Galavečer, zaměřený na osobnosti. Takové byly Ceny města 2013
Nejen legendární mykolog, sochař či hudebník a skladatel, ale například také žena, která svůj život zasvětila výchově a pomoci dětem, či hlavní iniciátorka přátelských vztahů mezi Čechy a Němci, takové osobnosti se včera dočkaly na pódiu Moravského divadla Olomouc zaslouženého ocenění v podobě Ceny města.
Popáté se také udělovala Cena za počin roku, kterou získali hned tři laureáti. „Díky šestnácti předchozím ročníkům tohoto počinu si mohou Olomoučané s hrdostí uvědomovat, kolik skutečných profesionálů, mistrů svého oboru, geniálních talentů či třeba hrdinů mezi námi žije,“ uvedl celý večer primátor města Olomouce Martin Major. „Osobnosti či týmy, které svou pílí, vytrvalostí talentem a zápalem posouvají někam dál nejen své vlastní životy, ale současně i úroveň našeho města.“ Primátor Major připomněl, že sedmnáctý ročník udělování Cen města může být pro Olomoučany důkazem, kolik osobností mezi námi dokáže žít nikoliv jen pro maximalizaci svého osobního zisku, ale pro nadčasovou tvorbu či pomoc druhým.
Sympatická moderátorská dvojice, kterou vytvořili herci Moravského divadla Vendula Fialová a Roman Vencl, provázela klasicky komponovaným večerem, v němž se rozdělování cen střídalo s atraktivními kulturními představeními – potěšilo vystoupení olomouckých baletních mistrů, doslova nadchli Cigánski diabli s doprovodem Moravské filharmonie, krásou a silou hlasu doslova okouzlila publikum Petra Janů.
Co dodat? Nejlépe to v závěru večera vystihla herečka Vendula Fialová: „Třináctý ročník Cen města je za námi, ať žije ročník čtrnáctý!“
Medaliony oceněných osobností a subjektů
Ceny města 2013
prof. RNDr. Bronislav Hlůza, CSc.
Botanik, mykoIog, vysokoškoIský učitel, prof. BronisIav Hlůza se narodil 8. 3. 1929 v Lošticích. Po maturitě na gymnáziu v Litovli pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě UP v Olomouci. V r. 1952 ukončil studium geografie, biologie a geologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pedagogicky působil na středních školách v Novém Jičíně, Šternberku a Olomouci. V r. 1960 se stal odborným asistentem Pedagogického institutu v Olomouci, od r. 1964 vedl Katedru biologie a didaktiky biologie Pedagogické fakulty UP.
Je čestným členem České vědecké společnosti pro mykologii a Vlastivědné společnosti muzejní Olomouc, jejíž biologickou sekci 25 let vedl (přednášky, exkurze a vycházky pro veřejnost). Od r. 1963 působil 40 let v olomoucké mykologické poradně, byl okresním konzervátorem Státní ochrany přírody v Olomouci. Jako soudní znalec v mykotoxikologii a konzultant při otravách houbami se podílel na záchraně zdraví několika set pacientů (Fakultní nemocnice OIomouc a další nemocnice v Olomouckém kraji). Významná je i jeho mykologická expertizní činnost při rekonstrukcích památkově chráněných objektů a dalších budov. Ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Šumperku se podílel na realizaci 14 výstav hub. Věnuje se floristice, mykofloristice, mapování jedovatých hub v České republice a výzkumu hub v CHKO Litovelské Pomoraví.
Spolupracoval na tvorbě knih, metodických materiálů a turistických průvodců (Nízký Jeseník, Haná aj.), samostatně nebo se spoluautory napsaI řadu odborných statí, vědeckých prací a bibliografií, publikoval v odborných časopisech (Česká mykologie, Mykologické listy, Časopis Moravského muzea v Brně, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci), spolupracoval s Českým rozhlasem Olomouc. V r. 1994 mu byla udělena Zlatá medaile za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého, v r. 2007 za vědeckou činnost Cena města Šternberka.
