se stavby zastávají a chválí její originalitu a modernost, zejména na internetových diskuzních fórech převažují lidé, kteří nic podobného v proluce Denisovy ulice nechtějí. „Také jsem byl zprvu návrhem překvapený. Vydali jsme se na cestu a prohlédli si různé novostavby v evropských metropolích. Také díky tomu jsme na forum začali nahlížet jinak a vlastně jsme podobným stavbám hodně porozuměli. Nemám samozřejmě patent na krásu, stejně jako ho dnes nemá nikdo jiný,“ komentuje Pavel Zatloukal s odstupem času protichůdné názory na podobu SEFO. Aniž bychom se chtěli připojit k té či oné straně, připomeňme jen, že skoro každá výrazná stavba, která dnes tvoří dominantu či je typickým prvkem pro některou z evropských metropolí, budila v době svého vzniku velké emoce.
Co je však podstatnější, jsou změny na straně ministerstva. Za nového ministra kultury Václava Riedlbaucha dochází k výrazné změně pravidel uprostřed hry. „Po celý rok úřednické vlády ministr muzeum mnohokrát ujišťuje, že soutěž v kategorii C bude co nevidět vyhlášena a následně prší výzvy k připravenosti odevzdat soutěžní žádost. Ve skutečnosti dochází k radikálnímu přesunu finančních prostředků ve prospěch kategorie B, takže v céčku nakonec zbude pouhých 470 milionů korun. Navíc je porušeno pravidlo jeden kraj rovná se jeden, maximálně dva projekty, a to především ve prospěch Jihomoravského kraje, stejně jako pravidlo postupného hodnocení návrhů. Z původní soutěžní koncepce tak záhy nezbývá téměř nic,“ uzavírá popis vývoje na ministerstvu Zatloukal.
Po dlouhém čekání krutý verdikt
I když se v Olomouci proslýchalo, že z původně vyčleněných peněz na příslušném účtu ministerstva už zbývá jen zlomek, stále se věřilo, že vše dopadne dobře a projekt se rozjede. Realita ale byla jiná.
V červnu roku 2010 odchází ministr Riedlbauch a s ním opět i většina klíčových úředníků z odboru, kde se o dotacích rozhoduje. Nové vedení s ministrem Jiřím Besserem v čele vzkazuje v září 2010, že „projektová žádost splnila podmínky přijatelnosti a formálních náležitostí“. O pár měsíců později se ovšem vedení Muzea umění dozvídá, že projekt nebyl schválen kvůli nesplnění podmínek. Proč? Protože zakládá nedovolenou veřejnou podporu, což je neslučitelné s podmínkami evropských dotací. „U projektu Středoevropského fora Olomouc došel expert k jednoznačnému závěru, že projekt zakládá veřejnou podporu,“ oznámilo ministerstvo.
Co je ona nedovolená veřejná podpora? Zjednodušeně řečeno, z veřejných prostředků nesmí být v Evropské unii podporován projekt, který by mohl být konkurencí jiným subjektům v zemích unie. EU tedy pochopitelně nepodpoří dotací firmu, která by pak byla konkurencí jiné firmě, a rovné tržní podmínky by byly narušeny tím, že jedna z firem by měla veřejnou finanční podporu. Platí to ale v případě kulturních institucí? Vedou spolu muzea v Evropě hospodářskou soutěž? „Aplikují ekonomická pravidla na kulturní sféru. To je z mého pohledu absurdní,“ reagoval na adresu expertního posudku Pavel Zatloukal. „Řeči o konkurenci na evropském trhu mi v oblasti muzejnictví připadají až neuvěřitelné,“ souhlasí i primátor Olomouce Martin Novotný.
Když se v roce 2004 na Úřadě pro ochranu hospodářské soutěže zabývali případem Letní filmové školy, kterou pravidelně pořádá společnost Městská kina Uherské Hradiště, rozhodli tak, že zde není důvod evropskou dotaci neudělit. „Poskytování podpory je chápáno jako veřejná podpora v případě, že příjemce podpory je podnikatelský subjekt a jeho činnost má vztah k tržnímu prostředí. Jelikož navrhovaná podpora formou účelové dotace ze státního rozpočtu je určena pro příspěvkovou organizaci k pořádání festivalu, a nikoli k činnosti, která má vztah k tržnímu prostředí, nedochází poskytnutím této podpory k narušení hospodářské soutěže,“ tak zní část verdiktu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
„Projekt SEFO se přihlásil do velmi přísně sledovaného programu a bylo prakticky jisté, že v tomto ohledu nemůže projít. Třeba investor v rámci Norských fondů je v tomto benevolentnější a proto by pro SEFO tato cesta mohla být řešení,“ říká mluvčí ministerstva kultury Stanislav Brunclík.
