Olomouc si připomněla válečné veterány i vlastní vojenskou historii
Olomouc má slavnou vojenskou tradici, vojenská posádka k městu patří stejně neodmyslitelně jako například univerzita či arcibiskupství. Není proto divu, že se Den válečných veteránů slavil 11. listopadu v Olomouci současně hned na čtyřech místech – na hřbitovech v Neředíně a Černovíře a u památníků v Čechových sadech a v Řepčíně. Den válečných veteránů připomíná bojovníky z obou světových válek, legionáře i účastníky novodobých válečných konfliktů v zahraničí.
„Olomouc se od dob Marie Terezie stala hlavní hraniční pevností, jejím velitelem byl například proslulý maršál Václav Radecký z Radče, odsud pochází slavný Hanácký pluk. Svůj strategický význam si Olomouc udržela i po vzniku československé republiky,“ uvedl při slavnosti primátor města Olomouce Antonín Staněk. „Na desítkách míst v Olomouci proto dodnes narážíme na nejrůznější připomínky vojenské historie města.“
Významným symbolickým i navýsost praktickým vyjádřením vděčnosti vojákům, kteří za naši zem bojovali na některém ze světových bojišť, je i existence léčebny dlouhodobě nemocných, určené právě pro vojenské veterány. „Dalším symbolem odvahy a obětavosti vojáků jsou vojenské hřbitovy. Vždyť jen na černovírském hřbitově je pochováno přes 3200 vojáků, dalších asi 1300 vojáků našlo místo posledního odpočinku pod jihoslovanským mauzoleem v Bezručových sadech a mnoho dalších je pohřbeno zde, na Ústředním hřbitově,“ pokračoval Antonín Staněk. „Další stovky a stovky vojáků, původem z Olomouce, byli pohřbeni na různých místech Evropy, kudy procházela ta která fronta – ať už u Bachmače, u Sokolova, u Charkova, na Piavě, na Soči, podél Transsibiřské magistrály či třeba na nebi nad Británií či nad Francií a na dalších mnoha místech. Své životy obětovali i vojenští piloti z Olomouce.“
Na Ústředním hřbitově se sešli zástupci Armády ČR, statutárního města Olomouce, Olomouckého kraje, Českého svazu bojovníků za svobodu a také veteráni z 2. světové války. „Poslední legionář v našem regionu zemřel v roce 1999, veteránů z druhé světové války je pětadevadesát. Všichni jsou pro nás i pro dnešní účastníky zahraničních misí obrovským vzorem,“ uvedl předseda jednoty Československé obce legionářské Milan Žuffa-Kunčo. „Chtěl bych všem veteránům i padlým poděkovat za jejich odvahu a za jejich oběti a vzdát jim čest,“ dodal primátor Antonín Staněk.
Pietní vzpomínky probíhaly také na dalších místech Olomouce
Přesně v 11 hodin současně také na vojenském hřbitově v Černovíře uctili památku válečných veteránů další zástupci statutárního města Olomouce, Olomouckého kraje a armády. Minutou ticha a státní hymnou si připomněli oběti obou světových válek, legionáře i účastníky mírových misí náměstci primátora Ladislav Šnevajs, Pavel Urbášek a radní města Filip Žáček.
„V hluboké úctě a s respektem se skláníme před památkou stovek tisíc českých vojáků, kteří položili své životy na frontách 1. a 2. světové války. Osud každého z nich je neopakovatelným příběhem, který dál žije v historické paměti našeho národa,“ uvedl v úvodu pietního aktu zástupce posádkového velitelství v Olomouci. „Dni válečných veteránů však nenáleží jen vzpomínkový rámec, neboť veteránem není pouze ten, kdo prokázal svoji čest, odvahu a vlastenectví v dávné minulosti, ale také ten, kdo neváhá ani dnes hájit hodnoty euroatlantické kultury a civilizace,“ doplnil.
„Je důležité, aby vojenská historie nebyla zapomenuta, proto je třeba si ji často a důsledně připomínat,“ zdůraznil náměstek primátora Ladislav Šnevajs. „V současné době žije v České republice asi 1 200 přímých účastníků 2. světové války, ale už také 12 tisíc vojáků a veteránů, kteří prošli mírovými misemi,“ doplnil náměstek Šnevajs s tím, že si váží zejména toho, že se do letošního programu pietních vzpomínek zapojují také senioři, skupiny dobrovolníků i školní děti. V rámci programu při příležitosti připomenutí Dne veteránů na vojenském hřbitově vystoupili i žáci z nedaleké základní školy v Petřkově ulici.
Vojenský hřbitov v Olomouci Černovíře vznikl v roce 1869 připojením k občanskému hřbitovu, slavnostně vysvěcen byl roku 1916. Během první světové války zde byli vojáci pochovávaní po dvou do jednoho hrobu, bez ohledu na národnost, hodnost a státní příslušnost. Poslední pohřbení zde byli němečtí vojáci mezi roky 1939 – 1945. Do konce první republiky Československá armáda vzorně pečovala a udržovala všechny hroby. Roku 1958 byl sice hřbitov zařazen mezi kulturní památky, avšak ponechán svému osudu.
Do obnovy hřbitova se město Olomouc pustilo v po etapách v roce 2010 a 2012. „Snažíme se o navrácení důstojnosti místu posledního odpočinku, ale odstranit devastace z konce 50. a počátku 60. let není snadné,“ vysvětlil náměstek Ladislav Šnevajs. S rekonstrukcí za celkovou částku bezmála 5 milionů korun pomohly i dotace ministerstva obrany. „V roce 2010 prošel opravou křesťanský a muslimský pavilon. O dva roky později se kompletně obnovilo oplocení hřbitova v jeho původní velikosti a vyznačily jednotlivé sektory pro pohřbívání,“ uzavřel náměstek primátora Ladislav Šnevajs.
| Poslední úprava: 11. listopadu 2014 (út)