Marta Lipusová
Marta Lipusová se narodila 15. 5. 1957 v Červené Vodě, okres Ústí nad Orlicí. Vystudovala SPŠ keramickou v Bechyni. Je členkou Unie výtvarných umělců ČR, Fondu ohrožených dětí, sdružení ISIS pro pomoc pěstounským rodinám a od založení české pobočky mezinárodní humanitární organizace ADRA r. 1992 její dobrovolnou spolupracovnicí. Účastnila se humanitárních projektů pro děti v poválečném Sarajevu. Pracovala na tamních školách a z výtvarných prací dětí zorganizovala velkou putovní výstavu ve 13 městech České republiky a švédském Göteborgu v rámci projektu „Radost sarajevským dětem“. Ve spolupráci s Českým rozhlasem Olomouc zorganizovala sbírku výtvarných potřeb pro děti, které v době války neměly možnost ani kreslit, jelikož neměly čím. Dalším přínosným projektem byly „Obrázkové pozdravy dětí z Olomouckého kraje“ dětem v oblastech postižených tsunami. Obrázky teď zdobí stěny škol postavených nadací ADRA v postižené oblasti, výměnou též dovezla obrázky dětí z jihovýchodní Asie, které byly vystavovány v 10 městech České republiky.
Svou výtvarnou tvorbu vystavovala v desítkách měst u nás, ale také v zahraničí – ve švýcarském Luzernu, dánském Alborgu, švédském Göteborgu či holandském Veenendaalu. V současné době vyučuje keramiku v kreativním kroužku na Waldorfské škole v Olomouci, v Tyflocentru pro zrakově postižené učí točit na kruhu. V mateřských a základních školách působí Marta Lipusová jako lektorka projektu „Rozvojové vzdělávání“, kterým nadace ADRA seznamuje děti se životem lidí v různých částech světa; učí děti empatii a úctě k člověku a přírodě. Vychovala jednoho vlastního syna a přijala za své dalších šest dětí v různých formách náhradní rodinné péče, od adopce po pěstounskou péči. Většina dětí je již dospělých a má z nich radost. Je šťastná, že se jí podařilo téměř třicet rodin nadchnout pro přijetí opuštěných dětí.
Richard Pogoda
Richard Pogoda se narodil 16. 8. 1944 v Olomouci. Jeho otec byl dlouholetým ředitelem Divadla hudby a Filmového klubu v Olomouci. Vystudoval Slovanské gymnázium, typografickou školu v Praze, dále klavír a dirigování u prof. Františka Preislera na olomoucké konzervatoři. Od r. 1965 byl členem Amatérského studia při olomouckém Divadle Oldřicha Stibora a spolu s Pavlem Dostálem výraznou autorskou a hereckou dvojicí (zde vystupoval např. s Janem Kanyzou či Hanou Maciuchovou). V letech 1966-1967 působil společně s Pavlem Dostálem v legendárním DEX-klubu (zde začali svoji kariéru Karel Kryl, Jaroslav Hutka či Hana Ulrychová). V době normalizace se živil jako diskžokej, s Emilem Viklickým psal jazzové pořady pro Divadlo hudby, hrál na klavír v kapele Falešní hráči s Karlem Plíhalem. Přátelil se s Miroslavem Horníčkem – zkomponoval hudbu k jeho hře Tvrďák a od konce 80. let se stal doprovodným pianistou a jevištním kolegou v představení Hovory H o V+W. S Pavlem Dostálem upravili Horníčkovu hru Dva na smetišti.
Je spoluautorem deseti muzikálů, ze kterých jsou dodnes hrané např. Případ Grendwall, Výtečníci, Gaudeamus Igitur, Princ a chuďas, též autorem řady písní na texty Lubomíra Feldeka, Aloise Mikulky, Jiřího Žáčka.
Od začátku své umělecké kariéry se věnuje pořadům pro mládež, uváděl např. koncerty Moravské filharmonie pro mládež. Spolupracoval s Českým rozhlasem Ostrava a Brno a v devadesátých letech se stal na krátkou dobu kmenovým hudebním redaktorem Českého rozhlasu Olomouc. Od roku 1997 až do roku 2013 vysílal v olomouckém rozhlase své Jazzoviny.
