Vojenský spolek rehabilitovaných, Armáda České republiky, vojenská hudba, hosté z hejtmanství, Univerzity Palackého i Poslanecké sněmovny. Město Olomouc zastupovala náměstkyně primátora Kateřina Dobrozemská. Ti všichni položili věnce k pamětní desce, která neblahé události připomíná.
Obvykle bývá pamětní deska umístěna na pedagogické fakultě, kde okupační vojska přes dvacet let sídlila, ale budova se nyní opravuje.
Poslanec Martin Major mluvil o srpnu 1968 jako o agresi, okupaci a jasném pošlapání mezinárodního práva, kdy tanky měly umlčet svobodu, demokracii a odvahu lidí, kteří chtěli žít jinak, než pod diktátem Moskvy.
„Touha po svobodě přežila a nakonec zvítězila. Dnes vidíme, že ruský imperialismus nezmizel, jen změnil tvář. Stejná mocnost, která v roce 1968 obsadila naší zemi, dnes brutálně napadla Ukrajinu. Stejné tanky, stejné lži, stejný cynismus,“ řekl poslanec Major.
Náměstkyně primátora Kateřina Dobrozemská připomněla, že do země tehdy vtrhlo šest tisíc tanků a stovky tisíc vojáků a zfanatizovaní okupanti jen v roce 1968 zastřelili 53 lidí a stovky dalších zranili.
„Toto výročí bývalo ještě nedávno bolestnou vzpomínkou na domněle uzavřenou kapitolu našich dějin. Dnes však bohužel získává nečekanou naléhavost,“ uvedla náměstkyně, která si pamatuje následnou normalizaci. Kontrast mezi tím, jak se mluví doma a co se může říkat nahlas ve veřejném prostoru. Kontrast mezi oslavnými tirádami na úspěchy socialismu v televizi a frontami na exotické ovoce a pořadníky na spotřební zboží socialistické kvality. Poloprázdné regály s uniformním zbožím. Restrikce v zaměstnání, ve škole, restrikce na cestování, na podnikání.
Vzpomněla i na ruská města ve městě, vybydlená sídliště Tabulový vrch a Černá cesta, zdevastovaná negramotnými a necivilizovanými sovětskými vojáky. „Ta bezmoc dovolat se u kolaborantských úřadů pomoci, když vám něco ukradli nebo znásilnili něčí dceru,“ dodala Dobrozemská.
V podobném duchu hovořil i za rehabilitované vojáky Bohumil Reml i náměstkyně hejtmana Monika Hryzbilová. Jako poslední vystoupila gymnazistka Jana Vysloužilová, která citovala úryvky z ročníkové práce své sestry Kamily. Bylo to symbolické završené vzpomínky na černé období nedávných dějin.
„Je důležité poučit se z minulosti a zachovat vzpomínky pamětníků pro další generace,“ prohlásila Vysloužilová. Považuje to za důležité proto, aby se historie neopakovala.