Připomeňme, že po celou dobu vedení Muzea umění opakovaně konzultovalo projekt s úředníky ministerstva a nikdo jej v průběhu nezastavil, ačkoliv by tedy hrozba nedovolené veřejné podpory měla být patrná už na začátku. Roky zbytečné práce?
„Ministři, kteří se v Olomouci střídali, něco slíbili. Kdyby se tak chovalo město, byli bychom asi pro smích. Pro ministerstvo je to ostuda, a to dost velká,“ říká bez servítků primátor Martin Novotný.
Sbírky jsou, část pozemků také, peníze ne. Co dál?
Situace je, jako už poněkolikáté v celé historii projektu SEFO, zvláštní. Středoevropské fórum jakožto instituce existuje, má i svou zřizovací listinu. Má také sbírky umění z našich zemí a z Polska, Slovenska a Maďarska v hodnotě kolem 21 milionů korun. Dokonce vlastní pozemky v proluce, za jejichž výkup dalo 23 milionů korun. Nevlastní zatím pozemek Miroslava Barneta, protože celá složitá a leckým kritizovaná směna prodeje pozemku za prodej Edelmannova paláce byla podmíněna právě tím, že SEFO obdrží evropskou dotaci. Pokud ne, dohoda města s podnikatelem Barnetem v červnu vyprší. „Také proto bych chtěl, aby bylo nejpozději během jarních měsíců jasné, jak to s projektem vypadá. Rozhodnutí minulého zastupitelstva o obchodu s panem Barnetem platí jen do 30. června a myslím, že bych opravdu neměl chuť to celé znovu projednávat,“ říká primátor Novotný. „Zhruba do května by se to tedy určitě mělo rozlousknout.“
Začátkem února přijel do Olomouce ministr Jiří Besser, aby zde projednal podrobněji celou situaci. Výsledkem návštěvy je dojem, že „zamítnutí dotace v rámci Integrovaného operačního programu nevystavilo definitivní stopku pro projekt“. Otázkou však samozřejmě zůstává jednak forma hrazení realizace projektu, možný objem financí a čas. Ve hře by mohly být jiné zdroje peněz, například takzvané Norské fondy, z nichž se už v Olomouci opravovala katedrála svatého Václava nebo třeba někdejší jezuitská kolej, která stojí přímo naproti proluky v Denisově ulici.
Primátor Novotný, hejtman Martin Tesařík a snad i zástupce muzea by měli koncem března vyrazit do Prahy na další jednání. „Nevím, zdali budu k jednání přizván, ale na jeho výsledek jsem samozřejmě zvědavý. Na tahu je teď přirozeně ministerstvo,“ myslí si Pavel Zatloukal. „Je trochu paradoxní, že teď město a kraj, kteří ani nejsou nositeli toho projektu, přemlouvají ministerstvo kultury, aby svůj projekt realizovalo,“ dodává primátor Novotný.
Než se tedy „rozlouskne“, co bude s financemi na stavbu budovy, je jasné jen tolik. SEFO existuje a má své sbírky. Kdyby nic jiného, mohlo by je vystavovat postupně. To ale vůbec neodpovídá původní ideji nové instituce. „Pokud k novostavbě nedojde, bude to zlé, a pokud nedojde ani k rekonstrukci stávající budovy, bude to ještě horší. A nejen pro muzeum, ale například také pro Divadlo hudby. Exponáty, a nejen ty, jež shromažďujeme v rámci SEFO, budou vystavovány pouze příležitostně a s velkou pravděpodobností nebude ani možné připravovat velké mezinárodní přehlídky současné tvorby,“ říká Pavel Zatloukal.
A co pak se sousední prolukou? Inu, na dřevěnou ohradu jsou už Olomoučané zvyklí…
| Poslední úprava: 26. února 2011 (so)