Drahomíra Maria Ryšková
Výtvarná umělkyně, aktivistka partnerství měst Olomouc-Nördlingen, Drahomíra Maria Ryšková se narodila 4. 12. 1932 ve Zlíně v rodině smíšeného manželství (otec byl Němec, matka Češka). Před svým odchodem do emigrace dálkově studovala na Vysokém učení technickém v Brně. Jako emigrantka se usadila v Německu, kde pracovala jako stavební inženýrka. Přispívá k vzájemnému porozumění Čechů a Němců, zvláště pak k vyváženým, nekonfliktním kontaktům se společenstvím odsunutých olomouckých Němců, podílí se na mnoha aktivitách, které rozvíjejí a obohacují vztah mezi Olomoucí a Nördlingenem.
Jako výtvarná umělkyně je Drahomíra Maria Ryšková známá především díky tvorbě ikon, jejichž malování se začala věnovat po srdeční příhodě v r. 1987. Z malířských směrů a škol si vybrala školu z hory Athos. Mezi nejcennější patří ikony českých světců – např. sv. Anežky, sv. Cyrila a sv. Metoděje. Své ikony vystavovala na řadě míst v Bavorsku (Öttingen, Reimlingen, Stuttgart, Nördlingen), z České republiky to byl augustiniánský klášter ve Šternberku, v r. 2003 se poprvé představila olomoucké veřejnosti výstavou v Galerii Patro (vernisáže se zúčastnil i tehdejší starosta Nördlingenu Paul Kling). Její mnohostranné umělecké a společenské zásluhy byly oceněny zápisem do Knihy cti města Nördlingen.
doc. Bohumil Teplý
Výtvarník, sochař, medailér, restaurátor, doc. Bohumil Teplý se narodil 13. 4. 1932 v Olomouci. Absolvent gymnázia v Litovli, poté studoval na Pedagogické fakultě UP v Olomouci obor výtvarná výchova s historií a občanskou naukou.
V r. 1959 absolvoval Kamenickou školu v Hořicích, v letech 1960–1978 působil jako odborný asistent modelování a sochařství u svého dřívějšího učitele prof. Vladimíra Navrátila na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty UP v Olomouci, kde zároveň dostudoval obor výtvarná výchova a sochařství. Externě též studoval u prof. Karla Pokorného na Akademii výtvarných umění.
Po r. 1989 se věnoval restaurování památek, hlavně soch (např. socha sv. Kateřiny a sv. Václava v Grygově, socha P. Marie Immaculaty v Olomouci – Novosadech, sochy mariánského sloupu u radnice v Šumperku, rozlehlý pomník V. Priessnitze v Jeseníku). V r. 1996 byl jmenován docentem na Ostravské univerzitě, od téhož roku vyučoval práci s kamenem na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně a teorii a restaurování kamenných památek na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích.
Je autorem řady soch (např. Pomník bojovníkům za svobodu a demokracii před Právnickou fakultou v Olomouci, řady soch v Olomouci, Přerově, Šumperku), reliéfů (Poslední večeře Páně a Křížová cesta na obvodní zdi u farního kostela v Cholině), medailí významných osobností a pamětních desek (např. medaile k 250. výročí Englerových varhan v chrámu sv. Mořice v Olomouci, pamětní desky J. G. Mendela v Olomouci, pamětní desky Jana Čepa v Myslechovicích). Jeho umělecká díla prošla mnoha výstavami. Jeho největší samostatnou výstavou byly Stopy času v nové budově Přírodovědecké fakulty UP v r. 2010, s asociací medailérů vystavuje na jejích salonech a mezinárodních výstavách FIDEM. Je autorem několika publikací (Zvětšování sochy pomocí tří kružidel, O sochařské reprodukci, Konzervování a restaurování kamene).
Obdržel licenci Ministerstva kultury ČR k restaurování sochařských děl z kamene. Je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka, Asociace umělců medailérů ČR a členem Syndikátu novinářů ČR (je jedním ze zakladatelů časopisu Kámen).
Ceny za počin roku 2013
Pořadatelská agentura festivalu Colores Flamencos Friendly & Loyal pod vedením Viktora Šebesty
V rámci jubilejního 5. ročníku mezinárodního flamenkového festivalu Colores flamencos se 26. července 2013 na Horním náměstí v Olomouci uskutečnil koncert fenomenálního španělského kytaristy Paca de Lucíi. Vystoupil zde s výjimečnou sedmičlennou doprovodnou skupinou, v níž vyniká především strhující a virtuózní tanečník Farruco. Na vystoupení se přišlo podívat téměř 3000 návštěvníků, další stovky jej sledovaly za tribunou. Festival organizovala agentura Friendly & Loyal s. r. o., přičemž na tomto koncertu se podíleli jako spolupořadatelé také statutární město Olomouc a agentura TK PLUS, s. r. o., jeho přípravy zabraly více než rok. Atmosféru koncertu pod širým nebem snímaly po celou dobu čtyři kamery, které divákům unikátní hudební zážitek přenášely na obrazovku velikosti třípatrového domu.
