Projev k výročí 21.srpna 1968 na setkání občanů pořádaném spolkem Milion chvilek pro demokracii
Milé občanky, milí občané, když se rozhlédnete kolem sebe, uvidíte lidi, kteří srpen 1968 zažili v aktivním věku, stejně tak je tady ale generace lidí, kteří zažili jen dozvuky srpna. Stejně tak budeme za tři měsíce přemýšlet nad významem listopadu 1989, který jsme většina z nás zažila v aktivním věku, ale mezitím dorostly dvě generace lidí, kteří zažívali hlavně dozvuky listopadu. Jak tedy naložit s připomínkou jednoho dne, který sám o sobě byl mezníkem, ale klíčové jsou právě ty dozvuky?
Jistěže pietně. Kromě 137 českých obětí okupace chci připomenout osm jmen: Konstantin Babickij, Vadim Delone, Vladimir Dremljuga, Viktor Fajnberg, Natalja Gorbaněvská, Pavel Litvinov, Larisa Bogorazová a Taťjana Bajevová. Statečné Rusky a Rusy, kteří se 25. srpna 1968 postavili na moskevské Rudé náměstí a než je zatkla policie, protestovali proti okupaci Československa. Několik minut občanského vzdoru je všechny stálo vězení, pracovní tábory, vyhnanství, internace na psychiatrii. Dozvuk jejich statečné demonstrace jim poznamenal celý život.
Tak jako dozvuky 21. srpna 1968 poznamenal a dodnes poznamenává životy nás všech, kteří se dnes na různých místech ČR scházíme. Nešlo totiž jen o přímé důsledky ve znovuzavedení cenzury, utužení moci komunistické strany, ale hlavně o statisíce promarněných talentů, kariér a životů šikovných lidí. Místo aby projektovali město, malovali obrazy, psali knihy, tak topili v kotelnách, umývali okna, měřili vodu v maringotkách. Ta zásadní škoda, která vznikla v morálce generace Husákových dětí i v generaci našich rodičů po roce 1968 je odevzdání odpovědnosti za své životy. S tím souvisí i odevzdání odpovědnosti za své zdraví, za životní prostředí, za správu věcí veřejných. Dozvuk 21. srpna – dvacet let normalizace ve stavu odevzdávání našich životů se stále propisuje do dnešních dnů.
Současný prezident a současný premiér formovali své životy v dozvucích 21. srpna. Tam, v 70. a 80. letech minulého století jsou jejich duchovní i morální kotvy, tam, ve společenské atmosféře rezignace, zahleděnosti do sebe samých a dobrovolného odevzdání svých životů do rukou politiků. Já nesdílím názor, že musí vymřít všechny generace, které se nějak otřely o komunistický režim, aby zavládla svoboda a demokracie. Ale zároveň jsem si jistá, že současný stav vyžaduje od každého z nás výraznou bdělost. Nenechme si vnutit pocit, že svoboda slova, svoboda svobodného vyjádření, veřejný zájem, veřejná služba jsou jednou provždy definované pojmy. Nejsou. Definujeme je my sami a ve skutečnosti nemáme žádný důležitější úkol.
Dovolte mi na závěr zmínit ještě jedno ruské jméno: Olga Misiková. Sedmnáctiletá studentka se na konci července roku 2019 posadila na ulici a před řadou Putinových těžkooděnců četla ústavu. Nic jiného. Byla zbita, zatčena, hrozí jí 15ti leté vězení. Z nejvyšších českých vládních nebo prezidentských kruhů se neozvalo jediné slovo na obranu lidských práv nebo na protest proti zatýkání stovek lidí v Rusku. Ale my nemusíme čekat, až se k věci vyjádří prezident nebo premiér, můžeme vzít čin Olgy Misikové a přidat se k ní.
Zkusme hledat to, co nás spojuje.
Hnutí Starostové a nezávislí v souvislosti s tím, co se stalo Olze Misikové, vyzvalo dnes ke společnému čtení ústavy. Dovolte mi tedy na závěr citát, ve kterém jsem nezměnila ani slovo, jen nepatrně slovosled. Ústava totiž primárně není určena k hlasitému předčítání. Je určena k tomu, aby si ji všichni občané četli a aby vyžadovali její důsledné plnění. Prezident a premiér této země by si ji měli přečíst každý den dvakrát.
My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky:
v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu.
Děkuji, že jste mě vyslechli.
Andrea Hanáčková
Piráti a Starostové
Poslední úprava: 21. srpna 2019 (st)