V čem je dílo sochařky Abakanowicz výjimečné?
ŠB: Ve zkratce lze říci, že Magdalena Abakanowicz obohatila světové umění o prvek monumentální bezhlavé figury, která se stala zástupným symbolem pro vyjádření pocitů člověka dvacátého století. Abakanowicz nechybí snad v žádném výčtu nejvýznamnějších sochařek druhé poloviny 20. století.
GR: Do dějin umění se zapsala rozměrnými textilními sochami ze 60. let nazvanými Abakany a v 70. a 80. letech pak sériemi kovových i textilních skulptur, které zrcadlily problém jednotlivce a jeho identity v davu. O její výjimečnosti a celosvětovém respektu k jejímu dílu svědčí fakt, že je zastoupena ve sbírkách v Austrálii, Francii, Polsku, Spojených státech, Japonsku, Německu i v Mexiku.
Jak jste vy spokojeny s výslednou podobou výstavy Magdaleny Abakanowicz?
GR: S naprostou jistotou můžeme říct, že jsme spokojené. Od začátku jsme toužily zopakovat v Olomouci tu ohromující atmosféru, která panuje v ateliéru Magdaleny Abakanowicz ve Varšavě. Bezprostředně po návštěvách ateliéru a dvou rozsáhlých depozitářů jsme plné dojmů ještě ve varšavském hotelu načrtly základní libreto výstavy, prostorové řešení, které se po několikerém zkoušení v reálném prostoru nakonec ukázalo jako nejvýstižnější, nejsugestivnější představení tvorby Magdaleny Abakanowicz v její vůbec první retrospektivě v České republice. Exponáty přímo z ateliéru autorky přitom doplňuje několik významných děl, která jsou pro retrospektivní celistvost nepostradatelná, například rozměrné textilní Abakany a soubor 26 skulptur Záda, která jsme zapůjčily z Národního muzea ve Vratislavi.
ŠB: Chtěly jsme ale přiblížit tvorbu Abakanowicz i jinými médii. Přímo od ní jsme získaly i několik krátkých filmových dokumentů ze 60. až 80. let, které velice vhodně doplňují exponátovou část výstavy. Přímo pro dětského diváka jsme pak ve spolupráci se sochařem Davidem Medkem, výtvarnicí Marií Fialovou a Katedrou výtvarné tvorby Univerzity Palackého připravili krátký film o tom, jak socha vzniká. Také na základě scénáře Davida Hrbka, lektora Muzea umění, vznikl animovaný film, který přístupnou formou vysvětluje smysl tvorby polské autorky. Při přípravě výstavy se nám také dostalo do rukou mnoho sochařčiných autorských textů. Bylo nám líto, že se nedostaly do katalogu. Tak jsme se rozhodly vizuální stránku výstavy podtrhnout právě krátkými sentencemi a vzpomínkami autorky, které čte herečka Vladimíra Včelná z Moravského divadla.
Práce paní Abakanowicz někdy potřebují k plnému vyznění korespondovat s veřejným prostorem. V Olomouci ale žádná ze soch v exteriéru umístěna není. Není to škoda?
ŠB: Ano, máte pravdu. Ale dnes jsou prakticky veškerá exteriérová díla trvale umístěná ve veřejném prostoru. Hodně z nich vznikalo na zakázku místních samospráv a zájmových skupin. Například v Hirošimě si instalaci pod názvem Prostor ztišených bytostí objednalo město a muzeum, v Chicagu si pak několikasethlavý dav pod názvem Agora objednala polská komunita žijící trvale v tomto městě. Pár venkovních soch se nachází přímo v zahradě M. Abakanowicz ve Varšavě. Ty jsou však trvalou součástí okolní úpravy jejího domu a autorka je nezapůjčuje. Pokud by však Olomouc chtěla nějaké dílo do veřejného prostoru, je jistě možné s autorkou na toto téma hovořit.
GR: Musím v této souvislosti poznamenat, že děl zejména moderního sochařství je v olomouckém veřejném prostoru zoufale málo. Příkladem by nám mohla být četná města v Itálii, Francii, či jinde v západní Evropě, kde se moderní umění stalo organickou součástí historických center měst. Zůstaňme však v našem středoevropském prostoru… Při návštěvách například Pécse nás vždy překvapilo, na kolik moderních instalací a soch můžeme narazit v tomto historickém skvostu jižního Maďarska. O kultivování vztahu obyvatel k modernímu umění díky soužití s díly současného umění ani nemluvě.
Viděla olomouckou výstavu alespoň na fotografiích sama autorka?
GR: Asistentka Magdaleny Abakanowicz a spolupracovník, zodpovědný za dohled na zahraniční instalace, se zúčastnili vernisáže olomoucké výstavy. Měli možnost sdělit své dojmy autorce a komentovat dokumentační materiál, který jsme jí zaslaly. Autorka nám pak i sama i písemně vyjádřila obdiv.
ŠB: Především byla nadšená tím, jak se nám podařilo propojit obsah jejich děl s géniem loci výstavního prostoru. Dokonce jeden instalační moment byl pro ni tak zajímavý, že se rozhodla jej napříště využívat pro další zahraniční prezentace. Jednu její kovovou plastiku jsme záměrně zavěsily do vzduchu proti bílé stěně tak, že z dálky působí jako stínovaná kresba, čímž jsme upozornily na kořeny její tvorby, kterými vždy právě kresba byla. GR: Neskromně také musíme poznamenat, že obdivovala i rychlé tempo přípravy výstavy. Vždyť expozice, jinde připravovaná i několik let, v Olomouci vznikla za pár měsíců.