Paco de Lucía (vlastním jménem Francisco Sánchez Goméz) dostal flamenkový žánr do podvědomí světové hudební veřejnosti a také díky jemu se v r. 2010 stalo flamenco světovým kulturním dědictvím UNESCO. Vydal více jak 30 alb, na kterých spolupracoval s hudebníky světových jmen jako Chick Corea či Larry Corryel. Virtuózní kytara Paca de Lucía zní také v mnoha filmech Carlose Saury a ve filmu Vicki Cristina Barcelona v režii Woodyho Allena. Bohužel 26. 2. 2014 tento vynikající kytarista v 66 letech zemřel na infarkt.
Vladimír Marčan
Vladimír Marčan je dlouholetým reprezentantem České republiky ve sportovní střelbě tělesně handicapovaných sportovců, je členem Sportovního klubu tělesně postižených sportovců Olomouc a členem Sportovního střeleckého klubu ELÁN Olomouc. Stal se historicky prvním českým účastníkem na Letních paralympijských hrách v Pekingu v roce 2008.
Rok 2013 byl pro Vladimíra Marčana velmi úspěšný. V dubnu dovezl společně s dalšími dvěma střelci stříbrnou medaili z mezinárodního závodu v Hannoveru v soutěži družstev v disciplíně sportovní pistole 30 + 30 ran na 25 m. Ze Světového poháru v Bangkoku přivezl bronzovou medaili v disciplíně standardní vzduchová pistole 40 ran na 10 m a ještě splněný limit k účasti na Mistrovství Evropy v disciplíně sportovní pistole 30 + 30 ran. Tím jako jediný český reprezentant splnil limit k účasti na Mistrovství Evropy 2013, na kterém také startoval. Na těchto mezinárodních soutěžích splnil i nominační limity k účasti na Mistrovství světa 2014. Jako jediný český střelec se umisťoval v rankingu Světového poháru do 15. bodovaného místa a z 21 bodovaných střelců v disciplíně standardní vzduchová pistole 40 ran na 10 m se umístil na vynikajícím 9. místě se ziskem 30 bodů.
Úspěchy přicházely i na české půdě, kde se stal vítězem Českého poháru a Mistrem ČR v disciplíně sportovní pistole 30 + 30 ran.
Vladimír Marčan je držitelem českého rekordu ve sportovní pistoli s nástřelem 563 bodů a ve standardní vzduchové pistoli 40 ran s nástřelem 329 bodů.
Soubor opery a operety Moravského divadla Olomouc pod vedením Miloslava Oswalda
4. října 2013 proběhla v Moravském divadle v Olomouci premiéra inscenace opery Falstaff Giuseppe Verdiho. Připomenula tak 200 let od narození tohoto významného italského skladatele a současně 120 let od uvedení premiéry v milánské La Scale.
Námět vychází z Shakespearovy komedie Veselé paničky windsorské a částečně i z historické hry Jindřich IV., kde postava Falstaffa vystupuje. Poslední skladatelovu operu nastudovala slovenská režisérka Andrea Hlinková, která zvolila klasické pojetí. Orchestr, sbor a sólisty vedl dirigent Miloslav Oswald. Postavu zestárlého a obtloustlého rytíře Johna Falstaffa střídavě ztvárnili Jiří Přibyl, Vladislav Zápražný a hostující Richard Haan. Dále se v hlavních rolích představili Martin Štolba a Filip Tůma (Ford), Elena Gazdíková a Lea Vítková (Alice Ford), Eva Benešová a Olga Jelínková (Nannetta), Václava Krejčí Housková a Barbora Polášková (Paní Quickly) a Ondřej Koplík a Petr Martínek (Fenton).
Velkého ocenění se v r. 2014 dostalo Jiřímu Přibylovi, který za ztvárnění Falstaffa získal Cenu Thálie.
| Poslední úprava: 30. května 2014 (pá)